98
ma od Kusty b. Lúky,104 četl větu as-sijaga ‘ilat harakat as-sá’igh („zlatotepectví je hnací silou zlatotepce“) jako as-sijagha ‘ilat harakat as-sáni‘, a přeložil ji jako: „magisterium est causa motus magistri“. Nebo když Jakub z Benátek při překladu Metafyziky (985a 18 19) tam, kde měl překládat „Anaxagorás používá inteligenci jako stroj k utváření vesmíru“, napsal: „Anaxagoras enim mechico (mexane) id est adultero, utitur intellectu ad mundi creationem.“105 Někdy se dvě slova smíchala v jedno, jak to uvádí Van Rietová.106 „Je třeba“ (necesse est) se v arabštině píše fa-lá budda an, avšak když se tato tři slova čtou jako jedno, duktus se stáhne na fa-li-abdán, což Jakub z Benátek přečetl jako fa-li-abdánihá a přeložil jako corporibus. Tyto omyly se objevovaly následkem příliš rychlého čtení a byly velmi časté u vlastních jmen, především proto, že se v původních řeckých rukopisech nepoužívala velká písmena107 a Arabové je neznají vůbec. Vzhledem ke zvláštnímu psaní arabštiny (prosté tečky rozlišují mezi písmeny f, k, b, t, n, th, z) bylo možné očekávat naprostou dezorientaci latinských překladatelů, ať byli sebesvědomitější. Proto je třeba knihu Tykána, připisovanou v díle Picatrix Ibn Wahšíjovi, považovat za deformaci slova Tabáka.108 Latinští opisovači se často dopouštěli téhož omylu, když špatně řešili zkratky textů, které reprodukovali: substantia > sententia; numeri > nervi atd.109 Deformace vlastních jmen měly tři hlavní příčiny: 1. špatné čtení způsobené původním písmem (Phedon > Cadon, Menelaos > Milleus); 2. fonetické úpravy pod vlivem dialektu používaného v dané oblasti (Ibn Rušd > Averroes, Ibn Síná > Avicenna, Hunajn > Joannitius, Muhammad > Mahoma, al-Bírúní > Azaroni); a 3. kulturní nedostatečnost jako v případě, když se toponymum Pireo přeložilo obecným substantivem fuego (oheň). Časté byly také omyly v přepisu číslovek bez ohledu na používaný typ: u arabských číslovek z důvodu anarchie v jejich tvarech, u písmen používaných pro číselné hodnoty kvůli diskrepancím mezi 104) Srov. M. Th. d’Alverny, 1, 1968 Paris, s. 142. 105) M. Th. d’Alverny, 1, 1968 Paris, s. 132. 106) 1, B, 1968 Paris, s. 119; M. Th. d’Alverny, 1, 1968 Paris, s. 130 a 140. 107) Srov. A. Badawí, 1, B, 1968 Paris, s. 118. 108) Srov. W. Hartner, 1, B, 1968 Paris, s. 96. 109) Srov. M. Th. d’Alverny, 1, 1968 Paris, s. 134–135.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170835
JAN ZE SEVILLY
HEŘMAN Z KARINTIE
Et ascendit in prima facie illius
puella qua vocamus
východní a západní abecedou (60 = s = s, . 300 = š / s, 800 = . 90 = s. = d, 110 d. / z, . 900 = z. / g, 1000 = g / š) nebo z důvodu zvláštních způsobů psaní římských číslic ve středověku.111 Někdy se původní text četl nesprávně z důvodu apriorní představy. Na ukázku tohoto typu omylů postačí vysvětlit, co se přihodilo velkému orientalistovi Josefu Horovitzovi s jedním z jeho žáků. Ten byl přesvědčen, že v době ‘Umajjovců existovalo biskupství. Narazil na text, který přečetl bajt li-’uskuf ‘alajhi („dům, jemuž předsedá biskup“), místo toho, aby si uvědomil, že alif (’) jako podpora dammy (u) není součástí slova uskuf (biskup), ale že s předcházejícím l tvoří zápor ne (bajt lá sakfa ‘alajhi), což znamená něco zcela jiného: „dům, jenž nemá střechu“.112 Tento druh podvědomých přání měl například za následek to, že Vergilius byl označen za křesťana – připisovala se mu jedna mesiánská ekloga – a totéž se stalo v případě muslimského astrologa Albumasara.113 Skutečně, když Jan ze Sevilly (1133) a Heřman z Karintie (1140) překládali Albumasarovo dílo Kitáb al-madchal akl-kabír (Introductorium maius), uvedli v pasáži 6. knihy, jež pojednává o astrologických dekanech114 souhvězdí Panny, věci, které autor neměl na mysli. Stojí zato uvést paralelně obě verze:115
99
Oritur in primo eius decano, ut Perse, Caldei et Egyptii omniemque duces Hermes et Astalius a primera etate docent puella qui persicum nomen
110) Srov. T. Fahd, čl. „hurúf“ in: EI2 3, s. 616; J. Vernet, 1, B, 1968 Paris, s. 97.
