„Mám pocit, že se tím velmi trápíte. Komu jste se naposledy svěřila?“ „Marii,“ odpověděla Karolína příliš rychle, než aby se včas zastavila. O Marii ani o Josefovi s ním nemluvila. Přála si dozvědět se, zda jsou oba mrtví, ale nenacházela odvahu. „Ženě, která se svým manželem uhořela na buštěvském hradu?“ „Je mrtvá?“ hlesla Karolína. Proč ji to tak překvapilo? Osnovali jí krutou smrt, ona jen bojovala o holý život. Kdyby se nebránila, byla by mrtvá ona. „Ano, i její manžel. Na to jste se mě také chtěla už několik dní zeptat, pletu se snad?“ Přikývla. Nemělo smysl mu lhát. Netušila, kde získává všechny informace, ani to vědět nechtěla. Důležité bylo, že mu důvěřovala a neměla o něm žádné pochybnosti. Když mu však svěří tajemství, může být další na řadě… „Tím, že se zbavíte tíhy své duše, ulehčíte i svému svědomí.“ „Pro tohle tajemství vypálili celou mou vesnici, vzali mi všechny blízké. Chcete skončit mezi mrtvými?“ Kněz neodpovídal. Věděl, že už na Karolínu nesmí dál naléhat, protože pak by celá námaha skončila nezdarem. Musí chtít sama. Musí si uvědomit, že tíhu života nemůže nést sama. To nezvládne žádný člověk. „Dobře, chci se vyzpovídat.“ A tak Jan Matheides konečně vyslechl příběh o Karolínině původu, o plánu Kateřiny Stradové a Jednookém, který má na svědomí životy jejích blízkých. Prozradila mu i to, že se pomstila. Že jeho tělo tlí někde 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172166
u Prahy. Zřejmě už ho našli, říkala, a nejspíš se mnoha lidem ulevilo, že je po smrti. Když skončila, kněz se na ni nedíval s vytřeštěnýma očima, jak předpokládala, zůstával naopak velice klidný. „Litujete svých hříchů?“ zeptal se jen. „Ne,“ odpověděla Karolína bez rozmyšlení. „Nevnímám to jako hřích. Ne to, že jsem se bránila, že jsem pomstila životy svých blízkých. Ublížil mnoha lidem. Viděla jsem v podzemí i jednu dívku, kterou nechal mrskat bičem pro potěšení ostatních. Ne. Nelituji toho. Myslíte, že proto skončím v pekle?“ „Bůh je milosrdný.“ „Doufám, že ne k duši Jednookého. Za vraždy a znásilnění by se měla jeho duše navždy smažit v pekle.“ Na její slova nereagoval. Jako kněz by řekl něco, čím by ji od sebe jen vzdálil. A jako člověk se k tomu nemohl vyjádřit, aby se nezprotivil Bohu. Ocitl se v těžké situaci, ale řekl si o ni sám. „Chcete ode mě radu?“ „Ano.“ „Měla byste ten kruh jednou provždy uzavřít, abyste konečně unikla pronásledování a vymanila se z věčného strachu.“ „Jak? Nabádáte mě, abych zavraždila Stradovou?“ „Ne. Stačí říct pravdu. Císaři.“ Karolína nemohla uvěřit tomu, co právě kněz vypustil z úst. Sdělit pravdu císaři? Jak by to měla udělat? „Žertujete?“ „Vůbec ne. Je to nejjednodušší a vlastně jediné řešení, které se vám nabízí. Všechno ostatní je jen bludný kruh.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172166
Karolína stále nemohla strávit jeho slova. Copak ji vůbec neposlouchal?! Měla pocit, jako by mluvila jen do větru. „A jak bych to měla udělat? K císaři se ani nedostanu!“ „Snadné by to určitě nebylo. Ale každý má nepřátele. I hraběnka Stradová. Stačí jen jejího nepřítele odhalit a on vás k císaři ochotně dovede sám.“ Ne, to je nemyslitelné, přemítala v duchu. Nedokázala si vůbec představit, kde by měla začít. „Na to nemám dostatek odvahy ani sil.“ „Máte sílu bránit se. A tohle je přece snadnější.“ „Snadnější než zabít člověka, chtěl jste říct,“ opravila ho Karolína a v očích jí nebezpečně zablýskalo. Kněz si hned uvědomil, že hned napoprvé zašel příliš daleko. Zřejmě na ni vyvinul větší tlak, než měl sám v úmyslu. Ale snažil se jí jen pomoci zbavit se prokletého tajemství a konečně začít žít beze strachu, že osud znovu krutě zasáhne. „Nic takového jsem neměl v úmyslu, Karolíno.“ „Měl byste raději číst z Bible,“ hlesla jen. Neřekl na to nic. Souhlasil s ní. Překročil hranice. Možná mu to nepříslušelo jako knězi, ale cítil ke Karolíně větší náklonnost, než jakou má cítit dobrý duchovní ke svým farníkům. Škoda, že ho nezná lépe. Věděla by, že k ostatním takto otevřený není. „Přemýšlela jste, co budete dělat, až se uzdravíte?“ změnil téma rozhovoru a považoval tím zpověď za ukončenou, i když bez rozhřešení. Věděl, že by tím od sebe Karolínu jen vzdaloval. „Zatím ne,“ odvětila klidnějším tónem. „Byl bych rád, kdybyste se tu rozhodla ještě zůstat. Můžete pomáhat Ludmile, síla navíc jí přijde vhod.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172166