rizikem nezaměstnanosti. Toto ohrožení se přitom od roku 1998 téměř nemění (na rozdíl od lidí s vyšší úrovní vzdělání, kde průměrná míra nezaměstnanosti klesá). Česká vzdělávací politika by tomuto jevu měla věnovat maximální pozornost a zvýšením kvality povinného vzdělávání na základních školách zajistit lidem s nejnižší úrovni vzdělání, že budou schopni vyhovět zvyšujícím se požadavkům potenciálních zaměstnavatelů. Výdaje na povinné vzdělávání v České republice v roce 2001 představovaly 1,9 % HDP (oproti 2,5 % v průměru v zemích OECD). Rozdíly jsou přitom v obou stupních povinného vzdělávání, což lze ukázat na ukazateli vyjadřujícím podíl výdajů na jednoho žáka na HDP na hlavu. Výdaje na jednoho žáka primárního stupně (1. stupeň ZŠ) v roce 2001 představovaly 13 % HDP na hlavu, což bylo podstatně méně než v průměru v zemích OECD (20 %). Na druhém stupni základní školy (a v odpovídajících ročnících víceletých gymnázií) se však výše výdajů na žáka v poměru k HDP na hlavu svou hodnotou 22 % již téměř rovná průměrné hodnotě zemí OECD (23 %). Selektivita Žáci vstupují do vzdělávacího systému s určitými předpoklady, danými jednak vrozenými dispozicemi, jednak sociálním prostředím, v němž vyrůstají. Tyto předpoklady do určité míry předurčují, jak náročné pro ně studium bude a jakých výsledků budou dosahovat. Žákům, kteří jsou pro studium přirozeně méně nadáni, by pak měla být zejména v prvních letech školní docházky věnována maximální péče, která jim pomůže učivo zvládnout a která omezí jejich další zaostávání za ostatními žáky. Současné trendy vycházející ze zkušeností vyspělých zemí jasně hovoří ve prospěch podpory slabších žáků, která je pro růst celkové vzdělanostní úrovně společnosti přínosnější než zvláštní péče o elitní žáky. Tento trend v podstatě sleduje i Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha (MŠMT, 2001), který doporučuje minimalizaci vyčleňování talentovaných žáků do výběrových tříd a zároveň minimalizaci vyčleňování žáků se sociálními, zdravotními a učebními problémy. Přes uvedené argumenty se zdá, že Česká republika patří spíše k zemím, kde k vyčleňování talentovaných, či naopak slabších žáků dochází v relativně vyšší míře. Novelou školského zákona byl v České republice v roce 1990 zrušen systém jednotné školy a výuka v rámci povinného vzdělávání se začala diverzifikovat podle schopností a zájmu žáků, navíc s možností přestupu na víceleté gymnázium po 5. ročníku. Zatímco ve většině zemí je obvyklé, že povinný stupeň vzdělávání absolvují všechny děti příslušné věkové populace společně a za srovnatelných podmínek (kritériem pro výběr školy bývá zpravidla pouze místo bydliště), v České republice se již od prvních let školní docházky objevují nejrůznější podoby zvláštního přístupu k nadaným a méně nadaným žákům. Děti ze sociálně slabých, často (ale zdaleka nejenom) romských rodin, jsou v České republice často přeřazovány do zvláštních škol dříve, než jim škola pomůže překonat bariéru způsobenou nedostatečnou připraveností na požadavky školy, čímž 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171962
se jejich šance na další kvalitní vzdělání výrazně snižuje.1 Počty speciálních základních škol a zvláštních škol, stejně jako počty do nich zařazených žáků se přitom v jednotlivých krajích České republiky velmi výrazně liší, od zhruba tisíce žáků v kraji Vysočina až po 4 500 žáků v Ústeckém kraji (ÚIV, 2004). Tato skutečnost zpochybňuje průhlednost a jednotnost pravidel pro segregaci dětí do speciálního vzdělávacího proudu (stejná situace panuje i v ostatních úrovních vzdělávání). Druhý pól segregace na úrovni povinného vzdělávání představují děti, které již ve velmi raném věku (v průběhu 1. stupně) navštěvují výběrové (jazykové, matematické apod.) třídy a školy, kde je rozvoji jejich předpokladů věnována větší péče a pozornost než dětem v běžných třídách. Tabulka 1. Vývoj počtu základních škol s rozšířenou výukou některého předmětu a jejich žáků 1991/92
1995/96
2002/03 % všech ZŠ
Školy Matematika a přírodní vědy
175
150
126
3,2 %
Tělesná výchova
134
190
269
6,8 %
Cizí jazyky
161
307
218
5,5 %
–
106
84
2,1 %
470
753
697
17,6 %
Jiné předměty Celkem Žáci Matematika a přírodní vědy
14 610
13 232
11 724
1,2 %
Tělesná výchova
12 546
17 330
24 618
2,5 %
Cizí jazyky
28 299
46 881
43 906
4,4 %
–
12 385
14 012
1,4 %
55 455
89 828
94 260
9,5 %
Jiné předměty Celkem
Zdroj: Vývojová ročenka školství v České republice 1989/90–2002/03, ÚIV, 2003
Segregace dětí podmíněná jejich rodinným zázemím může nabývat i jiných, méně zjevných podob. Ve větších městech s větší nabídkou škol může například docházet ke koncentraci dětí z určitých sociálně podobných rodinných prostředí (např. ekonomicky silných) na určitých školách. Tyto školy tím získávají pověst „elitních“ škol, díky níž přitahují i nadále rodiče a děti z těchto silnějších sociálních vrstev a ačkoliv se formálně svým zaměřením a obsahem výuky neliší od jiných škol, je studium na takovýchto školách charakterizováno odlišnou atmosférou či např. složením pedagogů, které se mohou blížit výběrovým školám. Snahou moderních vzdělávacích systémů by naopak mělo být poskytnutí kvalitního Na základě nového školského zákona byly zvláštní školy přejmenovány na základní školy se speciálním vzdělávacím programem. Jejich funkce v systému však zůstává nezměněna.
