Chile - stručná historie států (Ukázka, strana 99)

Augusto

I.

n

chet kvĹŻli schvĂĄlenĂ­ konstituce dokonce vyhlĂĄsil referendum, to ale probÄ›hlo bez volebnĂ­ch seznamĹŻ a bez toho, Ĺže by se opozice k nĂĄvrhu mohla jakkoli vyjĂĄdĹ™it. I tak pro Ăşstavu podle oďŹ ciĂĄlnĂ­ch vĂ˝sledkĹŻ „hlasovalo“ pouze % voliÄ?ĹŻ. Podle novĂŠ Ăşstavy mÄ›la v Chile nadĂĄle vlĂĄdnout tzv. Rada nĂĄrodnĂ­ bezpeÄ?nosti, v jejĂ­mĹž Ä?ele stĂĄl Pinochet, obklopen veliteli jednotlivĂ˝ch sloĹžek chilskĂŠ armĂĄdy. Ve skuteÄ?nosti diktĂĄtor moc stĂĄle vĂ­ce a vĂ­ce kumuloval ve svĂ˝ch rukou, aĹž do tĂŠ mĂ­ry, Ĺže se ironicky mluvilo o Augustovi I. Mimo jinĂŠ sĂĄm a bez konzultacĂ­ jmenoval jak intendanty jednotlivĂ˝ch regionĹŻ, tak starosty obcĂ­ a mÄ›st. VĹĄeobecnĂĄ Ăşnava diktaturou ovĹĄem sĂ­lila a opatrnÄ› se zaÄ?Ă­nalo mluvit o nĂĄvratu k demokracii. Od poloviny . let se z ilegality a zapomnÄ›nĂ­ zaÄ?aly pozvolna vynoĹ™ovat politickĂŠ strany a v roce byly ty nemarxistickĂŠ legalizovĂĄny. Pinochet si natolik věřil, Ĺže v lĂŠtÄ› vyhlĂĄsila vlĂĄda referendum (diktĂĄtor vhodnĂŠ datum konzultoval i s oblĂ­benĂ˝m astrologem), kterĂŠ mÄ›lo rozhodnout o PinochetovÄ› setrvĂĄnĂ­ v prezidentskĂŠ funkci aĹž do roku . KampaĹˆ byla oboustrannÄ› vĂĄĹĄnivĂĄ, vĂ˝sledky generĂĄla zaskoÄ?ily.

% ChilanĹŻ se vyslovilo proti, % pro, a to pĹ™i neuvěřitelnÄ› vysokĂŠ volebnĂ­ ĂşÄ?asti %. DenĂ­k chilskĂŠ levice FortĂ­n Mapocho vĂ˝sledky referenda vtipnÄ› shrnul do celostrĂĄnkovĂŠho titulku: BěŞel sĂĄm a dobÄ›hl druhĂ˝. Pinochet se – i pod tlakem americkĂŠ vlĂĄdy, kterĂĄ mu poslala vĂĄĹžnĂŠ varovĂĄnĂ­, aby se nepokouĹĄel jakkoli manipulovat s vĂ˝sledky plebiscitu – zavĂĄzal, Ĺže pĹ™edĂĄ moc v roce , zĹŻstane ovĹĄem nadĂĄle v Ä?ele ozbrojenĂ˝ch sil, a to aĹž do roku . VzĂĄpÄ›tĂ­ byl jmenovĂĄn Ä?estnĂ˝m velitelem chilskĂŠ armĂĄdy a doĹživotnĂ­m senĂĄtorem, coĹž obnĂĄĹĄĂ­ poslaneckou a diplomatickou imunitu. Ani ta jej ovĹĄem neochrĂĄnila pĹ™ed vĂĄĹžnĂ˝mi problĂŠmy, kdyĹž byl v říjnu na Şådost ĹĄpanÄ›lskĂŠho soudce Baltasara GarzĂłna zadrĹžen v LondĂ˝nÄ›, kde se nechal operovat kvĹŻli potíŞím s pĂĄteří. MasmediĂĄlnĂ­ hvÄ›zda ĹĄpanÄ›lskĂŠ justice GarzĂłn vinil Pinocheta z přímĂŠ odpovÄ›dnosti za zavraĹždÄ›nĂ˝ch a pĹŻl milionu muÄ?enĂ˝ch osob a do novinĂĄĹ™skĂ˝ch mikrofonĹŻ hřímal patetickĂŠ slogany o genocidÄ› a chilskĂŠm holocaustu. Ve skuteÄ?nosti se nakonec musel spokojit s nepomÄ›rnÄ› skromnÄ›jĹĄĂ­ Ĺžalobou tĂ˝kajĂ­cĂ­ se nÄ›kolika zloÄ?inĹŻ spĂĄchanĂ˝ch chilskĂ˝mi juntisty na ĹĄpanÄ›lskĂ˝ch obÄ?anech, pĹ™iÄ?emĹž se dovolĂĄval mezi-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS170713

