FILOSOFIE MEZI MÝTEM A VĚDOU
2.9.2009
9:01
Stránka 100
další z významných novinek; dokonce tvrdí, že „Měsíc má ráz Země a má na sobě roviny a rokliny“ (A 42,10). A když se ho prý kdosi ptal, zda hory v Lampsaku někdy budou mořem, odpověděl: „Pokud k tomu nebude chybět čas.“ (A 1,10) Mnohem naivněji však působí další Anaxagorovy názory: Země sama zůstává plochou a vznáší se ve vzduchu. „Obloha se později naklonila“, takže nebeský pól nesplývá s nadhlavníkem a vše je řádně trojrozměrné. I země je sice plochá, ale tlustá, a vzduch ji přesto udrží, neboť je „velmi silný“. Anaxagorás říká, že „člověk je ze všech živočichů nejrozumnější, ježto má ruce“ (A 102 z Aristotela). To je zajímavý postřeh myslitele, který přitom znal centrální roli mozku (viz A 92) a který za cíl života pokládal svobodu plynoucí z teorie čili z náhledu a výkladu, ze sil intelektu. Síla mysli projevená v teorii osvobozuje i od tíhy smrti, překonává „čas před narozením i spánek“, což je dvojí způsob, jak se učíme smrti (A 34). Anaxagorás hlásá i pozitivní hodnotu zrození člověka, to ve starém světě vůbec není samozřejmé. Zrození člověka je dobré „proto, aby spatřil oblohu a řád v celém světě“ (A 30). Život upřený k teorii dává člověku také vnitřní sílu k tomu, aby pevně stál v této pozici. To dokresluje i staré vyprávění o Anaxagorovi: „Když mu kdosi oznámil, že mu zemřel syn, odpověděl zcela klidně: ‚Věděl jsem, že jsem zplodil smrtelného.‘ “ (A 33) A při svém odsouzení prý řekl: „Jak o soudcích, tak o mně vynesla příroda už dávno rozsudek.“ (A 1,13) Podobná mentalita bude později základem stoické etiky. Anaxagorás nebyl jen učitelem Perikleovým. Jeho následovníky jsou filosof Archeláos z Mílétu, prý učitel Sókrata i řady sofistů, dále alegorický interpret Métrodóros z Lampsaku, patrně i Diogenés z Apollónie a tragik Eurípidés. Archeláos (5. století př. n. l.)
Archeláos prý nějak spojil nauky Anaxagory a Anaximena. Jinak o něm víme málo, ve staré době byl znám spíše jako učitel
100 /
FILOSOFIE MEZI MÝTEM A VĚDOU
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171838
FILOSOFIE MEZI MÝTEM A VĚDOU
2.9.2009
9:01
Stránka 101
Sókratův, který od něj však patrně nepřijal o mnoho více než základní vzdělání ve staré protofilosofii. Nevíme, jestli je pravdivá legenda, podle které se Sókratés v 17 letech stal Archeláovým miláčkem, a tím se obrátil k řádnému životu. Pro nás je zajímavý tím, že se zachovala jeho verze obecně antického názoru na Zemi. Země má tvar silné desky se zvednutými okraji jako mísa. (A 4,4) Tento zdánlivě absurdní tvar je kupodivu zkušenostní. Asi souvisí s viditelným tvarem obzoru, a tak je považován za „potvrzený“ pozorováním: „Za důkaz vydutosti uvádí, že Slunce nevychází a nezapadá najednou pro všechny, což by muselo být, kdyby Země byla plochá.“ Připomeneme-li si Středomoří obydlené hlavně na hornatých pobřežích, zjistíme, že takové pozorování je možné. Z horského „okraje“ je Slunce vidět při východu už dříve a při západu ještě později než z roviny. Téměř v celé antice je takovéto chápání Země běžné a jeho původ je asi velmi starý. Zásadně se mu vymykají pouze pýthagorejci a jejich myšlenkoví dědicové. K tomuto obrazu patří i „vodní dutiny“ v zemi, které spojují podzemní prameny s Ókeanem, jenž svým prouděním obklopuje zemi. Kulatá Země rozdělená obratníky na podnební pásy, to je výdobytek pýthagorejské vědy a Platóna, rozpracovaný v helénistické vědě a zapomenutý ve zmatcích předělu antiky a středověku. Středověk žije opět v tom obrazu Země, který známe od Archeláa. Archeláos nepřinesl nové podněty v oblasti zkoumání přírody, zato prý v oblasti zkoumání lidské společnosti. „Lidé se odlišili od ostatních tvorů a vytvořili si vládce, zákony, umění i jiné věci.“ (A 4,6) Ono „vytvořili“ je třeba chápat doslova: „Spravedlivé a ničemné není od přírody, nýbrž podle úmluvy.“ (A 1,16) Na toto pojetí původu etických hodnot i celé kultury navážou sofisté – pokud to ovšem není naopak zpětná projekce sofistických nauk, aby tradice o Sókratově učiteli nepostrádala etická témata. MYSLITELÉ RANĚ KLASICKÉ DOBY (POZDNÍ PŘEDSOKRATICI)
/ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171838
FILOSOFIE MEZI MÝTEM A VĚDOU
2.9.2009
9:01
Stránka 102
Métrodóros z Lampsaku (2. polovina 5. století př. n. l.)
„Métrodóros z Lampsaku ve spise O Homérovi… převáděl vše na alegorii.“ (A 3) V prostředí anaxagorovského racionalismu by člověk očekával nejen výsměch mýtům, ale také kritiku epiky neméně ostrou, než jakou provedl Xenofanés nebo z jiných důvodů Hérakleitos. Kupodivu se však Anaxagorovi následovníci (a snad prý už Anaxagorás sám) k tradici epiků hlásí a snaží se ji v proměněné podobě uchovat. Kýženou proměnu chápání epiky má umožnit alegorická exegeze, která vyloží mytická témata eposů jako zašifrovaný přírodozpyt. „Alegoréze“, doslova „řeč o něčem jiném“, má ukázat nikoli nějaké „historické jádro“ mýtu nebo eposu, nýbrž jeho skrytou intelektuální výpověď. Příklad: „Agamemnona pokládal za Aithér, Achillea za Slunce, Helenu za Zemi, … Hektóra za Lunu, a podobně nazval i ostatní. Pokud jde o bohy, prohlásil Démétér za játra, Dionýsa za slezinu a Apollóna za žluč.“ (A 4) Dobovou analogií je alegoréze pýthagorejská, nejbližší další stopa anaxagorovské alegoréze je v Papyru Derveni; dědici alegorických výkladů budou od helénistické doby stoici, po nich helénizovaní židé (Filón) a křesťanské biblické školy, počínaje alexandrijskou. 4.2.3 Atomy a prázdno (Leukippos a Démokritos) Řecká klasická doba zná ještě jiný typ myšlení o přírodě, totiž nauku o atomech, jejímž tvůrcem je Leukippos (5. století př. n. l.). Leukippos prý tvrdí, že dělení všech věcí se zastavuje na jakýchsi nejmenších konečných jednotkách, které už dále dělit nelze. To jsou „atomy“, skutečná jsoucna. Samo slovo atomos znamená „nedělitelný“. Atomy se pohybují v prázdnotě čili v nejsoucnu. „Opravdu jsoucí je zcela plné, není však jediné, ale tato jsoucna jsou neomezená co do počtu… a pohybují se v prázdnu, neboť prázdno jest…“ (A 7) „Nejsoucno jest neméně než jsoucno.“ (A 8)
102 /
FILOSOFIE MEZI MÝTEM A VĚDOU
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS171838