Carolyne Swann
„Jak jste mohla Olivii vydat někomu, koho neznáte?“ „Neznám ani vás, pane. Buďte sbohem.“ S těmito slovy špehýrku zavřela a nechala Octaviena i s jeho hořem stát venku. Když pochopil, že víc už se nedozví, vyhoupl se do sedla a se srdcem rozdrásaným bolestí odjel. *** Každý večer, když spolu ulehly do studené postele, objaly sestry jedna druhou, aby se zahřály, a začaly vzpomínat na Marécage. Vybavovaly si události z dětství i z nedávné minulosti, kdy ještě žili všichni čtyři společně. Bohužel, pokaždé končily své vzpomínky v slzách, bylo pro ně příliš bolestné vyprávět si o něčem, co už není a nikdy se nevrátí. Proto když Joseline opět jednoho večera konejšila sestru a utírala jí slzy, umínila si, že pokud nechtějí smutku podlehnout, nesmí se už k minulosti vracet. A tak následujícího večera začala šeptem, aby je náhodou nikdo, kdo by šel po chodbě, nezaslechl, spřádat plány o budoucnosti. Ne o cestě do Bordeaux. Takovým řečem se záměrně vyhýbala, neboť sama netušila, jak se tam dostanou. Pokud s nimi byl otec a Justin, všichni čtyři tvořili rodinu a nikdo se nepozastavil nad tím, když je viděl kráčet po cestě a hnát před sebou stádo ovcí. Dvě osamělé dívky mířící od jednoho města ke druhému by brzy vzbudily nežádoucí pozornost. Měly jen jedinou možnost, cestovat dostavníkem a přitom doufat, že je nikde na silnici nezastaví kontrola. K tomu ovšem potřebovaly peníze. Joseline za těch několik týdnů tady U Zlomené 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172635
Azurový úsvit
podkovy získala jakýs takýs pojem o cenách. Všímala si, kolik cestující Lefrankovi platí za večeři, nocleh, ustájení koně či za drobné služby, jako bylo například vykartáčování šatů, vycídění bot, donesení horké vody. Zjistila, že dva louisdory, které s Valentine ukryly pod cihlou v podlaze, nejsou zase tak málo, ale na cestu na druhý konec země nejspíš nestačí. Navíc, pokud by zvolily cestu dostavníkem, musely by si pořídit přiměřeně vhodné šaty, což představovalo další náklady. Lefranc sice slíbil, že jim bude vyplácet týdenní mzdu – dohromady deset sou –, ale zatím ji neviděly. Po čtrnácti dnech, když se nic nedělo, se Joseline osmělila a připomněla mu jejich dohodu. „Nezapomněl jsem, to víš, že jsem nezapomněl,“ uculoval se. „Ale řekni mi, k čemu by vám tady byly peníze? Do města nejdete, abyste je utratily, a u mě máte všechno zadarmo.“ „Přece jenom…,“ pípla nesměle, ale nenechal ji domluvit. „Až se jednou rozhodnete odejít, přijď a já vám vyplatím všechno do posledního sou. Nebo mě snad chcete opustit už teď?“ Jak ráda by popadla sestru za ruku a rozběhla se s ní ven ze vrat – kamkoli. Nebyla ale tak pošetilá, aby svému přání podlehla. V hadřících, které měly, by se daleko nedostaly, patrně by někde cestou zmrzly. A tak jen bezmocně zavrtěla hlavou. „Neboj se, až budete odcházet, vypořádám se s vámi,“ smál se Lefranc. Nezbývá jim tedy nic jiného než vydržet ještě několik měsíců, pak skutečně hostinského požádat, aby jim vyplatil mzdu, a teprve potom odejít. Čím však měla větší možnost seznamovat se s jeho povahou, tím méně věřila, že jim vysází vydělaný ob99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172635
Carolyne Swann
nos a v klidu se s nimi rozloučí. Spíš jim nezbude než na jaře – nebo až nastane příhodná doba – nenápadně Zlomenou podkovu opustit, utéct. Zatím nevěděla jak a bála se o tom promluvit s Valentine, aby ji nevyděsila. Proto záměrně odváděla řeč na dobu, kdy už budou mít všechny strasti za sebou, dorazí do Bordeaux, advokát Leloux jim nabídne své služby a ony se někde v Anglii alespoň částečně vrátí ke způsobu života, jaký vedly předtím, než opustily Marécage. Valentine se kupodivu naštěstí nezajímala o způsob, jak se odtud dostanou, spíš nadšeně rozprávěla o tom, jak si zařídí život, až se ocitnou na druhé straně Kanálu. „Vykoupu se v horké vodě…“ Tím začínala každé své vyprávění. Pak následoval výčet všech drobných úkonů, které doma obě pokládaly za samozřejmost, které si však už řadu měsíců musely odpírat. Umyje si vlasy, po vysušení je do sucha vytře kouskem hedvábí, aby se leskly, na obličej, paže a krk si nanese podmáslí, které odstraní stopy sluníčka a pleť vybělí. Pilníčkem si ošetří polámané nehty, vyčistí je vodou s několika kapkami citronu a záděry kolem nich ošetří mandlovým krémem. Joseline jí skákala do řeči. „A také si opatříme jemné prádlo, které neškrábe, hedvábné punčochy, batistové spodničky…“ „…boty s přezkami, klobouček se závojíčkem, slunečník, krajkový živůtek… Už se nemůžu dočkat, sestřičko.“ Valentine ve tmě plály oči vzrušením, když dodávala: „Všichni muži se za mnou budou otáčet a já si budu vybírat. Však ty také, uvidíš. Obě potkáme mladé muže, kteří se nám budou líbit a kteří se do nás zamilují.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172635