ho. Hleděla na zmenšeninu státu, ve kterém se teď nalézala, až se jí rozmlžily oči a pokropila irskou mapu několika velkými slzami. Náhle ji to napadlo. „Musím pátrat v matrikách a na radnicích. Obrátím se na ambasádu. Je třeba inzerovat ve všech listech, aby se mi Petr ozval na můj mobil. Propátrám Irsko kámen po kameni, až svého miláčka najdu,“ přemítala s novou vlnou optimismu a hned se jí zlepšila nálada. Snažila se usnout, ale nedařilo se jí to. Teprve po užití léku, téměř k ránu, ji oblažil bezstarostný, hluboký spánek a neprobudilo ji ani Pepovo rázné zabušení na dveře. Sotva se Valentýna v Dublinu vzbudila, spatřila na mobilu už jedenáct hodin. „Sakra, zaspala jsem,“ vymotala se z přikrývky a nasnídala se. Přemítala, na kterou instituci se obrátí jako na první z různých možností. Skálopevně věřila, že se jí nakonec cesta k Petrovi otevře. Policii uvědomovat nemohla, protože by ji Viktor, nyní touhou po svém mužském potomkovi opravdu šílený, lehce objevil. Rozhodla se proto jít na radnici. Oblékla si módní kalhotový kostým, protože venku bylo něco kolem pěti stupňů nad nulou. Vlivem Golfského proudu, jak Valentýna věděla, tu zimy nebývají výrazně teplotně nižší a setrvávají nad nulou po celý rok. Letos je však přepadlo chladné počasí dříve, už na podzim. „Nemusíš chodit se mnou, Pepo. A vlastně ani nemůžeš, protože by mi mezitím rozkradli všechny šperky, které jsem si vzala s sebou.“ „Dobře, ale nezapomeňte si s sebou vzít mobil,“ upozornil ji. Cesta vytopeným autobusem byla vcelku příjemná a Valentýna si začala po očku prohlížet pasažéry. Nelišili se příliš od Čechů, možná se jí pouze zdálo, že mají hruběji řezané rysy a většinou opálené, snědé tváře. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172680
Důkladněji se zastavila pohledem u mladíka s neobvykle dlouhými dredy svázanými do culíku, který se na ni po chvíli usmál. Vystoupila a zamířila k náměstí. Zeptala se několika chodců, kde najde radnici, a nakonec před ní s napětím stanula. Stoupala nahoru po kamenných schodech, až našla matriku. Posadila se, protože před jejími vysokými dveřmi postávali ještě další dva lidé, kteří čekali jako ona, až skončí přestávka na oběd. Nenápadně si je z nudy prohlédla. Vousatý muž, který se držel nejistě na nohách, byl nejspíš alkoholik, ze kterého byl cítit už dopoledne silný zápach místního černého piva Guiness, a nedaleko něho stála, jak Valentýnu napadlo, předčasně starostmi zestárlá žena neurčitého věku v konfekčním obleku. Když na Valentýnu přišla řada, zeptala se, zda se v Dublinu nenarodil Petr Krásný. „To není irské jméno,“ oznámila jí stará neochotná úřední žluva, jak si ji v duchu zařadila. Valentýna ji znovu poprosila a úřednice prohledala s útrpnými grimasami databanku a nakonec řekla: „Tady opravdu nic nemám, ale víte co, informujte policii. Proč ho vlastně hledáte?“ „Čekám s ním děti,“ dopadly chmury na Valentýnino čelo. „Ach táák,“ sjel pohled úřednice na zakulacující se bříško. „Vzal do zaječích?“ zatvářila se spiklenecky. „Ne, to je velmi složité. Už musím jít,“ otevřela Valentýna dveře a rychle odešla. Ještě chtěla dnešního pochmurného dne navštívit redakci místních inzertních novin, ale bylo už pozdě. Její nálada byla na bodu mrazu. Ale jako by ji chtělo slunce nad Dublinem přece jen potěšit, rozehnalo náhle mraky a objalo ji svou hřejivou náručí. Cestou zpátky se Valentýně ozval mobilní telefon. Vyndala ho ven z kabelky a uviděla na jeho displeji skryté číslo. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172680
„Haló,“ ozvala se s nadějí, že jí volá Petr Krásný. „Kam jsi to odjela, ty čubko,“ uslyšela místo toho autoritativní hlas Viktora Frice. „Okamžitě se vrátíš a porodíš mi tu syna a pak klidně vypadni kam chceš. Jinak si tě najdu a potom se těš!“ „Nemusíš po mně pátrat, ten syn není stejně tvůj. Sbohem, ty starej odpornej idiote,“ odpověděla s klidem a ukončila hovor. Cítila se opět vyrovnaná a vrátila se do hotelu k Pepovi. Zjistila, že zbaštil všechno, co bylo v jeho dosahu, a teď seděl v křesle a díval se na dokumentární pořad o plžích, jak zjistila, sotva zaklepala a vešla do jeho pokoje. Pepa ihned vypnul zvuk a zeptal se: „Tak jak jste pořídila?“ „Zatím je moje pátrání bezúspěšný, na matrice jsem nepořídila. Ale vždyť pátráme zatím krátkou dobu…“ přejela si rukou po bolavých nohách. „Kam se chystáte zítra?“ zeptal se Pepa. „Objedu dalších pár institucí, i když je to pro mě velmi riskantní,“ zdvihla k němu zelené, kočičí oči. „Tak tam můžu zajít já,“ nabídl se ochotně. „Jsem ještě stále váš bodyguard. To i pro případ, kdybyste chtěla přeci jen odsud odjet zpátky a nazpívala ještě plno singlů… můžete dokonce letos získat prestižního zlatého slavíka za skokana roku… diváci vás milují!“ „To je všechno strašně pomíjivý. Vůbec se nehodlám vrátit k Viktorovi. Myslím, že tentokrát by mě to stálo život. Vy chlapi máte jednu slabinu… po sexu se začnete svěřovat své milence a naparovat se jako kohouti… už v dávnověku dobře věděli, že šikovně nastražená milenka je účinnější donašeč, než celá výzvědná služba.“ „Vážně?“ podivil se Pepa. „Jo a Viktor to dělal taky. Vím o něm věci, které by ho mohly dostat do vězení. Teď už snad chápeš, že není 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172680