n

Od

.

let

.

stoletĂ­

do

dneĹĄnĂ­ch

dnĹŻ

nĂĄrodnĂ­ho prĂĄva o postihovĂĄnĂ­ zloÄ?inĹŻ proti lidskosti. MnozĂ­ Pinochetovi příznivci i odpĹŻrci se nakonec shodli v tom, Ĺže je vcelku nevkusnĂŠ, aby ĹĄpanÄ›lskĂĄ justice, kterĂĄ se nikdy neodhodlala jakkoli se vyrovnat s dÄ›dictvĂ­m frankistickĂŠ diktatury, nynĂ­ svĂŠ historickĂŠ resty dohĂĄnÄ›la na chilskĂ˝ ĂşÄ?et. Jinak se ovĹĄem diktĂĄtorovi kritici a obhĂĄjci neshodli vĹŻbec v niÄ?em a tvåří v tvĂĄĹ™ jejich vĂĄĹĄnivĂ˝m manifestacĂ­m v ulicĂ­ch chilskĂ˝ch mÄ›st se nakonec chilskĂĄ vlĂĄda rozhodla oďŹ ciĂĄlnÄ› protestovat proti zadrĹžovĂĄnĂ­ Pinocheta v zahraniÄ?Ă­ s poukazem na to, Ĺže případnĂŠ posuzovĂĄnĂ­ viny Ä?i neviny exdiktĂĄtora nĂĄleŞí vĂ˝hradnÄ› chilskĂŠ justici. V LondĂ˝nÄ› Pinochet strĂĄvil celkem dnĹŻ, bÄ›hem nichĹž byl celĂ˝ svÄ›t svÄ›dkem historickĂŠ prĂĄvnickĂŠ bitvy, jeĹž mÄ›la rozĹ™eĹĄit znepokojujĂ­cĂ­ otĂĄzku mezinĂĄrodnĂ­ho prĂĄva: mĹŻĹže krvavĂŠ diktĂĄtory soudit nÄ›kdo jinĂ˝ neĹž jejich vlastnĂ­ nĂĄrody? BritskĂŠ soudy dospÄ›ly k nĂĄzoru, Ĺže ano, britskĂĄ vlĂĄda, jmenovitÄ› jejĂ­ ministr vnitra Jack Straw, ovĹĄem bez ohledu na jejich mĂ­nÄ›nĂ­ nakonec Pinocheta vrĂĄtila zpÄ›t do Chile, pĹ™iÄ?emĹž argumentovala jeho nedobrĂ˝m zdravotnĂ­m stavem. Prezident Frei si mohl oddychnout, protoĹže vojĂĄci na nÄ›j vyvĂ­jeli obrovskĂ˝ tlak, aby jejich Ä?estnĂŠho velitele pĹ™ivezl zpĂĄtky domĹŻ. Ani v Chile vĹĄak generĂĄl nedoĹĄel klidu, kdyĹž proti nÄ›mu soudnĂ­ vyĹĄetĹ™ovatel Juan GuzmĂĄn Tapia nashromĂĄĹždil vĂ­ce neĹž rĹŻznĂ˝ch obvinÄ›nĂ­, vÄ?etnÄ› přímĂŠ odpovÄ›dnosti za vraĹžd a „zmizenĂ­â€œ v rĂĄmci tzv. Operace Kondor. V lĂŠtÄ› roku vĹĄak odvolacĂ­ soud v Santiagu PinochetĹŻv případ odloĹžil potĂŠ, co lĂŠkaĹ™i diktĂĄtora prohlĂĄsili za dementnĂ­ho a nesvĂŠprĂĄvnĂŠho. V Ä?ervenci se Pinochet vzdal funkce doĹživotnĂ­ho senĂĄtora, kdyĹž uĹž byl pĹ™edtĂ­m zbaven parlamentnĂ­ imunity.

