104
Josef Pecinovsk˘ / Abbey Road
vina, vstup zakázán’? K tomu, aby u vût‰iny lidí jen povzbudily chuti poÏívat potravu. Je zjevné, Ïe lidstvo se dostalo do slepé uliãky. Je pravdou, Ïe se záhy podafiilo vyfie‰it potravinov˘ problém, ale zapomnûlo se na to hlavní. âlovûk pomalu pfiestává b˘t ãlovûkem, zaãíná b˘t pfieÏv˘kavcem. TûÏko usuzovat, proã byl nejvy‰‰ími místy zamítnut radikální ‰védsk˘ preparát, umoÏÀující ãlovûku trávit celulózu jednoduch˘m Ïaludkem… Netroufám si vyslovit nahlas své podezfiení. Co nám vlastnû zbylo? Statisíce nemluvÀat jsou krátce po odstavení podrobovány drastické operaci, a to jen proto, aby mohly poÏírat takzvané netradiãní potraviny. Zatím nám v‰ak stále polovinu úrody spásají zdivoãelá stáda dobytka, která pán tvorstva uÏ nepotfiebuje na v˘robu masa, s˘rÛ, mléka, smetany, tvarohu ãi jin˘ch lahÛdek a milostivû je propustil na svobodu.“ Pfiiznám se, Ïe v tomto místû projevu jsem pocítil silnou Ïaludeãní nevolnost a nûktefií delegáti byli dokonce nuceni opustit sál. „Ale o tom zde hovofiit nechci,“ pokraãoval Grass. „ZdÛrazÀuji, Ïe pfii pfiechodu na netradiãní formy potravin jsme zcela opominuli nejvût‰í zdroj potravy a v˘Ïivné hmoty, kter˘ nám pfiíroda dala prakticky bezplatnû k dispozici. Tím je obyãejn˘ mofisk˘ plankton. A nenadsazuji, kdyÏ fieknu, Ïe je schopen uÏivit stovky miliard lidí.“ Zíral jsem na Grasse s otevfien˘mi ústy a jsem pfiesvûdãen, Ïe spolu se mnou i vût‰ina publika v sále. Ticho kolem mne bylo témûfi ohromující. Pfiiznám se, Ïe v mnohém jsem s Grassem nesouhlasil a ãasto jsem pocítil k jeho názorÛm silnou nevoli. Polkl jsem lahodn˘ ‰tÛãek traviny, a pfiestoÏe se mi v ústech sbíhaly nadále sliny, dokázal jsem dal‰í Ïv˘kací efekt potlaãit. Zbytky nestrávené potravy zÛstaly v ãepci. Chtûl jsem se opût soustfiedit na GrassÛv proslov, ale koutkem oka jsem jen tak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172559
V zahradû hlavonoÏcÛ
105
nûÏnû popatfiil na krasavici naproti mnû. Ta dûlala, jako by se jí téma pfiedná‰ené z tribuny net˘kalo a slova metaná do sálu a rezonující na pfiíãkách ostûní ani neexistovala. Já v‰ak zÛstal oãima viset na ní, a Grassova slova se promûnila v nehmotné nic. Pln úÏasu jsem zaznamenal v jejích ústech jakousi podivnou bûlavou bublinu, pronikající rozevfien˘mi rty potfien˘mi nenápadnou rtûnkou. Bublina nab˘vala neobyãejnû rychle na objemu, protahovala se, zvût‰ovala, aÏ náhle, bez pfiedchozího varování praskla s tich˘m lupnutím, které v nenadálé pfiestávce, kterou Grass potfieboval k nadechnutí, pÛsobilo jako rána z pistole. Bylo to neuvûfiitelné, neskuteãné, nepfiedstavitelné, zrÛdné. Ta Ïena, která celé dopoledne pÛsobila dojmem slu‰nû pfieÏvykující dámy, mûla v ústech cosi, co se vymykalo v‰em souãasn˘m pfiedstavám, pÛsobilo aÏ neuvûfiitelnû nelidsky, svou