xxx Hans s Marcelem předvedli dokonalou ukázku německé preciznosti. Přesně v okamžiku, kdy se displej mých hodinek změnil z 23:59:59 na 00:00:00, otřásl potemnělou a ztichlou věznicí výbuch. „Máme dvacet minut čas. Za tu dobu bychom stihli jedno rychlý číslo, co ty na to?“ Když jsem nervózní, vtipkuji a jsem oplzlý. Pomáhá mi to uvolnit se. „S tebou bych nevytočila číslo ani kdybys byl poslední člověk na planetě, ty slovanská lůzo,“ zchladila mou touhu ventilovat nervozitu lechtivou konverzací valkýra. „Mně by se s tebou stejně nepostavil,“ špitl jsem a spiklenecky na ni mrknul, aby pochopila, že si dělám legraci. Němka pokus o flirt a špičkování utnula mlčením a raději sledovala okolí našeho úkrytu. Leželi jsme v zarostlém křoví plném PET lahví, mikrotenových sáčků a obalů od pochoutek strýčka McDonalda a plukovníka z Kentucky, dobrých sto metrů od vězeňské zdi. K valčíku Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172469
raketových výbuchů hraných německým duem v B mol se přidala filharmonie strážců hrající zásadně ve vysokých tónech výstřelů z pistolí a samopalů. Po zhruba deseti minutách spustila u hlavní brány kartanská kapela kulomety a granátomety. Tohle už byl heavy metal. „Jdeme na to,“ zavelela Krina, když na displeji mých hodinek bliklo 00:20:00. Němci tu svou přesnost zřejmě sají s mateřským mlékem. S kuší střílela, jako by se s ní narodila. Dva výstřely, dvě lana s kotvičkou zachycená za vršek vězeňské zdi. „Bitte, Meine Liebe,“ popohnal jsem ji s úšklebkem vpřed. Nebál jsem se lézt první. Chtěl jsem se jenom pokochat pohledem na dokonalou souhru svalů a kroutícího se pozadí nevrlé upírky. Vyšplhala nahoru jako ještěrka. Tohle nebyla jenom zásluha upíří přeměny. Za takovou mrštností stál vynikající trénink. „Zasraní frickové,“ odplivl jsem si, stáhl černou kuklu přes hlavu a vyrazil za ní. Na zídce jsem si dovolil luxus krátkého rozhlédnutí po věznici. U hlavní brány vesele pokračoval koncert plný světelných a zvukových Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172469
efektů. Okolo nás bylo strážípusto. Kdo se nehnal bojovat k bráně, nenechal si minimálně ujít tuhle podívanou. Stará finta s odlákáním pozornosti vyšla. Krina se krčila u zdi. V rukou držela lehký kulomet Meier 34. Do hlavní budovy, v níž se nacházel centrální vězeňský areál, vedly dva vchody. Přední vrata, otevřená dokořán, stále hlídalo několik lidí a dva robokopové. U druhého vchodu už by se dávno měli motat Gerhard s Veronikou. Nezbývalo nic jiného než cesta oknem. Kdybychom se s valkýrou hodně snažili, dokázali bychom do půl hodiny vlastními silami ohnout mříže natolik, aby se jimi protáhlo i Krinino poprsí. Nebyl čas, zato byl v mojí kapse semtex. Výbuch udělal do vězení třetí vchod. Tentokrát bez dveří, zato architektonicky velmi zajímavě koncipovaný. „Rychle dovni...,“ chtěl jsem ji popohnat, ale než jsem stačil domluvit, vletěla do vězení jako neřízená střela. Za ní se rozletělo několik mířených střel. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172469