KAREL VALÁŠEK Tomáš po dohodě s Margaretou nechal Andreu u nich bydlet a sehnal jí práci v útulku pro opuštěná zvířata. „Budeš tam mít malý plat. Proto ti ubytování poskytneme zadarmo. Chceme ale za to od tebe dvě věci. Abychom ti směli říkat Andrejko místo Andreo a abys nám občas pohlídala Honzíka,“ řekl Tomáš. Andrea začala Margaretu líbat. Funěla u toho jako sentinel. Margareta ji odstrčila, protože její polibky byly jako polibky od chlapa, který už měsíc neměl ženskou. Jednou přišla na návštěvu Nora a vykládala o japonské kultuře. Snažila se, aby Tomáš, Margareta a Andrea pochopili japonský smysl pro důstojnost a zdvořilost, japonské dramatické dějiny a boje, které mezi sebou sváděli nejvlivnější samurajové. Najednou se Nora zastavila a řekla: „Jestlipak víš, Andrejko, kde je ostrov Lesbos?“ Andrea okamžitě vypálila: „Je to řecký ostrov u tureckého pobřeží. Proslavila jej řecká básnířka Sapfó, která ve svých erotických dílech opěvuje výhradně dívky a ženy. Byla jsem se tam podívat. Je tam mužskejch jako psů.“ Nora zalapala po dechu. Jako zkušená a chytrá žena poznala, že Andrea je její krevní skupina. Proto jí otázku o řeckém ostrově položila. Odpověď Andrejky předčila všechna očekávání. Nora si Andreu vzala k sobě. Zlí jazykové říkali, že by mohla být její matkou a divili se, že se nestydí. Většina lidí proti soužití Nory s Andrejkou nic neměla. Andrea měla pěknou tvář, ale postavu jako lednička. Moc šancí získat mladou partnerku neměla. Andrea žije s Norou dodnes. Nora kvůli Andrejce přestala pít a Andrea kvůli ní hubne. Deprese zmizely jako když mávne kouzelným proutkem. Když spolu někam jdou, nikdo je za matku s dcerou nepovažuje. Nora omládla a z Andrejky se stala zralá žena. Žádná z nich není atraktivní, žádná není bohatá. Obě Tomáše zbožňují. Pohlídat Honzíka přijedou, kdykoliv si Margareta vzpomene.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172609
ŽELVIČKY
B OŽENA Pravnučka zemřelé paní Čapkové se ostěhovala. Naložila svoje věci na náklaďák, přisedla s prapravnukem Kubou k řidiči do kabiny a odjela. Stala se ředitelkou školy v Prachaticích. Dostala tam byt, který je od školy vzdálen asi sto metrů. Starou mazdu, kterou jí Tomášův otec laskavě půjčil, nechala v Měcholupech. Už ji nebude potřebovat. Místo příbuzných paní Čapkové se do vily nastěhovali vzdálení příbuzní Margarety. Byli to mladí manželé kolem třicítky. Místo dětí měli obrovskou klec s andulkami všech barev. Kočky Beta a Gama trpěly jako hladový člověk v uzenářství, který má v kapse jenom několik stále devalvujících padesátníků. Pán se jmenoval Josef a byl pivař. Také byl zámečníkem. To se moc hodilo, protože andulky dokázal zabezpečit proti kočičím útokům. Paní se jmenovala Božena. Se svým jménem nebyla spokojená, takže se všude představovala jako Bobina. Když byla opilá, což bývalo často, říkala: „Sháním Robina s dlouhým lukem. Já mu postojím s tím jabkem. Robin a Bobina, veselá rodina.“ Lidé si všimli, že Bobina nepatří mezi nejbystřejší, ale měli ji rádi, protože byla veselá. Bobina pracovala ve skladu potravin a nosila si domů každý den lahvičku bílého vína. Říkala: „Von se nalejvá v hospodě pivem a já asi budu pít vodu s andulkama!“ Tím „von“ myslela pochopitelně svého manžela. „Von“ chodil domů každý den přesně v jedenáct. Byl spolehlivý, ale v posteli nepoužitelný. Naopak Bobina byla po vínu rozverná a obtěžovala každého, kdo jí přišel do ruky. Moc jí toho do ruky nepřišlo. Zkuste se večer projít Dolnoměcholupskou ulicí směrem k útulku! Bobina nadávala jako špaček a vzpomínala na staré zlaté časy v paneláku ve Stodůlkách. „Když máš dalekohled, tak tam vidíš věci, kamarádko! Tam máš inspiraci každý den,“ říkala Bobina Margaretě.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172609
KAREL VALÁŠEK Margareta Bobině dobrácky sdělila, že ona má problém opačný. Tomáš jí dělá milostné návrhy každý den, a ona ho musí brzdit. To Margareta říkat neměla. Bobina od té doby Tomáše neustále obtěžovala. Jednou na něj zaútočila takovým způsobem, že se Margareta rozčílila a Bobinu potrestala. Jednalo se o zákaz vstupu do sauny a odpočívárny, byl-li Tomáš přítomen, zákaz osahávání a zákaz lítání po domě a zahradě bez základního oblečení. Bobina se objevila na zahradě v erotických kalhotkách a podprsence. Margaretě to nebylo vhod. Řekla: „Všechno je ti přes tu krajku vidět. Vezmeš si plavky a basta.“ Bobina přišla v plavkách, které nebyly o nic větší než erotické prádlo. Nahý zadek, trojúhelníček vpředu a půl ňader venku. Pravda, plavky nebyly průhledné. Margareta nemohla nic dělat. Byla neděle, bylo horko a pivař Pepa byl na fotbale. Tomáš si Bobinu prohlížel. Musel uznat, že je to žena pěkná. Bobina měla prakticky stejnou postavu jako Margareta. V obličeji byla Margareta díky bohu hezčí. Kdyby to bylo obráceně, kdo ví, jak by to bývalo dopadlo. Zatím co Tomáš spekuloval o příbuzenském poměru Bobiny a Margarety, jejich stejných nohách a fantastických ňadrech, začala se Bobina šmajchlovat s Margaretou. Ta řekla: „Nech toho, prosím tě! Už jsem tady v baráku dvě lesbindy měla.“ Bobina se zasmála a řekla: „No právě. Uděláme si dneska večer pěknou trojku. Tomášovi by se to určitě líbilo.“ Margareta se zamračila a řekla: „Ne. To už tady také bylo. My o takové věci nestojíme. A poslouchej, Bobino, proč ty se s tím impotentem nerozvedeš? Jsi pěkná, mladá…“ Bobina vzdychla a řekla: „Von je na mne strašně hodnej. Všechno mi koupí. To erotické prádlo stálo tři tisíce. V zimě pojedeme do Alp. Já budu lyžovat, on bude číst detektivky. Večer bude pít pivo a mne nechá, abych si dělala co chci. V červnu jsme byli v Řecku. Tam to bylo také tak.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172609