_
_
111) Vytvoření zvláštního znaku (X) pro číslo 40, zaměnitelného s číslem 10. Tudíž LX _ se mohlo číst jako 90 (LX) nebo jako 60 (LX). Srov. diskusi Lemaye, Poullého a Verneta in: 1, B, 1968 Paris, s. 97–108. 112) W. Hartner, 1, B, 1968 Paris, s. 96.. 113) Držím se Lemaye in: 1, 1968 Paris, s. 119–120; P. Kunitzsch, „Das Abú Ma’šarZitat in Rosenroman“, RF 82, 1–2/1970, s. 102–111. 114) Dekany jsou úseky vzniklé dělením zvěrokruhu po deseti stupních (tři dekany na jedno znamení). 115) Kurzivou je označen text, který byl přidán k arabskému originálu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170835
Celchius116 Darostal117
seclios darzama, arabice interpretarum adre nedefa,118 i.e. virgo munda,
et est virgo pulchra atque honesta et munda
puella dico virgo inmaculata119corpore decora, vultu venusta, habitu modesta,121 crine prolixo, manu geminas arista tenens supra solium auleatum residens,
prolixa capili120 et pulcra facie
et nutrit puerum ei ad comedendum ius in loco qui vocatur Abrie122 et vocant ipsum puerum quedam gentes Ihesum cuius interpretatio arabice est Eice123
100
perum nutriens ac iure pascens in loco cui nonem Hebrea, puerum inquam a quibusdam nationibus nominatum Ihesum significantibus Eiza124 quem, nos grece Christum dicimus. Oritus cum ea virgine vir eidem solio insidnes nec attigens.125
Tento text, takto pochopený, předjímal nanebevzetí Panny Marie. Sloužil k tolerantnějšímu čtení muslimských textů, byl zařazen do Románu o růži a pravděpodobně pomohl ustálit svěcení svátku 15. srpna. Jiným typem omylů – jeden jsme viděli při vynechání slova ghánija (koketa) v textech Jana ze Sevilly a Heřmana z Karintie v případě Panny Marie – byly ty, které záměrně přikrašlovaly pasáže, jež zjevně 116) Tinkalús > Teukros (astrolog z 1. století). 117) Isis Dusta (etymologie navržená Dyroffem), Isidino jméno v perštině. 118) Adrá’ Nazífa. 119) Provádí tedy ztotožnění s Pannou Marií, což arabský text nedělá. 120) Zde potlačuje arabské slovo ghánija (koketa), protože se nehodí k Panně Marii. 121) Místo ghánija (koketa). 122) V arabštině Atrium. 123) V arabštině ‘Ísá. 124) V arabštině ‘Ísá. 125) Doplněk, aby se nepřímo poukázalo na sv. Josefa.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170835