97
Obnova mírového procesu
dil po září 2000), zastavení deportací, útoků na palestinské civilisty, konfiskací palestinské půdy a majetku jako odvety za teroristické útoky – to vše do května roku 2003. Ve 2. etapě, do konce roku 2003, měly být uspořádány volby na palestinských územích a svolána mezinárodní konference, která by vyhlásila palestinský stát. Konečně ve 3. etapě (2004–2005) měl být celý konflikt ukončen, 2. mezinárodní konference měla vyřešit problémy definitivní hranice Státu Palestina, otázku židovských osad, Jeruzaléma a uprchlíků. Arabské země měly uznat Stát Izrael a uzavřít s ním mírové smlouvy. Mírový plán byl schválen na vrcholné konferenci nejvyšších představitelů USA, Egypta, Saúdské Arábie, Bahrajnu, Jordánska a palestinské samosprávy v Šarm aš-Šajchu 3. června. O den později schválila mírový plán schůzka amerického prezidenta G. Bushe, premiéra A. Šarona a nového palestinského premiéra A. Mázina v Akabě. Izrael potvrdil rušení nelegálních osad, Palestinci zastavení 2. intifády. Proti tomuto mírovému plánu však okamžitě vystoupili odpůrci na izraelské i palestinské straně. Následkem toho palestinský teror neustal a izraelské odvetné akce rovněž ne. Premiér A. Mázin byl J. Arafatem odvolán z funkce a konec roku 2003 ukázal, že celý plán je v troskách. Přestože rok 2003 přinesl Izraeli růst HDP o 1,3 % a osobní spotřeby na 1 obyvatele o 5,3 %, ekonomické problémy jsou stále vážné. Nezaměstnanost činila v tomto roce 10, 5 %, inflace 6,5 %, rozpočtový deficit 5 %. Ukázalo se také, že 1,2 milionu obyvatel Izraele stále žije pod hranicí chudoby (včetně 510 000 dětí).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170714
Arabský a palestinský terorismus vůči Židům a Izraelcům Již v období osmanské vlády nad Palestinou útočily ozbrojené arabské oddíly na židovské, převážně zemědělské osady (v období 1886–1920 bylo napadeno 19 osad). Za britské vlády nad mandátní Palestinou zahynulo do 2. světové války v důsledku arabských teroristických útoků 305 Židů a byly zničeny desítky tisíc stromů a keřů vinné révy. Od rezoluce Valného shromáždění OSN z listopadu 1947 o rozdělení Palestiny do konce války za nezávislost v lednu 1949 zahynulo 2 000 Židů – Izraelců (civilistů) a 4 000 izraelských vojáků. Arabský terorismus pokračoval útoky tzv. fedajínů přes izraelské hranice, jen v letech 1951–1955 při nich přišlo o život 967 Izraelců. Do roku 1967 nepřetržitě útočili Syřané z Golanských výšin na izraelské osady v nížině. Ostřelování a nakladené miny si vyžádaly další mrtvé a raněné Izraelce. Po tzv. šestidenní válce (1967) útoky neustaly, v období od června 1967 do března 1971 si vyžádaly uvnitř izraelského území 120 zabitých izraelských civilistů a 183 izraelských vojáků. V letech 1967 až 1972 pokračovaly útoky z Libanonu i Jordánska. „Opotřebovávací válka“ s Egyptem v letech 1969–1970 stála životy více než 200 izraelských vojáků. Na Izraelce se útočilo i mimo území státu – v letech 1969–1972 přišlo o život nejméně 45 Izraelců, v letech 1974–1975 přešli arabští/palestinští teroristé nejméně 36× izraelské hranice, 170× byly židovské osady ostřelovány kaťušemi, 32 civilistů a 6 vojáků bylo zabito. V následujících letech, 1976–1978, zahynulo 49 Izraelců, v teroristických útocích mimo Izrael v letech 1980–1982 dalších 39 civilistů, 375 bylo zraněno. 1. palestinská intifáda v letech 1987–1992 si vyžádala životy 24 izraelských vojáků a 23 izraelských civilistů. Palestinský teror nepřestával ani v letech mírových vyjednávání – 28 civilistů přišlo o život v roce 1994. Dva roky po dohodách v Oslo vykazoval Izrael dvakrát více obětí teroristických útoků než předtím.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170714
99 Statistika izraelských obětí teroristických útoků v letech 1995–2003 mrtví
ranění
1995
49
311
1996
77
159
1997
25
230
1998
1
145
1999
–
–
2000
15 (vojáci)
–
2001
112
307
2002
450
?
2003
132
475
září; začátek 2. intifády
Jak ukazuje tabulka, relativně nízký počet izraelských obětí teroristických činů připadá na léta 1995–2000, kdy se schylovalo k závěrečným mírovým jednáním mezi Izraelem a Palestinci. Prudký nárůst počtu obětí vykazují naopak léta 2001–2003, kdy probíhala 2. intifáda. Většina obětí, které mají na svědomí teroristické organizace Hamás, Islámský džihád a Brigády mučedníků od Al-Aksá (odnož Arafatova al-Fatáhu), zahynula při sebevražedných útocích. Dle publikace Jeruzalémského institutu pro izraelská studia zemřelo v letech 1967–2003 následkem teroristických útoků 1 919 Izraelců, 48 % z nich během 2. intifády. Za stejné období bylo zraněno přibližně 8 000 Izraelců, 52 % z nich rovněž během 2. intifády. V Jeruzalémě zemřelo 510 lidí, 2 636 bylo zraněno. 23 % všech teroristických útoků se odehrálo právě tam. Dalších 582 Izraelců bylo zabito teroristy na okupovaných územích. V roce 1972 otřásl světem teroristický útok Palestinců na izraelský tým na olympiádě v Mnichově (11 mrtvých). Přestože počet úspěšných teroristických útoků znovu výrazně poklesl s výstavbou obranné bariéry, Mezinárodní soudní dvůr v Haagu ji označil za protiprávní (bariéra na několika místech zasahuje za oficiální tzv. zelenou linii, tj. za východní hranici Izraele s Jordánskem před 5. červnem 1967, tak jak ji vytyčila smlouva o příměří mezi oběma státy z 3. 4. 1949) a někteří antisemitští aktivisté ji dokonce vydávají za obdobu Berlínské zdi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170714