Když bylo po všem, John si přehodil oblečení přes ruku a zamířil k pokladně. Jen co složil nákup na pult, padl mu pohled na košík s náramky. Ve změti kůže a mušliček zahlédl levandulovou a zalovil v hromádce, aby cetku vytáhl. Byl to splétaný náramek s korálky v barvě Cormiiny růže. S úsměvem ho schoval pod jedno z triček. Stephanie mu spočítala útratu. Ta legrace stála šest set dolarů. Šest set dolarů. V Johnovi hrklo. Má u sebe jen čtyři – „Já to zatáhnu,“ řekl Blay a blýskl černou platební kartou. „Zbytek mi dáš jindy.“ Stephanie vykulila oči na plastikový obdélníček a pak je pozvedla k Blayovi, jako by na něm měnila cenovku. „Černou amexku jsem v životě neviděla.“ „Takovej zázrak to zase není.“ Blay se začal probírat náramky. John sevřel příteli paži a zaťukal na pult, aby si vynutil Stephaniinu pozornost. Vyndal z peněženky peníze a položil je na pult, ale Blay zavrtěl hlavou a zagestikuloval. Říkám, že mi to dáš jindy, jasný? Vím, že mi to vrátíš. A mezi náma, to si sem chceš dojít pro zbytek těch hadrů, na který teď nemáš, někdy jindy? Já teda ne. John se zamračil. Proti téhle logice nemá argumenty. Tak si zatím vezmi tohle, naznačil a podal Blayovi čtyři stodolarové bankovky. Až budeš mít, odpověděl Blay. A je mi jedno kdy. Stephanie prohnala kartu čtečkou, naťukala do klávesnice částku a přiblížila konečky prstů k vyčnívajícímu proužku papíru. Když za několik vteřin přístroj zavrčel, odtrhla účtenku a spolu s propisovačkou ji podala Blayovi k podpisu. „Takže… zavíráme.“ „Vážně?“ Qhuinn se opřel bokem o pult. „A co to přesně znamená?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172703
„Že tady zůstanu jen já. Jsem totiž moc hodná šéfová. Pouštím ostatní domů dřív.“ „Ale to tady budete sama.“ „To budu. Přesně tak. Úplně sama.“ Do háje, pomyslel si John. Jestli je Blay zachránce, tak Qhuinn je potížista. „Víte, mně a mým kamarádům nepřipadá správný nechávat vás tady samotnou.“ Ale jo, připadá, pomyslel si John. Tvoji kamarádi ji tady s radostí nechají. Naneštěstí Stephaniin svůdný úsměv zpečetil jejich osud. Nehnou se odsud dřív, dokud se jí Qhuinn nedostane… do kasy. Ještě že jednal rychle. O deset minut později byl obchod prázdný a bezpečnostní drátěné pletivo vpředu stažené. A Qhuinn přitažený za řetěz u džínsů těsně ke Stephanii. „Půjdeme do kabinky,“ navrhla vedoucí proti Qhuinnovým rtům. „Prima.“ „Mimochodem, nemusíme tam jít sami.“ Ohlédla se přes rameno a upřela pohled na Johna. A neuhnula jím. Nepřipadá v úvahu, pomyslel si John. Za nic na světě. V Qhuinnových očích rošťácky zajiskřilo. Za dívčinými zády rozpohyboval ruce znakovou řečí. Pojď s náma, Johne. Je načase, abys to zkusil. V tu chvíli Stephanie sevřela Qhuinnův plný spodní ret perleťovými zuby a jeho stehno mezi nohama. Výmluvný náznak toho, co s ním bude dělat… dřív než to on udělá jí. John zavrtěl hlavou. Zůstanu tady. Jen pojď. Nejdřív se na mě budeš dívat. Předvedu ti, jak na to. Fakt, že s nabídkou přišel Qhuinn, nebylo žádné pře99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172703
kvapení. Pravidelně souloží ve dvojicích. Jen k tomu nikdy nepřizval Johna. Tak dělej, Johne, pojď dozadu s náma. Vážně ne. Díky. Qhuinnovy oči potemněly. Nemůžeš být věčně mimo, Johne. John se odvrátil. Bylo by snazší mít na něj pifku, kdyby ho totéž nenapadalo skoro denně. Qhuinn pokrčil rameny. „Tak jo. Za chvilku jsme zpátky.“ S lenivým úsměvem položil dívce ruce na zadeček a zvedl ji. Jak kráčel dozadu, vyhrnula se Stephanii sukně a objevily se růžové kalhotky a bělostné půlky. Sotva ti dva zmizeli v kabince, John se otočil k Blayovi, aby mu naznačil, jaký je Qhuinn darebák, ale ruce mu znehybněly v půli gesta. Blay se s podivným výrazem upřeně díval do míst, kam se dvojice zašila. John tlumeně zahvízdal, aby si vynutil jeho pozornost. Jestli chceš jít za nima, klidně běž. Já budu v pohodě. Blay podezřele rychle zavrtěl hlavou. „Kdepak. Zůstanu s tebou.“ Ale znovu zabloudil zrakem ke kabinkám a neodvrátil ho, ani když se odtud ozval sten. Podle výšky hlasu bylo těžké určit, kdo ho vydal. Blayův kukuč malinko ztvrdl. John zase hvízdl. Jsi v pořádku? „Uděláme si pohodlí.“ Blay obešel pult a posadil se na stoličku před zamčenou pokladnou. „Chvíli se tady zdržíme.“ Jasně, souhlasil John v duchu. Jestli Blaye něco žere, rozhodně o tom nechce mluvit. John se vyhoupl na pult a zakomíhal nohama. Když z kabinek zazněl další sten, vzpomněl si na Xhex. V příští vteřině byl vzrušený. Skvělý. To tak ještě scházelo. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172703