12
Spal jsem přesně dvě hodiny. Vklouzl jsem do postele pár minut před třetí, otevřel jsem oči přesně v pět, a vstal jsem kupodivu odpočatý. To ráno jsem neměl žádné povinnosti, tak mě napadlo, že se půjdu projít. Osprchoval jsem se, oholil, oblékl si staré pohodlné lněné kalhoty, džínovou košili a mikinu. Vzal jsem si tenisky a koženou bundu. Venku začínalo svítat. Už jsem byl ve dveřích, když mě napadlo, že bych si s sebou mohl vzít knížku, někde si sednout a číst. V parku nebo v kavárně, jako před mnoha lety. Tak jsem se začal probírat knihami, které jsem měl v bytě a které jsem nikdy neuspořádal. Byly všude poházené a provizorně rozložené. Na několik vteřin jsem si pomyslel, že v tom bytě jsou stejně provizorně jako já, ale hned jsem si řekl, že je to banální a trapná úvaha. Tak jsem přestal filozofovat a jednoduše jsem se vrátil k výběru knihy. Vzal jsem si Snovou novelu, která byla v levném brožovaném vydání a bez problémů se mi vešla do kapsy kožené bundy. Vzal jsem si cigarety, schválně jsem si nevzal mobil a vyšel jsem z bytu. Bydlel jsem v Putignaniho ulici, odkud bylo hned vpravo vidět Petruzzelliho divadlo. Zvenku vypadalo divadlo normálně, mělo kupoli a všechno ostatní. Zevnitř ne. Jednou v noci před deseti lety ho rozsápal
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172241
oheň a od té doby tam čekalo na někoho, kdo by ho opravil. Zatím tam bydlely kočky a duchové. Vydal jsem se směrem k divadlu a na tváři jsem cítil čerstvý a čistý vzduch brzkého rána. Pár aut a žádní lidé. Vzpomněl jsem si, jak jsem se ke konci studií v tuto hodinu vracíval domů. V noci jsem hrával poker, chodil ven s holkama. Nebo jsem jednoduše někde popíjel, pokuřoval a bavil se s kamarády. Po jedné z těchto nocí jsem se kolem šesté ráno šel před spaním do kuchyně napít vody. Můj otec si zrovna přišel postavit na kávu. „Proč jsi vstal tak brzy?“ „Ne, tati, já jdu teprve spát.“ Na vteřinu se na mě zadíval s přivřenýma očima. „Nechápu, jak můžeš mít i po ránu chuť takhle debilně vtipkovat.“ Pak se otočil a rezignovaně pokrčil rameny. Došel jsem až na třídu Cavour před Petruzzelliho divadlo a pokračoval směrem k moři. Poté co jsem prošel kolem dvou bloků, zastavil jsem se v baru, nasnídal se a zapálil si ten den první cigaretu. Byl jsem ve čtvrti, kde se nacházely nejhezčí domy v Bari. Tady bydlela Rossana, dívka, s kterou jsem jako student chodil. Náš vztah byl poněkud bouřlivý, mou vinou. Už po několika měsících se mi zdálo, že jsem, jak se říká, kvůli našemu vztahu ztratil svobodu. Tak jsem občas nepřišel na schůzku, a když jsem přišel, tak skoro vždycky pozdě. Ji to štvalo, a já jsem tvrdil, že tyhle věci nejsou důležité. Ona říkala, že dobré vychování důležité je, a já jsem jí s celou škálou sofistikovaných argumentů začal vysvětlovat rozdíl mezi formálním dobrým vychováním — jejím — a podstatným dobrým vychováním. Samozřejmě svým. Tehdy mě ani náhodou nenapadlo, že jsem jenom panovačný hulvát. Ale vzhledem k tomu, že se mi celkem dařilo druhé svými řečmi ošidit, přesvědčil jsem i sám sebe, že mám pravdu.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172241
To mě podněcovalo, abych se choval ještě hůř, přičemž pojem hůř zahrnoval i několik tajných bokovek s dívkami pochybných mravů. Tohle všechno jsem si uvědomil, až když jsme se rozešli. O našem vztahu jsem několikrát přemýšlel a došlo mi, že jsem se opravdu zachoval jako hajzl. Kdybych k tomu měl příležitost, musel bych to přiznat a omluvit se. Pak jsem po sedmi nebo osmi letech Rossanu, která se mezi tím přestěhovala za prací do Boloně, náhodou potkal. Setkali jsme se u známých během vánočních prázdnin a ona se mě zeptala, jestli bych s ní další den nezašel na čaj. Zašel. Tak jsme se sešli, dali jsme si čaj a aspoň hodinu si povídali. Měla dítě, byla rozvedená, vlastnila cestovní kancelář, díky níž vydělávala spoustu peněz, a pořád byla moc krásná. Byl jsem rád, že jsem ji viděl, a cítil jsem se s ní příjemně. A tak mi připadlo přirozené jí říct, že jsem o našem vztahu často přemýšlel a je mi jasné, že jsem se zachoval špatně. Chtěl jsem jí to říct, kdyby to pro ni mělo aspoň trochu nějakou cenu. Ona se usmála, a než promluvila, na pár vteřin se na mě zvláštně podívala. Neřekla úplně přesně to, co jsem čekal. „Byl jsi rozmazlený. Byl jsi tak soustředěný sám na sebe, že sis nevšímal toho, co se kolem tebe děje, i když to bylo hodně blízko.“ „Co tím myslíš?“ „Vůbec ti nedošlo, že jsem skoro rok měla někoho jiného.“ Chtěl bych v ten moment vidět svůj obličej. Musel vypadat směšně, protože Rossana se usmívala a vypadalo to, že se pohledem na mě baví. „Měla jsi ještě někoho jiného? Promiň, jak to myslíš?“ To se už přestala usmívat a začala se smát. Není divu. „Jak bych to měla myslet? Prostě jsme spolu chodili.“ „Co to znamená, že jste spolu chodili? Ty jsi přece chodila se mnou. Kdy jste se vídali?“ „Večer, skoro každý večer. Když jsi mě doprovodil domů. On na mě za rohem čekal v autě. Já jsem počkala ve dveřích, a když
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172241