IV Citová inventura
K
oncem měsíce, když už se Anita zapracovala a pomalu začínala být Katzovou pravou rukou, zavolal ji ten do své kanceláře. Stál zády k ní a listoval v tlustých deskách, ale okamžitě se obrátil a napjatě se na ni zadíval. „Mám pro vás dvě zprávy, které vyvstaly po mé schůzce s bratrem Williamem. Chcete tu dobrou, nebo tu ještě lepší? Tedy jak pro koho,“ usmál se a ona si ho nenápadně prohlédla od naleštěných bot až po elegantní sako s vycpávkami na ramenou. Musela uznat, že po vydatném spánku vypadal mladší a oči mu jen sršely skrytou energií. „Raději začněte tou první,“ opětovala mu pousmání. „Snad se na to nemusím posadit.“ „Dobře. Jsem s vaší prací, které věnujete mnoho úsilí, spokojen, a proto jsem svého bratra požádal o zvýšení vašeho platu.“ Anita vydechla překvapením. Podívala se na svou výplatní pásku, kterou jí podal, a dojetím se jí zamlžily oči. „Děkuji, snad vám teď alespoň budu moci po částech splácet ty peníze za šaty,“ zatvářila se ustaraně a zdvihla k němu vlahé oči. „Na to zapomeňte,“ řekl energicky. „Byl to dar a dary se nevrací.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172646
„A ta druhá zpráva?“ nadhodila udičku své zvědavosti. „Už za dva dny letíme směr Pensylvánie. Všechno se urychlilo, protože konkurence nespí. Musím tam dojednat určité kontrakty. A také dohlédnout na počátek výroby plastových láhví na nealkoholické nápoje a obalů pro potraviny. Pokud nás konkurence nesrazí na kolena a nabídneme levnější sortiment zboží, budeme nechutně bohatí. A to brzy.“ „To všechno závisí na vás?“ zeptala se s obdivem vepsaným v hlase. „Ano. I na vás. Pojedeme celkem tři, vy, já a tlumočník. S tím se seznámíte až na letišti.“ Anita zbledla a usedla na pohovku. „Je v tom nějaký problém?“ zeptal se taktně. „Víte, já dálkově studuju a budu muset všechno přerušit. Taky nemám vízum. A hlavně… musím vidět Pavla Truchlila!“ dodala málem. „Mám známého na ministerstvu školství. Protože mi dluží laskavost, poputují skripta za vámi přes moře a zkoušky proběhnou po telefonu. Pokud jde o vízum, už jsem vám ho obstaral.“ „To všechno dokážete zařídit?“ vykulila oči. Připadala si náhle vedle něho malá a bezmocná. „Ano. Je krásné mít moc. Toužím po ní. Chci vykoupit svůj bývalý podnik a pohybovat lidmi jako figurkami na šachovnici života. Oko za oko, zub za zub.“ Anita svého šéfa náhle nepoznávala. Byl znovu zatrpklým byznysmenem bez kousku lidského porozumění, zvyklý rozdávat příkazy. Omluvila se a tiše za sebou zavřela dveře jeho pracovny. Bylo jí do breku. Cestou z kanceláře potkala paní Kadeřábkovou, která stejně jako před krachem Katzovy firmy, i zde
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172646
pracovala ve mzdovém oddělení. Měla k tomu ty nejlepší předpoklady. „Co se ti honí hlavou?“ zeptala se Vlasta se zářícím úsměvem k posmutnělé Anitě. „Já nevím, asi jsem se zmýlila v panu Katzovi. I sama v sobě. V lidech kolem sebe. Vůbec ve všem.“ Pak už jen cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. „Pojď, sedneme si někde u kafe. Znám tu jednu malou cukrárničku, kam chodím mlsat. I když bych neměla, nebo nedopnu žádné šaty.“ Anita s vděkem pozvání přijala, ačkoliv by raději než dorty mlsala velkého panáka fernetu. Ukázalo se, že v malém kuřáckém salonku alkohol nalévají. Nevnímala Vlastiny řeči, protože po dlouhé době před ní stála jako tekutý Jidáš sklenička s alkoholem. Už nemohla víc vzdorovat a trošičku si usrkla a přitom vychutnávala nahořklou chuť. Fernet se jí pozvolna rozplýval v ústech jako ta nejdražší čokoláda. Pak si zapálila. „Jak se těšíš tam za moře?“ zeptala se Vlasta. „Takhle se může ženská cítit jen kvůli mužskýmu,“ usoudila, když spatřila Anitin výraz. „Bojíš se, že ti tu zahne?“ „Nemám žádnýho chlapa,“ rozkašlala se Anita a hned cigaretu zamáčkla do popelníku. Zároveň si objednala další fernet. Bylo to dnes po delším časovém úseku poprvé, kdy neležela doma v knihách a nestudovala. Práce aranžérky byl už dlouhou dobu její sen, a proto se učení věnovala na sto procent. Vyprávěla o tom Vlastě a ukázalo se, že i Anitina kolegyně studovala dálkově. „Ale můj sen to nebyl. Chtěla jsem být krotitelkou tygrů,“ rozesmála se Vlasta bodře. „Měly jsme podobné sny,“ svěřila se jí Anita. „Já jsem si přála starat se o zvířata v zoo. Krátce jsem tam
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172646