pravidelně, jak se u soudu říkalo. Sir Arthur Conan Doyle, který měl Lambieovou vlastnoručně podepsané prohlášení v ruce, se zasadil o to, že policie začala služebnou hledat. V novinách, v rozhlase se objevila výzva, aby se přihlásila a svou důležitou výpověď před úřady odpřisáhla. Helen Lambieová se však neozvala. Krátce před válkou se totiž provdala za horníka Gillona a odstěhovala se s ním do Spojených států. Takový zvrat ve stále živém případu, který už mnozí veřejně nazývali justičním omylem, byl vodou na mlýn přičinlivým reportérům. Novináři z Daily News vyhledali Mary Barrowmanovou, žijící stále v Glasgowě, znovu se jí vyptávali na tehdejší události, a snad proto, že už to bylo dávno a ona přestala mít strach z policie, jim řekla pravdu. Od počátku tvrdila, že prchající muž se jen vzdáleně podobal Slaterovi. Státní žalobce ji však pod pohrůžkami donutil říci, že to byl Slater. Čtrnáct dní chodila den co den do kanceláře státního návladního, kde musela snad stokrát opakovat, co má říct před soudem. Barrowmanová výpověď podepsala a Daily News ji otiskly 5. listopadu 1927 v ranním vydání. Případ Oscara Slatera ožil. Ministr pro skotské záležitosti sir John Gilmour se 10. listopadu pod tlakem veřejného mínění rozhodl pro fintu. Místo aby se postaral o revizi procesu a o rehabilitaci nevinně odsouzeného Slatera, dal vězně po osmnácti a půl roce pobytu ve vězení Peterhead podmínečně propustit. V pondělí 14. listopadu 1927 se otevřela brána věznice a Slater byl svobodný. Dlouho trvala příprava revize procesu. Teprve 8. června 1928 zahájili u High Court of Justiciary v Edinburghu předběžné řízení. Teprve teď se dostal ke slovu také doktor Adams a vypověděl, že nikoliv malé čalounické kladívko, které policie našla v zavazadlech Oscara Slatera, ale židle byla vražedným nástrojem. Podle krvavých stop na jedné z noh židle, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172614
podle fraktur a zhmožděnin lebky zavražděné a podle krve na spodní straně sedadla bylo zřejmé, že vrah Marion Gilchristovou utloukl židlí, přičemž ho sedadlo chránilo, takže jeho oděv nemusel být postříkán krví. Snažili se přivést před trestní senát nejvyššího soudu hlavní svědkyni Lambieovou. Vypravili za ní dokonce do USA do města Peoria, kde žila, posla, který ji měl přemluvit, aby se vydala přes oceán. Marně. Někdejší služebná zavražděné, svedená policejními úředníky a státním žalobcem ke křivé výpovědi, napomohla k justičnímu omylu, který je dodnes ostudou britského soudnictví. Teď už nechtěla mít s případem Oscara Slatera nic společného. Zbývá ještě nezodpovězená otázka: jakou roli zahrála v případu ona briliantová brož ve tvaru půlměsíce. Nikdy se totiž už neobjevila, nikomu se nepodařilo vypátrat, kam se poděla. Oscar Slater s ní pochopitelně neměl nic společného. Vraťme se ještě jednou k podivným návštěvám záhadných mužů, kteří se občas objevovali v bytě čtyřiaosmdesátileté Marion Gilchristové. Připomeňme si všem v domě známou okolnost, že se neobyčejně bála zlodějů. Všechny dveře byly opatřeny několika bezpečnostními zámky. Je možné, že Marion Gilchristová půjčovala peníze na vysoký úrok. Je pravděpodobné, že mívala doma větší částky. Ve skříni pod prádlem přechovávala šperky přijaté do zástavy. Neznámí muži byli dlužníci. Ten poslední se dostal do potíží, vypůjčil si bez vědomí rodiny onu brož a zastavil ji. Protože mu hrozilo prozrazení, musel ji za každou cenu dostat zpátky. A tak si ji nakonec vzal násilím. Pro toto tvrzení nejsou důkazy a sotva se po tolika letech objeví. Je to však logické vysvětlení. Pravděpodobnější než to, které se objevilo hned po Slaterově rehabilitaci. Podle této verze hledal vrah v bytě dokumenty. Mohly to být směnky nebo dlužní 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172614
úpis. Když starou paní zabil, zhrozil se svého činu, aby zmátl stopu, ukradl brož a doufal, že policie uvěří v loupežnou vraždu. O ostatních špercích nevěděl, nebo už neměl čas vzít je s sebou. V pátek 20. června 1928 odvolací soud Oscara Slatera rehabilitoval. Za téměř devatenáctileté vězení dostal tisíc liber odškodného, tedy přibližně padesát liber za každý rok ztraceného života. Bylo to zdrcující zjištění, že podle úředního odhadu měl v britském království rok života tak nízkou cenu. Oscar Slater se oženil, odstěhoval se do Ayru, kde žil šťastně a spokojeně uprostřed přátel. Zemřel 31. ledna 1948 ve věku 76 let. Je nepochopitelné, že za celou dobu vyšetřování pracovníky Scotland Yardu nenapadlo porovnat otisky prstů z dřevěné kazety a ze židle se Slaterovými. A tak se stal případ jednou z proher Scotland Yardu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172614