bílou barvou doslova dûsilo, vypadalo to, jako by na jazyku pfievalovala ãerva, a musím se pfiiznat, Ïe se mi opût udûlalo nevolno. Zdálo se mi, Ïe se na mne usmála, ale musel to b˘t jen klam, protoÏe mi urãitû nevûnovala nejmen‰í pozornost, a svÛj spoleãensk˘ prohfie‰ek si patrnû vÛbec neuvûdomovala. Ale já v té chvíli pochopil, Ïe ta Ïena není normálním ãlovûkem, Ïe je anatomickou zrÛdou, fiazenou do sekty fleischmenÛ, lidí, Ïivících se z jakéhosi neznámého popudu nepfiirozen˘m zpÛsobem a zásadnû odmítajících celulózu. Nikdy jsem se s Ïádn˘m zástupcem této sekty nestfietl, ba ani na stránkách tisku, protoÏe oficiální místa nic takového, jako jsou fleischmeni, nepfiipou‰tûjí, a v dané chvíli jsem vÛbec nevûdûl, jak se mám zachovat. By1 jsem otfiesen. Pochopitelnû se tudíÏ stalo, Ïe mi znaãná ãást Grassova projevu unikla a pak uÏ jsem z nûho ani moc nemûl. Sálem se totiÏ zvedla vlna spontánní nevole, totálního od-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172559
106
Josef Pecinovsk˘ / Abbey Road
poru, tu a tam se oz˘val pískot, aÏ nakonec cel˘ ten tisícihlav˘ dav hvízdal unisono jako jeden muÏ a marnû se Grass se svazkem poti‰tûn˘ch papírÛ v ruce snaÏil tu masu pfiekfiiãet. Nakonec musela zasáhnout policie, aby ho uchránila pfied nejhor‰ím. Za to, co jsem vãera zaÏil v jeho salónu, si to moÏná zaslouÏil, ale hrozby vyfiãené z houfu byly stejnû jen platonické. Pod ochrann˘m kordonem opustil mlãky, s pohledem pln˘m vzdoru, huãící sál. Nezdálo se, Ïe by se sv˘ch názorÛ mínil brzy vzdát. Vybûhl jsem na chodbu, protoÏe jednání bylo beznadûjnû pfieru‰eno, jako jeden z prvních jsem se protlaãil k telefonu a volal jsem Slima, aÈ spustí stroje a bere telefonát rovnou do tisku, protoÏe se koneãnû dostavila ona oãekávaná senzace prvního fiádu, pfiestoÏe ponûkud jiná a z jin˘ch míst, neÏ bylo oãekáváno. Navrhl jsem zvlá‰tní vydání a nedal jsem mu pfiíleÏitost poradit se se ‰éfem. Palcové titulky o Grassovû zvrácenosti mûly dominovat první stranû, pak mûlo následovat nûkolik lechtiv˘ch otázek dráÏdících ãtenáfiovu knihu i slez, hlavní ãlánek pak mûl b˘t na druhé stranû mezi reklamami nejvlivnûj‰ích spoleãností. Na tomhle ãísle se daly vyr˘Ïovat desetitisíce, jen kdyÏ se s ním dostaneme ven jako první. Za chvíli bylo kolem mne jako v úle a desítky deprimovan˘ch kolegÛ se zaãínaly pomalu dostávat do ráÏe. Já v‰ak mûl jak˘s tak˘s náskok a ve Slimovi toho nejschopnûj‰ího spolupracovníka. KdyÏ jsem po ponûkud protaÏené polední pfiestávce usedal na své místo v kongresové hale, zaslechl jsem, jak ve foyeru pobíhají kameloti a vykfiikují: „Telegraf! Zvlá‰tní vydání! Pfievrat v potravináfiském programu? Odbouráme buniãinu? Nechutn˘ v˘stup restauratéra Grasse!“ Mnul jsem si ruce radostí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172559