rok od roku větší sklizeň s počtem registrovaných zločinů dosahujícím téměř dvaceti čtyř milionů ročně, z nichž devatenáct tisíc denně páchá nezletilá mládež, podle v únoru zveřejněných odhadů kriminologických statistiků. Nový konzervativní stínový ministr pro vysoké školy Boris Johnson si udělal první průzkum standardu vysokoškolského vzdělání a zjistil toto: „Neschopnost plynného dorozumívání absolventů vysokých škol je děsivá. Někteří z nich nejsou schopni ani delší konverzace.“ Potvrdil mu to průzkum dvou set dvaceti dvou největších firem, z nichž téměř polovina není schopná obsadit všechna volná manažerská a odbornická místa, neboť většina čerstvých absolventů je na ně nepoužitelná. A tak se není co divit, když se najednou zjistí, že vedle půldruhého milionu dlouhodobě registrovaných a ve vládních statistikách vykázaných nezaměstnaných v Británii posedává na zadnici bez práce dalších téměř osm milionů takzvaných „ekonomicky neaktivních“ – a že tedy čtvrtina britských obyvatel pracovního věku nic nedělá. Přesně řečeno nedělá nic, co by se někde vykazovalo jako výdělečná činnost. Jestli vám to připadá jako fantasmagorie, požádejte britský statistický úřad Office for National Statistics, ať vám vysvětlí, jak si takovéto číslice dokázal vycucat z prstu. Způsob zjišťování pachatelů londýnských atentátů nás posunul o další skok k policejnímu státu. Ne státu, kde na každém rohu bude stát policista, nýbrž státu, v němž každý krok a každé slovo každého občana bude mít policie zaznamenány na nějakém geniálním elektronickém zařízení. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172648
Kdo má obavy o osud demokracie a občanských svobod v Evropě, ať si spočítá kamery rozestavěné po celé Británii. Ať si udělá průzkum a statistiku, jaké procento zločinů se ještě řeší tradiční detektivní prací oproti tomu, jaké procento zločinců jsme dopadli jen díky tomu, že jsme je našli zachycené na nějaké kameře. Ať sleduje, jak se úspěšné dopadení londýnských atentátníků kamerami stává důvodem k rozmisťování dalších kamer. Ať si všímá, s jakou svižností se po atentátech v Británii žádá trvalý a celoplošný policejní odposlech telefonních hovorů. A ať bere na vědomí, že britská veřejnost je velkou většinou s tímto postupem smířená. Vždyť kdykoli lid volí mezi svobodou a bezpečím, vyhraje to vždy bezpečí. A slibem bezpečí před těmi či oněmi zloduchy se vyznačuje každý nástup státní totality. Ne že bychom měli být policistům nevděční, že si pachatele našli pracným vysedáváním u obrazovek a přehráváním tisíců videozáznamů. Je lepší hromadné vrahy zjistit jakkoli než vůbec ne, i když jsou už sami mrtví. Ne že bychom jim měli vyčítat, že atentátům mohli předejít, kdyby jich pár lelkovalo na nádraží v Lutonu, kde by jim čtyři atentátníci, přicházející společně s velkými ruksaky na zádech, museli být tak nápadní, že by se jich přinejmenším museli zeptat, jak se mají, a avizovat kolegy v Londýně, aby se na ně připravili v plné polní. Oni za to ti policisté totiž nemohou. Velitelé britské policie si pravidelně stěžují, že od ministerstva vnitra dostávají zadáváno tolik byrokratického papírování, vyplňování formulářů a vybírání pokut od neukázněných řidičů, že jim zbývá sotva deset procent času na pohyb v terénu, prevenci, fyzickou detekci zločinu a zatýkání. Navíc při každém zatýkání se bojí, zda ne99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172648
porušují něčí lidská práva, jak se často dodatečně dozvídají až u soudu, na základě nějaké mezitím vydané další direktivy EU. Kromě toho si Blairova vláda každý rok vymýšlí stovku nových trestných činů, které musejí stíhat. Jako hon na lišky, prodej ovoce váženého na libry místo kilogramů, kouření v uzavřené místnosti nebo veřejný protest proti homosexualitě anglikánských kněží. A ne že bychom chtěli evropským vládám a policejním útvarům radit, jak lépe terorismu předcházet. Jenže jakmile se kamery a odposlech stávají každodenní rutinou policejní práce, budeme se jich těžko zbavovat i tehdy, až terorismus porazíme, nebo až terorismus porazí nás. V jednom i druhém případě se staneme všichni trvale sledovanými potenciálními trestanci, které bude možné kdykoli stíhat za jakýkoli čin, který si kterákoli vláda usmyslí, že se jí nelíbí, protože ať děláme co děláme, kdykoli a kdekoli, někde nás bude na nějaké kameře vidět. V tomto smyslu už terorismus nad demokracií vítězí. A nepotrvá dlouho, kdy nám všichni ti detektivní literární géniové od Holmese, Maigreta a Poirota po slečnu Marplovou budou připadat jako inspektor Clouseau z Růžového pantera. Akorát že nám při tom nebude do smíchu. Ale přece jen jedna nadějná zpráva: Islamofašistický klerik Abu Hamza, přezdívaný Doctor Hook díky hákovým nástavbám svých pahýlovitých rukou, z jehož mešity v londýnské čtvrti Finsbury vyšlo několik teroristů, včetně sebevrahů z londýnského metra, byl konečně zavřen na sedm let za jedenáct trestných činů šíření nenávisti a nabádání k vraždě. Vězňové si ho hned adoptovali za vrchního vězeňského duchovního s úkolem hájit jejich islám100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172648