CAROLYNE SWANN
„To přece neznamená, že… že…,“ koktal Vousáč. „Nezapomeňte, že ve Versailles se nic neutají,“ rozhodl se Philippe vrátit strýci úder. „Jistě by nebyla proti, kdybyste jí navrhl, aby prožila zbytek života po vašem boku u nás v Roussillonu – samozřejmě poté, co byste jí nabídl ruku, jak se sluší a patří.“ „To není tak jednoduché. Na mě už doma nikdo a nic nečeká,“ odbyl ho Vousáč. „Byl bych na Rocheru jen přítěží. Neumím nic než velet. A komu bych vydával rozkazy? Čeledínům?“ zasmál se té představě, ale ihned zvážněl. „Když v tom není ženská, proč se chceš vracet ty?“ upřel na synovce zpytavý pohled. „Nezapletl ses, chlapče, do ničeho?“ Mladý muž zavrtěl hlavou, ale strýce nepřesvědčil. „Jestli ano, bylo by opravdu lepší zmizet, dokud je čas.“ Jeanne du Barry nenechala svou švagrovou ani na okamžik na pochybách, že se v ulici luxusních obchodů a útulných kaváren vyzná. Nechala zastavit před jednopatrovým domem s modře natřenými okenicemi, popadla Neige do náruče a s naprostou sebejistotou zamířila do dveří, jež mezitím úslužný majitel otevřel a s mnoha úklonami zval dámy dovnitř. Když se pohodlně usadily, Manou na pokyn své paní otevřela vzorník látek, z nichž švadleny v předešlých dnech šily šaty. Zdatný obchodník jen přikývl a dál už Chon jako u vytržení hleděla na množství vějířů, slunečníků a taštiček odpovídajících tvarem i barvou, kterými za pomoci příručího zaplavil pult před nimi. Na Jeannin dotaz, co se jí líbí nejvíc, jen bezmocně pokrčila rameny. Styděla se přiznat, že až dosud podobný obchod nenavštívila a nedokáže si v záplavě té nádhery vybrat. Byla vděčná, když švag-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172698
RUBÍNOVÉ INTRIKY
rová rozhodla za ni. Jen množství balíčků, které příručí za přísného dohledu Manou odnášel do kočáru, se jí zdálo zbytečně velké. „Takových věcí nemá žena nikdy dost, obzvláště když bydlí ve Versailles,“ odtušila hraběnka du Barry, když se jí Chon svěřila, a bez mrknutí oka podepsala dlouhý seznam vybraných položek. Stejně sebejistě a bezstarostně si počínala i u ostatních obchodníků. Někteří vyšli osobně na chodník a zvali dámy dovnitř. „Vidíš,“ pošeptala Jeanne švagrové do ucha, když vcházela do dalšího módně zařízeného obchodu, vonícího kvalitní kozinkou a semišem. „Všichni už se dozvěděli o mém vzestupu.“ Chon jí dala v duchu za pravdu, protože podle toho, jak úslužně a poníženě je obchodníci vítali, se dalo soudit, že pověst o neobvyklém společenském vzestupu bývalé grizetky se dostala až k nim. Servilní chování a zářivé úsměvy zaznamenala i od mnoha dam a pánů, míjejících je v pomalu jedoucích kočárech. Rukavičkář vrhl vítězoslavný úsměv do výlohy protějšího obchodu, kde tušil svého konkurenta, a pak už se spolu s manželkou věnoval zákaznicím. Zkušeným okem pohlédl na Choniny útlé ruce s dlouhými, štíhlými prsty a předložil to nejlepší, co měl. Tentokrát si Chon na radu švagrové vybrala čtyři páry bílých krajkových rukaviček, sahajících nad loket, stejný počet v černé barvě, půl tuctu jezdeckých sametových rukavic s manžetou a několik glazé párů v různých odstínech modré a červené. Další zastavení u krajkářky, modistky, obuvníka, kožešníka a voňavkáře proběhlo ve stejném duchu. Přestože Chon neměla o světě módy, elegance a přepychu dosud ani tušení, byla si jistá, že Jeanne bývala v této
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172698
CAROLYNE SWANN
ulici stálou zákaznicí dávno předtím, než se nastěhovala do Versailles, stala se hraběnkou du Barry a královou milenkou. Kde žila a jak? Byl to Jean-Baptiste, kdo platil její účty, anebo se o ně dělil s jinými muži? Všechny další úvahy se jí vykouřily z hlavy, když vešly do dalšího obchodu, neboť rázem nabyla dojmu, že se ocitla uvnitř šperkovnice. Podél stěn pokrytých rudými hedvábnými tapetami stály komody z leštěného ořechu a za jejich prosklenými vitrínami se na sametových polštářcích skvěly zlaté a stříbrné šperky, jejichž lesk mnohonásobně odrážela zrcadla visící nad nimi ve zlacených rámech. Na měkkém, barvami zářícím koberci byly rozestavené titěrné stolky s pohodlnými křesílky. V jednom z nich seděla drobná dáma, oděná do tmavého elegantního pláště, paruku z vysoko vyčesaných bílých vlasů jí pokrývala lehounká mantila z černé krajky. Prohlížela si obsah kazety, kterou před ní držel mistr zlatník, tak soustředěně, že nepostřehla nově příchozí. „Ach, hraběnko! Jak milé opět se s vámi setkat!“ vydral se Jeanne z úst radostný výkřik, jen co ji spatřila. „Doneslo se mi, že jste onemocněla a nebude ve vašich silách zúčastnit se plesu.“ Žena otočila hlavu a odhalila tak obličej, na němž ani silný nános rýžového pudru nedokázal zahladit vrásky a hluboké rýhy kolem seschlých úst. Nečekané setkání s panovníkovou milenkou ji však rozhodně nevyvedlo z rovnováhy. Ostrým zrakem, připomínajícím oči dravce, si nejprve prohlédla Chon. Pohled sice trval jen chvilku, přesto Chon měla pocit, že ji probádal celou. Než se stačila začervenat, žena se obrátila k Jeanne. „Nevěřte všemu, mé dítě, co slyšíte,“ zasmála se chraplavě. „Nic není takové, jak se povídá. Neumírám, naštěstí jsem si jen podvrtla kotník.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172698