NĂĄvrat demokracie a pokusy o ĂşÄ?tovĂĄnĂ­ V prosinci se ChilanĂŠ po dlouhĂ˝ch letech vydali k volebnĂ­m urnĂĄm, aby si ve svobodnĂ˝ch volbĂĄch vybrali hlavu stĂĄtu, jeĹž by zemi znovu pĹ™ivedla k demokracii. Jejich dĹŻvÄ›ru zĂ­skal kandidĂĄt kĹ™esĹĽanskĂŠ demokracie, advokĂĄt Patricio Aylwin AzĂłcar (* , prezident v letech – ), jeden ze zakladatelĹŻ strany a souÄ?asnÄ› muĹž, kterĂ˝ se v roce snad nejvĂ­ce zasazoval o to, aby kĹ™esĹĽanĹĄtĂ­ demokratĂŠ po neĂşspÄ›chu vlastnĂ­ho kandidĂĄta podpoĹ™ili Salvadora Allendeho. SouÄ?asnÄ› je

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS170713

Návrat

demokracie

a

pokusy

o

účtování

n

třeba podotknout, že to byl později právě Aylwin, jako předseda senátu, který se snažil ze všech sil zablokovat Allendeho znárodňovací kampaň. Neohroženě se stavěl také proti Pinochetově diktatuře, když se v polovině . let postavil do čela protestní politické platformy požadující konání svobodných voleb a vypracování ústavy. Aylwin, který ve volbách získal

% hlasů, tedy víc než oba pravicoví protikandidáti dohromady, neprodleně zahájil návrat země k demokracii a současně jmenoval komisi, která měla prozkoumat porušování lidských práv za Pinochetovy diktatury. V březnu potom skutečně seznámil veřejnost s výsledky práce Národní komise pravdy a usmíření, s tzv. Rettigovou zprávou (nazývanou tak podle předsedy komise Raúla Rettiga). Ve zprávě se sice objevily informace o neuvěřitelně brutálních zločinech diktatury, mimo jiné zavražděných (dnes se odhaduje, že počet mrtvých a zmizelých byl přinejmenším dvojnásobný, i když nechybějí ani spekulace o desítkách tisíců mrtvých), zmíněna však nebyla žádná konkrétní jména osob, které by se měly z těchto zločinů zodpovídat. Nicméně vznikla státní instituce, jež měla alespoň částečně odškodnit nucené exulanty, vězněné a mučené. Aylwin se upřímně snažil Chile znovu přivést k demokracii a v rámci možností usiloval o jakési národní smíření. Mnoho Chilanů se ovšem cítilo podvedeno, protože za tisíce odporných zločinů neměl být nikdo pohnán k odpovědnosti. Kdykoli někdo z politiků či novinářů položil nějakou nepříjemnou otázku – např. co se stalo s onou miliardou pesos, kterou armáda vyplatila Pinochetovu synovi Augustovi – v armádě to začalo vřít a důstojníci začali organizovat okázalá vojenská cvičení, takže tazatelé raději zmlkli. V zájmu spravedlnosti je ovšem třeba dodat, že Aylwin se objektivně ocitl v nesmírně choulostivé situaci. Armáda sledovala opatrnou demokratizaci se zjevnou nechutí, vše ještě komplikovali levicoví teroristé, kteří nemínili složit zbraně a na jaře zavraždili Jaimeho Guzmána Errázurize, univerzitního profesora, senátora a jednoho z tvůrců Pinochetovy ústavy z roku . Další velké zklamání, zejména pro zbídačelé chilské střední vrstvy, představoval fakt, že se prezident rozhodl pokračovat v nekompromisní neoliberální ekonomické politice předchozího období, se všemi jejími sociálními důsledky. A tak na konci Aylwinova

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170713