Doma ho nikdo ve vlasech nedrbe. Jocke se k němu naklání přes stůl a nadává mu do kriplů, hnusáků, debilů. Jakmile se pěstounka otočí, rozlije Maurimu mléko. Mauri to na něj nepoví. Tohle mu vůbec nevadí. To, že si z něj utahují, je normální. Soustředí se na jídlo. Rybí prsty. Pizza. Párek s kaší. Tlačenka s brusinkovou marmeládou. Pěstounka nevěřícně zírá. „Kam to mizí?“ ptá se. Je po létě. Začíná škola. Mauri se snaží být nenápadný, ale některé děti prostě vycítí, kdo bude spolupracující oběť. Strčí mu hlavu do záchodu a spláchnou. Nic neřekne, ale pěstounům se to nějak donese. „Musíš jim to oplatit,“ říká Jocke. Ne že by se o Mauriho nějak zajímal, ale prostě ho baví, když se něco děje. Jocke má plán. Mauri se mu snaží říct, že nechce. Ne že by se bál, že dostane nářez. Nářez od stejně starých kluků… není nic. Je to pouze nepříjemné. A on se snaží vyhýbat nepříjemnostem, jak jen je možné. Ale jinak to nepůjde. „Tak v tom případě ti nabiju já, je to jasný? Udělám ti tady takový peklo, že tě vrátěj zpátky k tvojí mámě.“ A tak Mauri souhlasí. Nejvíc ho šikanují tři kluci z vedlejší třídy. Počkají si na Mauriho na chodbě u herny a začnou do něj strkat. Jocke se drží nedaleko a teď přichází s dvěma kamarády a povídá, že přišel čas si to vyříkat. Jocke a jeho kámoši chodí do sedmičky. Maurimu jeho pronásledovatelé možná připadají velcí a hroziví, ale vedle Jockeho a jeho kamarádů jsou to nicky. Jejich vůdce říká: „Jasně, oukej!“ Snaží se předstírat, že se nic neděje, ale všichni tři se najednou tváří vyhýbavě. Je to podvědomý reflex, oči hledají únikovou cestu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172238
Jocke je vyvede z herny, kde jsou učitelé a vychovatelé, do skladiště před dílnami. Ukáže Maurimu a vůdci trapičů do chodby, slepé uličky se skříňkami na šaty na obou stranách. Dva kamarádi chtějí jít za svým vůdcem, ale Jocke je zastaví. Tohle je mezi ním a Maurim. Zápas začíná. Vůdce uhodí Mauriho do prsou, až spadne na skříňku, uhodí se do zad a do hlavy. Zaplaví ho strach. „Do něj, Mauri!“ řvou Jockeho kamarádi. Jocke neřve. Vypadá bezvýrazně, téměř netečně. Kamarádi toho druhého se neodvažují křičet, ale jejich pohyby jsou odvážnější. Začínají si myslet, že nakládačku dostane Mauri. A s tím nemají problém. Pak se to stane. V Mauriho hlavě se zapojí jiný systém. Ne systém, který couvá a zvedá ruce nad hlavu, aby se ochránil. V hlavě se mu blýská, tělo se hýbe samo a Mauri se dívá. Vše jde tak, jak ho to Jocke naučil. A ještě lépe. V jednom pohybu: Nohy se roztančí kupředu, ruka se vzepře o skříňku a pomůže mu získat výšku a sílu ke kopnutí. Kopanec jako od koně zasáhne protivníka ze strany do hlavy. Hned vzápětí kopanec do břicha, pěst do obličeje. Osvícení: Takhle se člověk musí rvát, stáhnout se, zaútočit, stáhnout se. S lidmi, co jsou větší než ty, nejde zápasit ani se s nimi postrkovat. Mauri se stáhl do sebe, ale má vše pod kontrolou, rozhlíží se po nějaké zbrani. Budou to utržená dvířka, která školník přece každou chvíli musí opravit, ale ve škole moc není, nejprve je třeba dát dohromady chalupu. Mauri uchopí dvířka oběma rukama, jsou z oranžového plechu, a praští protivníka. Prásk. Prásk. Teď zvedá ruce ten druhý kluk. Teď je to on, kdo si chrání hlavu. Jocke chytne Mauriho za ruku a říká, že to stačí. Mauri zatlačil svého protivníka až do rohu. Teď leží na zemi. Mauri se nebojí, že ho zabil, doufá, že ho zabil, zabije ho. Zdráhavě pustí dvířka. Jde pryč. Jocke a jeho kamarádi už odešli někam jinam. Ruce se mu třesou fyzickou námahou. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172238
Tři kluci z vedlejší třídy o tom nikomu neřeknou. Možná by se pomstili, kdyby nebylo Jockeho a jeho kámošů. Jocke by možná nehnul ani prstem, ale oni si myslí, že je na Mauriho straně. Mauri se nestane králem třídy. Respekt si nezíská. Na žebříčku popularity nepostoupí ani o píď. Ale nechají ho na pokoji. Může klidně sedět na školním dvoře, čekat na školní autobus a myslet si na co chce, aniž by musel být neustále ve střehu, připravený utéct a schovat se. Tu noc se mu zdá sen o tom, že zabil matku. Zabil ji železnou trubkou. Vzbudí se a poslouchá, protože si myslí, že vy křikl. Nebo snad křičela ve snu ona? Posadí se na posteli a snaží se udržet v bdělém stavu, bojí se usnout. Diddi stojí v Mauriho studentském pokoji. Má mokré vlasy, dělá rámus, chce peníze. Jeho peníze, tvrdí. Mauri přátelsky říká otčímovým hlasem, že je mu líto, že to mezi nimi došlo tak daleko, ale že měli domluvu a ta platí. Diddi řekne něco pohrdavého a potom uhodí Mauriho do prsou. „Nech toho,“ varuje ho Mauri. Diddi ho praští ještě jednou. Chce, aby mu to Mauri oplatil, aby se rvali tak dlouho, než přijde čas to vzdát a jít se domů vyspat z chlastu. Ale rána přijde hned. Nevlastní bratr Jocke nepotřebuje nic odpočítat. Přímo do nosu. Diddiho nikdy nikdo neuhodil, nestihne zvednout ruku před obličej a ani mu nestihne začít téct krev, když přistane další rána. Něco mu zkroutí ruce za záda; Mauri ho odvádí chodbou, dolů ze schodů a tam ho vyhodí ven do sněhové břečky. Mauri běží zpátky a bere schody po třech. Myslí na svoje peníze. Kdyby chtěl, zítra může všechno vybrat. Dobré dva miliony. Ale co by s nimi dělal? Cítí se nesmírně svobodný. Už nemusí čekat, až mu Diddi zavolá. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172238