ku, utkvěla pohledem právě na téhle kvetoucí růži. Jen čtrnáct dní od té doby uteklo, a tolik se toho změnilo! Kde byl teď pan Lennox? V Londýně, odpověděla si, o tom není pochyb. Jistě tam udržuje svůj navyklý běh života: obědvá ze starožitné sady nádobí v Harley Street či se zdržuje ve společnosti svých mladých přátel. Nejspíš i v této chvíli, kdy ona sama bloumá vlhkou šerou zahradou, v níž všechno uvadá, umírá a začíná se rozkládat, Henry Lennox po úspěšném, ale vysilujícím pracovním dni s úlevou odhazuje své právnické knihy, a aby se osvěžil, jde se projít do Temple Gardens, kde, jak tvrdil, je člověk ve chvíli odříznut od hlomozu tisíců spěchajících lidí – jsou sice blízko, ale neviděni – a město rozložené kolem řeky se připomíná jen záplavou světel, problikávajících tmou. Henry Lennox o těchto rychlých procházkách, na které si někdy vyrazil v pauze mezi prací a večeří, Margaret často vyprávěl. Tehdy ovšem býval ve své nejlepší náladě, uvědomila si zasmušile, tehdy ještě mezi nimi neležel žádný stín… V zahradě helstonské fary se neozýval ani hlásek. I červenka s přicházející nocí odletěla pryč. Jen sem tam z velké dálky zazněl zvuk otvíraných a vzápětí opět přibuchovaných dveří, které pustily domů unaveného obyvatele. Z lesa, sousedícího se zahradou, se náhle ozval zvuk kradmých, plíživých kroků v suchém spadaném listí – zdálo se, že jeho původce je na dosah 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172164
ruky. Margaret tušila, že je to nějaký pytlák. Když na podzim sedávala nahoře ve svém pokojíku, slabě osvětleném pomalu dohořívající svíčkou, a vychutnávala si pohled na velebnou krásu nebes i země, mnohokrát se stalo, že poblíž branky zahlédla obrys postavy, neslyšně spěchající do temnoty lesa; když musel pytlák přeběhnout zarosený, měsícem ozářený trávník, jeho chůze se zrychlila v běh a po chvíli už mizel v černých stínech. V Margaretiných představách měl divoký život pytláků příchuť svobody a dobrodružství – často se přistihla, že jim přeje úspěch; nebála se jich. Tento večer však strach znenáhla pocítila, aniž by věděla proč. Uslyšela, jak Charlotte, která neměla tušení, že je ještě někdo z rodiny venku, zavírá dveře i okna a zajišťuje je na noc. V cípu lesa, který dosahoval k domu nejblíže, dopadla na zem se zaduněním větev – možná shnilá, možná ji někdo odlomil silou. Margaret se rozeběhla k domu; zabušila naléhavě na francouzské okno, až Charlotte uvnitř leknutím poskočila. „To jsem já, Charlotte! Pusť mě dovnitř! Pusť mě dovnitř!“ Srdce jí divoce tlouklo ještě v bezpečném útočišti salonu, když už za ní děvče dávno zamklo. Sesunula se na jednu ze sbalených beden. Vyklizený pokoj vypadal neutěšeně a chladno v něm bylo lezavé. Nehořel tu žádný oheň; svítila jen jediná svíčka. Charlotte na ni hleděla tak překvapeně, až se Margaret začervenala: 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172164
„Dostala jsem strach, že zůstanu zamčená venku, Charlotte,“ vysvětlovala s nuceným úsměvem. „Z kuchyně bys mě potom už neslyšela. A dveře už byly dávno zamčené, i branka na kostelní dvůr.“ „Ach, slečno, měla jsem si všimnout, že tu nejste. Ti dělníci se po vás sháněli, abyste jim řekla, co dál. Připravila jsem čaj do pánovy pracovny, protože je to teď nejpohodlnější pokoj.“ „Díky, Charlotte. Jsi hodné děvče. Je mi líto, že se musíme rozloučit. Musíš mi napsat, kdybys ode mě potřebovala nějakou pomoc nebo radu. Dopis z Helstone mě vždycky potěší, však víš. Určitě ti pošlu svou adresu, jakmile ji budu znát.“ V pracovně bylo prostřeno a vše nachystáno k podávání čaje. Oheň byl dostatečně vydatný a na stole stály dosud nezapálené svíce. Margaret se usadila na předložku u krbu, aby se zahřála, neboť vlhkost podzimního večera se jí natáhla do šatů; kromě toho ji zimničně roztřásla přemíra únavy, která na ni dolehla. Objala si rukama kolena, hlavu schýlila na prsa – ať už se cítila jakkoli, pozice jejího těla prozrazovala malomyslnost. Když ale zaslechla otcovy kroky na štěrkové cestičce před domem, vyskočila, kvapně si shrnula husté černé vlasy za uši a z očí vytřela pár slziček, o nichž ani nevěděla, jak se tam dostaly; běžela, aby mu otevřela dveře. Vyzařovala z něj ještě větší skleslost, než jakou v sobě cítila Margaret. Stěží ho přiměla k řeči, ačkoli se ze 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172164