ENTREMONT nejsou vzhledem k její charakteristice zatím moc úspěšné. Nemá mnoho z vlastností irských (Velkých) mateřských bohyní, ani jejich jednotlivých aspektů. Proto lze soudit, že jde o postavu uměle dotvořenou. ENTREMONT – zde na území jižní Francie (Bouches-du-Rhône), v zázemí řecké Massalie (dnešní Marseille). Podobně jako ➚Roquepertuse, vzniklo ve 3. století př. n. l. v prostředí ligursko-keltského kmene Saluviů významné politicko-ekonomické a také náboženské centrum (oppidum) a v jeho středu, na nejvýše položeném místě, svatyně. Ta byla zničena společně s oppidem roku 123 před n. l. římskými jednotkami a již nebyla obnovena. Ke svatyni vedla cesta, která byla původně lemována sochami (snad héroů a bohů). V základech svatyně i jednotlivých vrstvách oppida byly nalezeny lidské ostatky, především lebky (na jedné straně svatyně hned 15), v některých z nich byly i otvory pro hřeby i hřeby samé, na nichž byly hlavy upevněny či zavěšeny na stěnách. Motiv ➚„u até lidské hlavy“ byl dominantním výzdobných prvkem. Uprostřed tzv. „Sálu hlav“ byl vztyčen vápencový, 2,5 m vysoký sloup, na němž bylo vytesáno dvanáct hlav se zavřenýma očima, bez úst, přičemž dvanáctá hlava byla otočena bradou vzhůru. Sloup je považován za symbol středu světa (axis
Entremont, kamenný sloup z tamní svatyně s vyobrazeními velmi stylizovaně provedených 12 „u atých hlav“ (3. až 2. století před n. l.)
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170708
E N C Y K L O P E D I E K E LT S K É MYTOLOGIE
EOCHAID mundi, jímž býval v indoevropském pojetí především strom, viz např. germánský strom, jasan Yggdrasil, v keltském prostředí např. ➚Emain Macha). Na sloupech v novější části svatyně, postavené krátce před jejím zničením, byli vyobrazeni na frontální straně keltští bojovníci na koních s dlouhými meči a po stranách motivy u atých lidských hlav. Pro umístění částí lidských těl, respektive hlav, byly určeny i niky. Ze svatyně a jejího okolí pochází řada skutečně pozoruhodných nálezů (většinou v Musée Granet v Aix-en-Provence), například socha válečníka, na jehož hrudním pancíři je umístěna mezi stylizovanými vně zatočenými beraními rohy maska boha ➚Teutata, beraního boha či „krvelačného“ boha válečníků a ochránce zemřelých. EOCHAID (ir.) – jméno několika irských mytických, legendárních a pololegendárních králů či ➚ardrí. Viz Eochaid Airem, Eochaid Fedlech, Eochaid mac Erc. Eochaid Ollathair („otec všech“) je jedním ze jmen boha ➚Dagdy. Eochaid Muigmedón († údajně asi 366 n. l.) byl podle pseudohistorické posloupnosti jedním z ardrí vládnoucích Irsku z ➚Tary. Jiným pseudohistorickým panovníkem byl Eochaid mac Óengusso, král Munsteru. EOCHAID AIREM (ir.) – Eochaid „oráč“. Mytický král ➚Tary, jeden z manželů bohyně ➚Étaín z legendy Námluvy u Étaín (➚Tochmarc Étaíne). Eochaid se oženil s krásnou Étaín, původně Étaín Echraide, manželkou boha ➚Midira. Po 1012 letech se bohyně narodila znovu, tentokrát v lidské podobě (!). Když se o ní Midir dozví, vyhledá Eochaida a sám se snaží k Étaín přiblížit a obejmout ji. Hraje s Eochaidem stolní deskovou hru ➚fidchell, přičemž jej nechává úmyslně několikráte vyhrát a plní úkoly, které mu zadává. Ale v poslední hře, kdy se hraje o vše, co si vítěz bude přát, Midir Eochaida porazí. Eochaid se zdráhal Midirově prosbě, obejmout