Dlouho tady nebyl. Léčil si pohlavní nemoc, kterou chytil od slovenské kurvy. V nemocnici ho podrobili natolik důkladné a bolestivé léčbě, že od té doby je schopný dívat se každým okem na jinou stranu. V kufru má videokameru. Slíbil ji mladíkovi, se kterým se seznámil, když tady byl v létě. Chlapec na ni určitě čeká. Je štíhlý, se smutnou a půvabnou tváří. Hurenssonovi se takoví chlapci líbí. I děvčata se mu líbí, ale chlapci taky. Rozhodl se. Když na něj bude mladík milý, doopravdy milý, dostane kameru jako dar. Dar od staršího přítele ze Švédska. Hustě sněží. Až k mostu přes řeku se Hurensson táhne v koloně vytvořené za náklaďákem se sněžným pluhem. Na korbě stojí dva muži a štědře rozhazují lopatami hrubou sůl. Ve Švédsku by je za to zlynčovali, pomyslí si Hurensson. Ale v tomhle tupém a ubitém národě si toho nikdo ani nepovšimne. Desítky embéček projely nevšímavě okolo pluhu. Proč by měl právě on, Hurensson, vystoupit a hádat se? I tak by se s nimi nedomluvil. Umí pět jazyků a domluvil se zatím všude, i v Thajsku. Tady mu to však není nic platné. V kavárně hotelu Ambassador čeká Hurensson na kávu. Tenhle malý národ s uměle hypertrofovanou a nepochopitelnou národní hrdostí je národem nepochopených a světově zneuznaných géniů, přemýšlí. Všichni se cítí být něčím lepším, než by se na první pohled mohlo zdát. Mladý kšeftař a černý taxikář se cítí být umělcem. Blonďatá kurva zase nikdy nezapomene zdůraznit, že je původně baletkou. Shrbený nosič zavazadel s pavoučími kostnatými prsty je zase bývalý lektor na bývalé večerní univerzitě marxismu-leninismu. Filozof, jak on tvrdí. To, co dělají, dělají všichni jen přechodně, z nouze. Číšnice v kavárně je mrzutá. Kdysi určitě toužila stát se herečkou. To, že musí jemu, Hurenssonovi, přinést kávu, považuje za urážku. Jako kdyby on, Hurensson, nesl svůj díl zodpovědnosti za to, že se tou herečkou nestala. Tento národ je národem nedoceněných, napadne Hurenssona. Mohl světu přinést nejgeniálnější umělce, baletky, vědce – aspoň se tak tváří. Proč nikdy nepřinesl, to je otázkou.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171973
On, Hurensson, se o existenci tohoto národa dozvěděl jen v souvislosti se směšně levnými prostitutkami ochotnými podstoupit všechno, co nezanechá viditelné stopy. Až tady se z úst příslušníků tohoto národa dozvěděl o údajně slavných umělcích, hvězdářích a vynálezcích, o kterých však nikdy neslyšel. Místo toho měl Hurensson dosud možnost poznat jen levné kurvy, neochotné služebné a úplatné policajty. Hurensson však nikoho neodsuzuje. Věří, že jeho úsudek je determinovaný prostředím, ve kterém se jako bisexuální turista pohybuje. Nepochybuje o tom, že tento národ netvoří jen paraziti a hlupáci, ale i statečně a inteligentně pracující lidé. Vtip je však v tom, že on, Hurensson, se s nimi ještě nikde nepotkal a nepotkal se ani s nějakým příznakem jejich existence. Na to se však může vysrat. Není zaměřený na sociologický výzkum v lůně tohoto národa. Je seriózním pracovníkem přední švédské firmy na výrobu nábytku, má čtyřicet let a vyznává odkaz Velkého Markýze. Je požitkář a volnomyšlenkář. Rád obětuje i svůj týdenní plat, aby mohl přijet sem a týden si vyhazovat z kopýtka s hezkými slovenskými prostitutkami, pro které není nic tabu a které jsou závratně levné v porovnání s jejich kolegyněmi v Bangkoku, kam on, Hurensson, jezdil předtím. Ale tentokrát je tady on, Hurensson, za jiným cílem. Je pevně rozhodnutý přesvědčit mladého krasavce, kterému přivezl slíbenou kameru, že jeho, Hurenssonova, životní cesta je cestou svobody a rozkoše dříve nepoznaného a že jako starší něžný přítel ho rád povede zpočátku nezvyklou, trnitou, ale později závratně sladkou zahradou omamné vášně. Po celou dobu svého nedobrovolného pobytu na klinice pohlavních chorob v Uppsale nepřestával myslet na slovenského cherubína a jeho svedení si vytyčil jako svůj první cíl po vyléčení. Nádhernou videokameru Hurensson považuje za dostačující prostředek, který k němu mladíka připoutá a oběma jim zaručí rozkošný víkend v apartmánu hotelu Ambassador.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171973
Hurensson Urbana ani nemusí hledat, zjeví se sám. Doběhl z obchodního domu, odkud ho vyburcoval Špáršvajnův zadýchaný telefonát. Hi, how you doing? osloví Hurensson mladíka, vstane a přátelsky ho obejme. Thanks, odpoví Urban a vyčítavě dodá: Long time no see. I ain’t got time, řekne Hurensson. Have you got the camera? zeptá se Urban. Hurensson se usměje. Of course, řekne. The same type I wanted? vyzvídá Urban. Not exactly, but much better than this. Can I take a look? Sure, in my hotel room, souhlasí Hurensson. Here’s an owner’s manual, here you are. Thanks, řekne Urban a zadumaně listuje v návodu na použití. Do you like the camera? zeptá se Hurensson netrpělivě. Oh, sure! řekne Urban. But it must have been very expensive. I wanted the other type just because it was much cheaper than this one. How much I owe to you now? Don’t talk of money, navrhne Hurensson a chytne Urbana za ruku. Let’s talk about ourselves! Urbana zalije ruměnec. Actually I do not understand, přizná se a vytrhne svou ruku ze Švédovy velké suché otcovské dlaně. Hurensson se trpělivě usmívá. I mean that you can have this camera if you want, vysvětlí Urbanovi. You don’t have to pay. It’s up to you. C’mon, let’s go to my hotel room. You should go with me if you want to see the camera. I think we can go much closer to each other, can’t we? Urbanovi je jasné, že na tuhle kameru nemá dost peněz. Stála skoro dvakrát tolik než ta, kterou si objednal. Na druhé straně však nedokáže říct Švédovi, že ji nechce, že chtěl levnější. Obrázek kamery na obalu návodu i na návodu k použití je uhrančivý. Yeah, let’s go upstairs, povzdychne si. Ať se děje, co se děje, tu kameru musí mít.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171973