teligence třicet devět bodů, a to bylo ještě předtím, než s tvou hlavou plnou hoven deset dnů mlátili do betonové zdi. Od té doby tvé IQ pomalu, ale nezadržitelně klesá. Ty seš ten případ, který musí mít číslo bot napsané na čele, aby si vůbec mohl v krámě koupit nové. Adolfovi vědci v Buchenwaldu by žasli. Kdyby chtěli, mohli by takové hlavy, jako máš ty, střílet z kanonu; víc by jich ale sehnali jenom mezi opicemi.“ „Kecy, kecy, kecy! Samý sračky,“ houkl Drobeček z ubikace. „Rozhodně vypadám líp než ty, Wolfe! V papírech sice mám, že jsem slabomyslnej, nejsem ale žádnej hlupák, na to, starouši, nezapomínej. Já jsem jenom vychcanej, a takoví vychcánci, jako jsem já, se i z téhle podělané války můžou domů vrátit živí. Zato všichni ti zasraní chytrouši se zmůžou jenom na zkurvenou hrdinskou smrt, je to jasný?“ „Šéfmechaniku Wolfe, jste léta ztracený syn pětimarkové běhny a my uděláme všechno pro to, aby vám co nejdřív někdo propálil kulku tělem,“ pronesl Porta slavnostně. „A další si schoval pro tvou zasranou hlavu, ty špinavej pse,“ dodal Drobeček. „A taky bude fajn, když ti někdo další vpálí přímo do prdele,“ připojil se vzrušeně Gregor. „Dobrá, vy hovnožrouti! Zapamatujte si, že teprve teď pro vás začala válka,“ zařval Wolf a popadl samopal. „Dostanu vás jednoho po druhém.“ „Z tvojí matky se stal mrzák až potom, co jsi ji ošoustal?“ zeptal se Porta a plivl z okna. „Ale nejdříve jsi musel natrhnout kundy všem svým pěti sestrám,“ vykřikl Gregor triumfálně. Wolfovy hrozby se začaly naplňovat již téhož dne. Jenom naprostou náhodou se Porta neotrávil. Vzal z kuchyňského vozu dvě jelítka a jedno z nich dal neodbytnému psisku. O dvě vteřiny později byl pes mrtev. Porta zbledl a hodil zbytek oběda praseti, jež se na věčnost odebralo stejně rychle jako pes.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172636
Následujícího dne se v botách našli škorpioni a v kapsách Portova kabátu Dědek objevil tenkého jedovatého hada, jehož uštknutí bylo vždy smrtelné. Pod Drobečkem vybuchla mina v okamžiku, kdy se posadil na latrínu, aby si v klidu prohlédl nejnovější pornografické obrázky, a prohodila ho střechou. Bylo to tak tvrdé, že jsme se nikam neodvážili chodit samotní. Z balíčků Červeného kříže jsme se neodvážili sníst nic, co jsme předtím nedali někomu ochutnat. Pozdě v noci jsme se proto sesedli na ubikaci a začali plánovat, jak Wolfa oddělat. Porta ale nechtěl žádný z návrhů přijmout. Drobeček mlátil hlavou do zdi. Někde slyšel, že to pomáhá, když je třeba plně se soustředit na nějaký problém. „Co kdybychom se s ním jako náhodou setkali někde nahoře v horách,“ řekl konečně vychytrale. „Tam by se mu přece mohlo něco stát.“ „Jistě, například by se mohl sám náhodou uškrtit,“ řekl Porta a hodil do sebe sklenici vodky. „Jeden můj známý v Hamburku umřel na zástavu srdce, když ho navštívili kamarádi s noži,“ navrhl Gregor a švihl svým dobře nabroušeným bojovým nožem ve vzduchu. „Wolf není tak nervózní. A navíc by asi bylo dost těžké dostat se k němu s nožem tak blízko,“ zamumlal Porta smutně. „Za takovou příležitost bych i zaplatil.“ „Pas question!43) Musíme najít nějakou rafinovanější metodu, jak ho dostat,“ řekl Legionář. Porta došel ke dveřím a upřeně se zadíval ven. Ve větru se kymácely velké žárovky. Přemýšlel, jak nejlépe Wolfovi zakroutit krkem. „Ten zasranec,“ křičel Drobeček a tloukl hlavou do zdi. „Kéž by ho matka neporodila!“ „Jak to, do čerta, udělat?“ povzdechl si Porta a posadil se na práh. „Nemůžeme ho dostat. Ten se chrání úplně jako Adolf ve svém Vlčím doupěti.“ 43
) Bezpochyby.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172636
„Každou středu jezdí někam do hor a s někým se tam setkává,“ řekl náhle Barcelona. „Náhodou jsem to zaslechl od jednoho muzikanta od plukovní hudby.“ Drobeček zvučně a dlouze pískl. „Když mu ten zasranej motor uprostřed zasraného průsmyku chcípne, bude muset ten zasranec vylézt ven a podívat se, co se stalo.“ „A s něčí malou pomocí může třeba upadnout a škaredě si ublížit,“ dodal po několika minutách usilovného uvažování Dědek. „Například se může odněkud z houštiny vynořit dlouhej nůž a vypárat mu střeva, co?“ řekl Drobeček a šťastně se při této myšlence usmíval. „Ne, do břicha ne,“ zavrhl tuto úvahu Porta. „Kulku do čela, jak se to dělá dobytku na jatkách.“ „A vyrazíme mu ten jeho syfilitickej mozek odtud až na Krétu a necháme divoký psy, aby se o něj servali,“ zasmál se Drobeček jásavě. „Kolik se z takového kripla asi vyleje krve,“ rozesmál se Gregor. „Dáme mu ji přímo mezi ty jeho krysí očka,“ zaradoval se Drobeček, vytáhl nagan a namířil jím ven z okna. „A pro vraždu přijdete o hlavy,“ zaprorokoval Heide temně. „Pověsit můžou jedině ty, které chytí,“ řekl mu Porta důvěrně. „Hoši, kteří dokážou někoho zastřelit, se musí umět dostat i z horších špinavých záležitostí, než je tahle. Ostatně jsou i takoví, kteří nám za to později poděkují.“ „Tak už to chodí,“ poznamenal Gregor. „Znal jsem hlupáky, které pohřbili s hlavou mezi nohama a říkali o nich, že jsou zločinci. Jiné, kteří udělali totéž, nechytili je a nakonec je za to pochválili.“ „Wolf je to nejzbabělejší německé prase, s jakým jsem se kdy setkal,“ řekl Drobeček rozhořčeně. „Včera jsem ho sledoval v Aténách a on se po celou dobu schovával za ženský a děcka. Ví zatraceně dobře, že nechce-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172636