co.“ Jak se dívala do arény na ryšavého tanečníka, prudký dech jí nadzvedával òadra a spánky jí zrùžovìly vzrušením. Nedokázala od nìho odtrhnout zrak, takže namítla, aniž se na otce podívala: „Tanečníci že jsou poslední z posledních? Ale to vùbec není pravda! Hroznì se mýlíš. Proč se lidé hrnou do arény? Aby vidìli své miláčky!“ „Aby vidìli krev.“ Mìl už toho sporu s dcerou až po krk. Obrátil se k veleknìzii a pohybem ukazováčku ho pozval k sobì. Veleknìz se zvedl a pøišoural se do první øady. Zrzka ho následovala a pokradmu si dlaní utírala slzy. „Polydore, navštìvuješ arénu už čtyøict let.“ „Už padesát.“ „Pamatuješ tak špatnou sezónu?“ Polydóros pøijal s uspokojením, že mu vladaø pøiznal vysoký vìk, jenž mužùm propùjčuje dùstojnost, a jeho tváø se složila do úsmìvu. „Kdy konečnì vyšplíchne krev?“ opakoval Mínós. „To jsou ale býci, co? Zdechliny to jsou!“ Veleknìz se nevyjádøil tak ani tak, protože nevìdìl, k čemu vladaøova øeč smìøuje. Nechtìl šlápnout vedle. „Ztratil jsi øeč?“ rýpl do nìho Mínós loktem. „Ano, ovšem, letošní sezóna za mnoho nestojí, božský vladaøi, trocha té krve by jistì –“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170921
„Jenom trocha?“ „OdpusY, ty veliký, buï ti čest a vìčná sláva, nevìdìl jsem, že toužíš rovnou po krveprolití. Myslím, že by pomohlo, kdyby se tvá nejjasnìjší dcera rozhodla vehnat do arény býky ze svého statku. Všichni víme, že to jsou ta nejdivočejší zvíøata.“ „Starej se o své knìžky v palácové svatyni,“ sekla po nìm pohledem. „A moje býky nechej na pokoji. Pustím je do arény až o pøíští sezónì, kdy jejich velikost a krása vyrazí každému dech.“ Zrzka s ustrnutím občas pohlédla do arény a nedokázala se zbavit pøedstavy, že ji tlustý správce právì vystrčil z branky rovnou pøed býka se sklonìnou hlavou. Vidìla samu sebe, jak pobíhá spolu s ostatními tanečnicemi a jak se až po kotníky boøí do písku, zatímco se jí za zády ozývá tìžké a horké funìní. V poslední chvíli ji tanečník se zlatým náramkem strhl k sobì a sevøel do náruče, kde se aspoò na chvíli cítila v bezpečí... Když se veleknìzi znelíbí, možná, musela pøipustit, že opravdu skončí v arénì! Pøi té pøedstavì se jí opìt zatmìlo v očích a protože pocítila, že ztrácí rovnováhu, pøichytila se Polydorova ramene. A on se k ní obrátil a usmál se na ni. Mìla bratra dávno za mrtvého. Ale on žije! Jak ráda by s ním promluvila jejich rodnou øečí, která se jí už vytrácela Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170921
z hlavy. Od toho nešYastného večera, kdy ji Mínoovi piráti odvedli do dìtského tábora, kde musela čekat, až povyroste, aby ji mohli odvést buï do døevìného baráku mezi tanečnice, nebo pøed tváø božského vladaøe, nebylo dne, aby na nìho nevzpomnìla. „Jistì, to je nanejvýš správné, vzácná princezno, pustit býky do arény v ten pravý čas,“ omlouval se veleknìz za svou neobratnou poznámku. „UjišYuji tì, že jsem nemìl v úmyslu se tì dotknout ve zlém.“ „Vím, že nìčeho takového by ses ani neodvážil,“ pøijala jeho omluvu. Polydóros cítil, jak se k nìmu jeho Zrzka tiskne bokem a jak se mu lýtkem otírá o nohu. Vzrušovalo ho to stejnì intenzívnì jako kdysi, kdy se poprvé jako ještì nedospìlý dotýkal dívčích tìl a tváøí padal na jejich òadra. I kdyby to mìlo být bùhví jak nebezpečné, ujišYoval se, ukryl by svou milostnici mezi knìžkami a Mínoovi by ji nevrátil! „Už prý pøipluli tvoji kupci, co navštívili Mykény i fejnická mìsta. Nezaslechli nìco o Ikarovi?“ chtìla Ariadna vìdìt. „To bylo to první, laskavá princezno, nač jsem se jich ptal, ale...“ Polydóros omluvnì pohodil rameny a zatváøil se nešYastnì; a nešYastný vskutku byl! Trpìl, že nemùže Ariadnì podat lepší zprávu a udìlat si tak u ní oko. Myslel na zadní kolečka – až princezna usedne na alabastrový stolec, což osUkázka elektronické knihy, UID: KOS170921