Překvapilo ho, jak ochotně přikývla. Jako by vycítila jeho skryté podezření, povytáhla obočí. „Po tom všem, co jste mi řekl, se netoužím stát… zajatcem Černé kobry.“ „Ne, to jistě ne.“ Tony se s veškerou vážností podíval na Dela. „Měl bych se zmínit o tom, že i když Gasthorpe a jeho personál litují, že nemají to potěšení vás ubytovat, s radostí sehrají ve vašem dobrodružství pomocné role. A proto se pustili do sledování hotelu a pátrají v okolních uličkách, jestli nenarazí na vaše pronásledovatele.“ „Po cestě jste, hádám, žádné neviděli?“ zeptal se Del. Gervase se ušklíbl. „Nespatřili jsme žádné Indy, dokonce ani opálené Angličany. Ale viděli jsme spoustu divných existencí, které sledovaly, jak kočáry projíždějí kolem. Těžko říct, jestli to byli zvědové Černé kobry. Nikdo nestál za pronásledování.“ Všichni tři muži zmlkli. Deliah přejela všechny pohledem a pak je ponoukla: „Takže jaké máme plány?“ Když se nikdo neměl k odpovědi, navrhla: „Snad byste mohli zopakovat, čeho chcete během pobytu ve městě dosáhnout?“ „Chceme,“ vysvětloval Del, „nechat Černou kobru na pochybách, jestli vezu originál nebo kopii důkazu. Pokud zjistí, že mám kopii, ztratí o mě zájem a soustředí se na mé tři kolegy. To nechceme připustit. Jak jsem pochopil Wolverstonův plán, máme také přimět Černou kobru bojovat na čtyřech různých frontách, buď současně, nebo aspoň brzy za sebou.“ Gervase přikývl. „Správně – oslabit ho tím, že ho přinutíme rozložit síly.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172690
„Takže,“ pokračoval Del s pohledem upřeným na stůl, „pouzdro máme pod ochranou, o to je postaráno a vzhledem k bezpečí v Grillonu je chráněno nejlíp, jak to jen jde. Na té frontě nemusíme dělat nic jiného, naše obranná stránka je tím pokryta. Co se týče zbytku, měli bychom se snažit odhadnout síly Černé kobry – přivezl do země hodně kultistů, jak jsme si mysleli, nebo jich má jenom hrstku, a proto si najímá místní? Používá místní, protože je to snazší, nebo protože nemá jinou šanci?“ Podíval se na Tonyho a na Gervasea. „Metodou Černé kobry je udusit opozici. Obyčejně spoléhá na početní převahu, obětuje ve střetech celé jednotky. Kult hlásá, že smrt ve službě Černé kobře přinese úctu a blaženost. Strategicky je zvyklý útočit se spoustou mužů. Hodně by nám pomohlo vědět, jestli tady má mnoho lidí, drží si je v rezervě, nebo jestli jich má málo a bude muset hrát mazaněji.“ Tom přikývl. „Takže musíme Ferrara vytáhnout na světlo, nebo aspoň jeho lidi. Musíme obrazně řečeno zamávat bojovým praporem a nalákat ho, aby si pro něj šel – musíme ho popíchnout a navnadit, zrovna jako na bitevním poli.“ „Přesně podle Royceových příkazů, abychom strávili nějakou dobu ve městě, dělali rozruch a přitáhli pozornost nepřítele,“ pokračoval Gervase, „pak se sbalíme a pomažeme na sever do domu v Somershamu. S trochou štěstí přitáhneme kultisty za sebou a tam je pak přepadnou naše zálohy.“ Pokrčil rameny. „Celkem vzato standardní postup.“ Nějakou dobu probírali, co by mohlo posloužit jako „mávání bojovým praporem“. „Mohl bych například navštívit sídlo Východoindické společnosti,“ uvažoval Del. „Když nic jiného, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172690
aspoň to přinese Ferrarovi bezesnou noc – bude si muset ověřit, jestli jsem tam někomu neukázal ten dopis.“ „Mohl byste navštívit i Whitehall a velitelství vojska.“ Tony se natáhl po napůl prázdné láhvi araku. „Tam možná pronikne jen stěží.“ Deliah poposedla na židli. Dokázala si představit jejich návrhy v praxi a viděla potenciální problém, ale nechtěla na něj upozorňovat. Lepší bude, když na to přijdou sami. Gervase se zamračil. „To všechno můžeme udělat, ale mám strach, že to bude působit moc zdrženlivě. Moc předvídatelně. Bude se dívat, ale nevytáhne nos z úkrytu.“ Přesně tak. Deliah si odkašlala. „Jestli mohu něco navrhnout… jediný prvek, se kterým Černá kobra nemohl předem počítat, jsem já.“ Podívala se na Dela. „Ani vy jste netušil, že s vámi budu cestovat. Ale teď ví, že jsem tady a že mi z nějakého důvodu děláte doprovod. Kdybychom my – vy a já – začali vyrážet na prohlídky města, jak by se dalo čekat od rozmazlené a náročné dámy z venkova, pomyslí si, že se ty výlety dějí kvůli mně, ne kvůli vám, že vycházíte vstříc mně, ne že se ho pokoušíte vylákat. A teď uvažujte.“ Viděla náhlý zájem v jejich očích a popustila uzdu i vlastnímu nadšení. „Můžeme chodit na procházky do parků, nakupovat na Bond Street a Bruton Street, navštívit muzeum – a v této roční době jsou lepší čtvrti Londýna skoro prázdné. Nedá se čekat, že by zaútočil ve Whitehallu, nebo před velitelstvím vojska, ale co před nějakým krejčovstvím na Bruton Street? Nebo v parku, když se prodlužují stíny? Nebude ty výlety považovat za léčky, když mě budete doprovázet.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172690