Už se to jednou stalo a jak to tenkrát, v jednotce Rivers of Babylon, prožíval? Těžko! Přeskočilo mu a dal se k jakési sektě. K žádné známé; on, Fredy Špáršvajn, si vymyslel svou vlastní. Ale to se už nezopakuje! On, Fredy, už nebude takový blázen! Neposere se! Jiní nemají parkoviště a žijí! Z ruky do huby, ale žijí! A on, Fredy Špáršvajn, bude stejně tak! Cikáni ti kradou auto, přeruší Bartaloš Fredyho řeč a ukáže za jeho záda. Fredy sebou instinktivně trhne a ohlédne se. Dva cikánští darebáci už sedí v mercedesu s bratislavskou espézetkou a lomcují s něčím pod palubní deskou. Mám to na háku, řekne Fredy. Tam, na parkovišti, už on, Fredy, skončil! A co budeš dělat? chce vědět Feri Bartaloš. Co se natrefí, odpoví Fredy nuceně optimistickým hlasem, z jehož suterénu se ozývá prudká a plačtivá sebelítost. On, Fredy, bude krást. Co nebude přivařené a přivázané řetězem, to on, Fredy Špáršvajn, ukradne a prodá tady, v dřevěné vesnici! Ať to všichni vidí! Nestihneš utéct, namítne Bartaloš a vbodne prst do Fredyho tukových polštářů na břiše. Na zloděje jsi moc tlustý. Zhubnu, řekne Fredy odhodlaně a tahle představa spojená s vlastním utrpením mu vnukne myšlenku, že by se mohl najíst. Grilovaná kuřata za bufetovým okénkem necudně ukazují propečená šťavnatá stehna, obrovské rohlíky v šedé přepravce, posypané lesklými krystalky soli, vydechují vůni pekárny a obrovské nafouklé pálivé papričky ve sklenicích se sladkokyselým nálevem volají: Kup si nás, Fredy! Fredy Špáršvajn se postaví do řady s ústy plnými slin. Jeho nová kariéra vyvrhele ho nadchla. Když si Fredy koupí jídlo, odnese ho ke stolu a s požitkem se láduje. Feri s Eržikou se o něčem polohlasem radí před záchody. Nakonec Bartaloš přistoupí k Fredymu. Můžu? zeptá se a sedne si se dvěma pivy v ruce. Jedno posune před tlustého hlídače. Něco bych pro tebe měl, zašeptá diskrétně. Takový džob, jak se říká.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171974
Jaký džob? zeptá se Fredy. Víš, řekne Feri. Oni, Feri s Eržikou, mají tu Paničku. Starají se o ni. Teď ji drží v Ambassadoru v kotelně. Tam je to lepší než tady na hajzlu. Není to na očích kurvě-vedoucímu. Ale zákazníky tam musí někdo vodit. Když mají oni, Feri s Eržikou, volno, dá se to. Ale když mají službu tady, v dřevěné vesnici, nejde to. On, Feri, musí být v bufetu a Eržika má zas na starosti ten hajzl. Potřebovali by někoho, kdo by jim ulehčil, kdo by dělal uvaděče. Nic, jen se ujmout zákazníka a zavést ho přes hotelový dvůr do kotelny k Paničce. On, Feri, přemýšlel, jestli by to třeba nechtěl dělat Fredy… Fredy uvažuje. A kolik zaplatíš? zeptá se. Za zákazníka dostaneš deset korun, řekne pyšný Feri. Není to moc, ale ani málo, když si uvědomíš, že jde jen o pár kroků. Na druhé straně, ať si Fredy uvědomí, že zákazníků je třicet až padesát denně. To mu hodí pěkné peníze. A za nic! Tak co? Fredy mlčí, přemýšlí. Nápad se mu docela líbí. Žádná námaha, žádná práce, a pěkné peníze. Kromě toho mu tahle práce připadá dostatečně kriminální. Na své cestě na společenské dno si lepší džob ani nemohl přát. Dobře, řekne Ferimu. Zkusit to můžu. Silvie vejde do denního baru Ambassador a sedne si do boxu, který už má skoro rezervovaný. Od té doby, co přijela, v něm sedává. Číšníci tu jsou noví, nevědí, že box u okna byl odjakživa jejím oblíbeným místečkem, ještě v době, kdy se před svým odjezdem do Rakouska živila v baru-varieté Ambassador jako tanečnice a příležitostní kurva. Dobrý den, madam, ukloní se číšník. Jako vždy? Dobrý den, odpoví Silvie a koketně, zespodu pohlédne na číšníka. Koketně, ale zas ne příliš koketně; přece jen je to jen číšník. Silvie drží všechno pevně v rukou. Za chvíli přijde číšník a na tácu má velkou číši džusu, ve které příjemně chrastí kostky ledu. Děkuji, řekne Silvie a napije se.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171974
Chvíli sedí a hledí ven velkým oknem. Za chvíli vejde do místnosti mladé děvče, jehož luxusní, ale poměrně nevkusné oblečení, způsob chůze a zmalovaná huba jasně svědčí o jeho povolání. Rozhlédne se po baru, a když zaostří na Silvii, usměje se a dojde k ní. Dvě sobě nerovné přítelkyně se srdečně vítají. Zuza si přisedne. Zapálí si cigaretu a kývne na číšníka. Číšník jí beze slova připraví a přinese fernet s tonikem, tak zvaného bavoráka. Dobře vypadáš, ty vykopávko, pochválí Zuza Silviino oblečení a osahá kvalitní látku jejích miniaturních šatů. Děkuji, řekne Silvie. A co je s Editou? zeptá se Zuza. Zůstala v Rakousku? Edita je mrtvá, řekne Silvie. Změňme téma. Co je tu nového? Zuza se napije bavoráka a pustí se vyprávění: V podstatě se tu nic nezměnilo. Anča-Jožo si konečně našetřil dost peněz a odjel do Itálie na operaci. Operace se prý podařila a před pár měsíci od něj dostali pohlednici. Vanda a Eva žijí s Video-Urbanem. Ten se vyšvihl, je ve vysoké politice. Kdo? Video-Urban? nechápe Silvie. Ten vlasatý buzík, co dělal Ráczovi podržtašku? Každou chvíli je v televizních zprávách, přikyvuje Zuza. Už se nechal ostříhat. Vanda se tu občas zastaví, když je na nákupech. Daří se jim skvěle; celá září spokojností. Video-Urban podniká, peněz mají jako želez. Představ si, že ty dvě krávy jsou do něj zamilované. Eva je teď dokonce těhotná, tak nakupují výbavičku. Jako ti… moróni… v té Americe… A co Rácz? zeptá se Silvie. No co, Rácz…, pokrčí rameny Zuza. Rácz skoupil ze dvacet restaurací a butiků tady v centru a vozí se v novém mercedesu. Je šťastně ženatý, má malého syna. A tak. A co Zdravko G.? nadhodí Silvie. Ten sem jezdil v takovém bílém porsche, řekne Zuza, a vozil do Rakouska ženské. Ale potom mu přeskočilo v bedně a šel domů bojovat. Od té doby se tu neukázal.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171974