„No to mi ho vyndej! Kde jsi do prdele sebral tolik žabáckých prachů?“ „Když se dneska ráno hlídací psi dívali jinam, vycucnul jsem ze Supova velitelskýho auta většinu benzínu. Za půl hodiny jsem ho střelil na černým trhu.“ Zamyšleně si olizoval zuby. „Nemyslíš, že je to dost, abysme si oba zatančili matracovou polku?“ „Na to můžeš vsadit krk…“ Náhle se Schulze zarazil a jeho nadšený úsměv zmizel stejně rychle, jako se objevil. „A co pařížáky?*) Ani jeden z nás žádnej nemá. Víš, čím vším je prdelatá Susie prolezlá, a jestli teď něco chytíme, vyskočí Sup z kůže. Než bys řek švec, budeme bručet v Torgau. Řekne, že jsme si sami přivodili zranění.“ Znechuceně plivl na zem. „Ničeho se nebojte, scharführere Schulze, i o tohle jsem se postaral,“ pochlubil se Matz s řešením. Rozmáchle vytáhl z boty krabičku kondomů. „Žádný žabácký zmetky. Tohle je značka Volcano, vyrobeno v Solingenu, úředně ověřeno zkušebním komisařem, nebo jak to stojí na obalu, ‚aby udržela výbuch Vesuvu‘!“ Zatímco Schulze na něj zíral, otevřel krabičku, vyndal jeden z malých gumových balonků a přitiskl si ho ke rtům. Mohutně foukl a prezervativ se proměnil v dlouhou růžovou klobásu s hrbolky po celé délce jako hřbet krokodýla. „Radost ze síly,“ parafrázoval nacistický slogan. „Německá důkladnost a francouzská chlípnost.“ „Francouzský vynález vyrobený v Německu!“ vydechl Schulze s vyvalenýma očima. „Nejde mi do palice, že jsem to nevymyslel já. Přece jen mám vyšší hodnost.“ „Možná jsi neměl dobrej den, Schulzi. Teď pojď, ať neztrácíme čas. Táta Hein nám nechal dvě kola. Ale jenom na hodinu. Takže to máme dovnitř, ven a utřít.“ *
) Prezervativy.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172702
Schulze nepotřeboval pobízet. Sevřel si vyboulený rozkrok a zachroptěl: „Zaveď mě tam, Matzi! Zaveď mě tam, proboha.“ Natáhl před sebe mohutnou tlapu jako slepec a klopýtal za svým malým kamarádem. „Už nic jinýho nevidím, zaveď mě do tý nádherný díry!“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172702
2.
„Hlídko, pozor! Důstojník…“ Než stačil velitel stráže dokončit svůj rozkaz, velký otevřený horch se prohnal kolem rychlostí osmdesáti kilometrů za hodinu, prudce zatočil, až gumy zakvílely na protest, a zastavil před velitelstvím pluku. Táta Hein, rozvalený venku a chytající teplé paprsky poledního slunce, se zakuckal, když ho zahalil bílý prach. „U velký kurvy z Buxtehude, kde psi chčijou ušima, co se to do prdele…“ Náhle se zarazil, když štíhlá postava obratně přeskočila dvířka vozu a přistála u jeho nohou. „Servus, Herr Unteroffizier! Trochu spěchám, znáte to,“ zvolal příchozí s vídeňským přízvukem. Odhodil elegantní kabát s kožešinovým límcem, který ho halil jako pláštěnka, a zarecitoval zkoprnělému Heinovi: „Nepřítel přichází galantně. Krvavý znak bitvy je pověšen na hřebík a něco je třeba udělat okamžitě. To je Shakespeare.“ Hein na něj zíral jako na zjevení. Nakonec se jakžtakž vzpamatoval, zvedl ruku k chundelaté hlavě a zasalutoval. Mladý důstojník mu uvolněně odpověděl na pozdrav. Jeho chladná bezstarostná tvář mnoho neprozrazovala, i když si Hein pomyslel, že tenhle záhadný patron se nepodobá žádnému z důstojníků SS, které dosud potkal. „Rittmeister von Skalka, první rakouská kavalerie,“ představil se. „Mám se setkat s vaším skvělým velite100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172702