Étaín, vyhovět. Stanovil lhůtu jednoho měsíce, kdy si Étaín ještě ponechá. Nechtěl se své ženy jen tak vzdát a uchystal Midirovi léčku. Pozval nejstatečnější muže z celého Irska na hostinu a doufal, že mu v boji s Midirem pomohou. Přes všechna opatření se Midirovi podařilo k Étaín přiblížit a obejmout ji. Oba pak, proměněni v labutě, odlétají pryč. Po devíti letech pátrání nalezne Eochaid Étaín v ➚sídu Brí Léith (dnes vyvýšenina v okolí Ardaghu, jihovýchodně od města Longfordu ve středním Irsku v hrabství Longford). Eochaid zde čekal dalších devět let, až z kopce konečně vystoupilo třikrát padesát žen (podle jiných verzí padesát či šedesát), které všechny vypadaly 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170708
EOCHAID MAC ERC jako Étaín. Eochaid se domníval, že pravou Étaín pozná podle toho, jakým způsobem podává nápoj (!), ale zmýlil se (bohyně podávala králi pohár s nápojem, čímž potvrzovala jeho oprávněnou volbu, a tím i vládu). Eochaidova volba padla nikoli na Étaín, ale na jeho dceru Ess, což Eochaid zprvu nevěděl. Než přišel na omyl, kterého se dopustil, přivedl na svět s Ess ➚Mes Buachallu (jedna z nejznámějších irských [Velkých] mateřských bohyní). Znovu se vypravil za Midirem, který mu tentokráte vydal skutečnou Étaín a ještě jej odškodnil za vše, co mu způsobil. Eochaid se žení s (Velkou) mateřskou bohyní a nutí síly zásvětí – Midira –, aby mu sloužily. Zmocňuje se jejich „zemědělských“ dovedností a vysvobozuje ze zásvětí svoji ženu (mateřskou bohyni) Étaín. To je jen několik aspektů, na jejichž základě je možné říci, že Eochaid měl stále ještě mnoho společného s obecnou charakteristikou keltského solárního božstva. Sňatek s Étaín je pak ve své podstatě posvátným sňatkem (➚hieros gamos) mezi božstvy či sňatkem krále-kněze v jedné osobě, představitele solárního kultu, s bohyní-kněžkou (ztělesňující zemi a plodivé mateřské síly), jež mu zaručoval nárok na oprávněnou vládu. EOCHAID FEDLECH (ir.) – bratr ➚Eochaida Airema, s nímž bývá zaměňován, ➚ardrí v ➚Taře, údajný otec ➚Clothru, ➚Ethne či ➚Medb ad. EOCHAID MAC ERC (ir.) – podle ➚Lebor Gabála Érenn (Knihy invazí) poslední král ➚Fir Bolgů, za jehož panování vládl v Irsku zlatý věk. Neexistovala lež, zákon a spravedlnost byly uvedeny v život, pole poskytovala každý rok hojnou úrodu. Eochaidovou ženou byla ➚Tailtiu. Zemřel trojitou smrtí v první bitvě na ➚Mag Tuired mezi ➚Tuatha Dé Dananny a Fir Bolgy rukou tří ➚Nemedových synů, proboden hrotem kopí. Na jeho smrti měli svůj podíl i ➚druidové Tuatha Dé Danannů, kteří mu přičarovali neuhasitelnou žízeň a přitom mu znemožnili se napít (podobně jako se stalo i ➚Conaire Mórovi při obraně bruidenu ➚Da Dergy). V charakteristikách postavy Eochaida mac Erc se dochovala řada aspektů, jimiž se v obecné rovině projevuje indoevropské božstvo oblohy (popř. sluneční božstvo). Již sama smrt kopím (jedním z nejčastějších zhmotněných podob nebeského blesku) je v mytologické rovině vyjádřením pro spojení s tímto božstvem. Eochaid poskytl svému lidu vše, pro co byl mj. uctíván i římský Jupiter: prostřednictvím dobrého počasí zajiš oval hojnou úrodu, právo a ochranu vojska v boji. Teprve když padl, vojsko ztratilo svého ochránce a bylo poraženo. Eochaid tedy musel logicky zemřít, aby bylo 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170708