1
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171962
vzdělání všem dětem bez ohledu na sociální či ekonomické zázemí jejich rodin a namísto vyčleňování těch nadaných spíše zaměření se na ty slabší tak, aby všichni žáci mohli být vzděláváni společně. Jednotné povinné vzdělávání, kvalitní příprava učitelů, jejich vzájemná komunikace, jakož i spolupráce mezi jednotlivými školami brání v úspěšných vzdělávacích systémech jako např. v severských zemích, které dosáhly velkých úspěchů v mezinárodním výzkumu OECD PISA, vzniku větších rozdílů mezi jednotlivými školami. Stejný výzkum naopak potvrzuje hypotézy o patrné nerovnosti v úrovni jednotlivých škol v České republice: rozdíly ve výsledcích českých žáků studujících na různých školách jsou výrazně větší než v jiných zemích (OECD, 2004c). Svědectví o relativně velmi vysoké míře selektivity českého vzdělávacího systému opakovaně podávají také klasifikace vzdělávacích soustav OECD podle míry jejich selektivnosti a index selektivity školství ISE (Koucký, Kovařovic, Palečková, Tomášek, 2004); tento index je sestrojen pro úroveň vzdělávání odpovídající 15letým žákům na základě informací o počtu různých vzdělávacích programů, o věku žáků v době první selekce a o míře neúspěšnosti ve studiu a o rozsahu výkonových a sociálních rozdílů v charakteristikách žáků různých škol. Je přitom prokázáno, že v zemích s větším množstvím různých vzdělávacích programů (obzvláště na nižších úrovních vzdělávání) jsou výsledky žáků více závislé na jejich sociálně-ekonomickém zázemí a možnost dosažení rovných šancí je v těchto zemích mnohem obtížnější. Podle výzkumu PISA 2003 je Česká republika (společně se Slovenskou republikou) zemí s největším počtem různých typů škol či vzdělávacích programů pro 15leté žáky mezi všemi zkoumanými zeměmi (pět různých programů; průměrný počet pro země OECD jsou tři různé programy) a zároveň jednou ze zemí s nejnižší věkovou hranicí, kdy ve vzdělávacím systému nastává první selekce: v mezinárodních statistikách se jako věk první selekce uvádí pro země OECD v průměru 14 let a pro Českou republiku 11 let, kdy dochází k odchodu zhruba 9 % žáků základních škol na víceletá gymnázia; k selekci však u nás dochází v podstatě ještě dříve, při vyčleňování dětí do tříd s rozšířenou výukou během 1. stupně základní školy (OECD, 2004b). Graf 5 ukazuje, jakých průměrných výsledků dosáhli žáci jednotlivých zemí OECD v matematickém testu mezinárodního výzkumu OECD PISA v roce 2003, pomocí vodorovné osy pak můžeme posoudit, jak silná je souvislost těchto výsledků se sociálně-ekonomickým zázemím rodin žáků (vyjádřeným indexem ESCS zahrnujícím ekonomické, sociální a kulturní zázemí rodiny). Čím více rozdílů ve výsledcích je vysvětleno sociálně-ekonomickým zázemím rodin žáků, tím spíše lze usuzovat na nerovné rozdělení vzdělávacích příležitostí v dané zemi. Např. v levém horním kvadrantu grafu se nacházejí země, jejichž žáci dosáhli mezinárodně nadprůměrných výsledků v testu a kde sociálně-ekonomické zázemí jejich rodin má na tyto výsledky pouze slabý vliv. Česká republika, nacházející se v pravém horním kvadrantu, patří k zemím, kde jsou relativně dobré výsledky žáků v testu silně ovlivněny jejich sociálně-ekonomickým zázemím. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171962