podařilo zaparkovat pod několika borovicemi, Wrath se vydal zpátky do komory. Když se Butch vrátil, Wrath hodil znovu. „Ještě dvě.“ Ozvalo se další mručení a rachot. „Já se zblázním.“ „Ani za nic.“ „Fajn.“ Když poslední bedna ležela jako spící děťátko v Butchově náruči, Wrath se vyklonil ven. „Pá-pá.“ „Nechceš svézt zpátky do sídla?“ „Ne.“ Nastala pauza, jako by Butch čekal na informace o tom, jak Wrath zamýšlí strávit to málo, co ještě zbývalo z noci. „Jeď domů,“ řekl poldovi. „Co mám říct ostatním?“ „Že jsi sakra génius a našel jsi ty bedny se zbraněmi, když jsi byl na lovu.“ „Krvácíš.“ „Už mě otravuje, jak mi to pořád všichni říkají.“ „Tak přestaň blbnout a zajdi za doktorkou Jane.“ „Nerozloučil jsem se snad už?“ „Wrathe…“ Wrath zavřel okno, přistoupil k prádelníku a zastrkal si do bundy všechny tři nádoby. Vyhlazovací společnost si nárokovala srdce svých mrtvých stejně jako bratři, takže jakmile se zabijáci doslechnou, že přišli o jednoho muže, shromáždí se a zamíří do bytečku bezduchého. Jeden z těch prevítů, které dneska v noci zabil, jistě někdy během akce žádal o posily. Určitě už to vědí. Musí se sem vrátit. Wrath zaujal nejlepší obrannou pozici, jaká šla, což bylo v zadní ložnici, a zamířil svou cvak-cvak-práskprásk na dveře bytu. Neodejde, dokud to nebude absolutně nutné.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172707
Kapitola devátá
O
kolí Caldwellu tvořily buď farmy, nebo lesy, a farmy byly dvojího druhu, buď specializované na mléko, nebo na kukuřici – přičemž mléčné převládaly, vzhledem ke krátkému vegetačnímu období. Lesy byly rovněž dvojí, jednak borové, které šplhaly po úbočích hor, nebo dubové, spadající až k slepým ramenům a močálům kolem řeky Hudson. Bez ohledu na charakter krajiny, naturalis nebo industrialis, měli jste tu méně frekventované silnice a domy v několikakilometrových rozestupech a sousedy, kteří byli takoví samotáři a tak popudliví, jak jen si mohl popudlivý samotář přát. Lash, syn Omegův, seděl za otlučeným kuchyňským stolem v lovecké chatě o jedné místnosti uprostřed lesa. Na omšelou desku z borového dřeva si před sebe rozprostřel finanční záznamy Vyhlazovací společnosti, všechny, co dokázal najít nebo vytisknout nebo vyhledat v laptopu. Strašné kecy. Natáhl se pro bankovní výpis z Evergreen Bank, který už četl desetkrát. Na největším bankovním účtu Společnosti bylo sto dvacet sedm tisíc pět set čtyřicet dva dolarů a patnáct centů. Na ostatních, zřízených v šesti dalších bankách, včetně Glens Falls National a Farrell Bank & Trust, byly vklady mezi dvaceti tisíci a dvaceti dolary. Jestli je tohle všechno, co Společnost má, pak balancuje na drolícím se pokraji bankrotu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172707
Při nájezdech během léta získali dobře prodejné zboží v podobě naloupených starožitností a stříbra, ale získat tyto finance bylo složité, protože transakce vyžadovaly hodně kontaktů s lidmi. A také se zmocnili několika finančních účtů, ale zase – vytáhnout peníze z lidských bank byla komplikovaná práce. O čemž se tvrdě poučil. „Chce někdo eště kafe?“ Lash vzhlédl ke své dvojce a pomyslel si, že je to zázrak, že tu pan D ještě pořád je. Když Lash poprvé vstoupil do tohoto světa, znovuzrozen svým opravdovým otcem, Omegou, byl ztracen, nepřítel se teď změnil v jeho rodinu. Pan D byl tehdy jeho průvodcem, ačkoliv jako u všech turistických map Lash usoudil, že ten prevít přestane být užitečný, až řidiči přejde nové prostředí do krve a naučí se jezdit po paměti. Nebylo to tak. Malý Texasan, který sem Lashe uvedl, se stal nyní jeho žákem. „Jo,“ řekl Lash, „a co jídlo?“ „Jo, pane. Mám tu dobrej poctivej uzenej bůček, tudlenc, a ten sejra, co máte rád.“ Káva proudila pěkně pomalu do Lashova hrnku. Následoval cukr a lžička při míchání vydávala tichý cinkot. Pan D by s radostí utíral Lashovi i zadek, kdyby si řekl, ale nebyl žádná křehotinka. Ten malý dareba uměl zabíjet jako nikdo druhý, byl maskotem zabijáků. Taky ohromným minutkovým kuchařem. Dělal lívance kilometr vysoké a načechrané jako polštář. Lash se podíval na hodinky. Byly posázené diamanty a v šeru obrazovky počítače zářily jako tisíc světelných bodů. Jenže to nebyla pravá značka Jacob & Co., nýbrž padělek, který si koupil přes eBay. Chtěl jiné, pravé, jenže… prokristapána… nemohl si je dovolit. Jasně, nechal si všechny účty svých „rodičů“ poté, co zabil ten pár upírů, co ho vychoval jako vlastního, ale i když to byla pěkná hromádka peněz, nechtělo se mu utrácet z nich za frivolní pitomosti. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172707