[ 97 ]
á zerbáJdž áN
Význam ruské části Ázerbájdžánu prudce vzrostl od 70. let 19. století v souvislos ti s velkými nálezy ropy u Kaspického moře. V roce 1901 se jí v oblasti Baku těžilo asi 50 % světové produkce. Po porážce ruské revoluce 1905–07, s níž sympatizovala mladá ázerbájdžánská inteligence, nastal vzrůst nacionalismu a panislamismu (strana Musa vat). Pod vlivem bolševické revoluce v Rusku byla na přelomu roku 1917 a 1918 vytvo řena „bakuská komuna“, po jejíž porážce bylo 26 vedoucích bolševických komisařů po praveno. Po několikaměsíční existenci Zakavkazské federativní demokratické republiky (únor–květen 1918) byla 26. 5. 1918 v Tbilisi vyhlášena musavatisty nezávislá Ázerbáj džánská republika. Musela čelit řadě problémů (nepříznivá hospodářská situace, zvůle Angličanů, konflikty s Armény, sílící bolševické hnutí). V dubnu 1920 do země vstoupila Rudá armáda a 28. 4. 1920 byla vyhlášena Ázer bájdžánská SSR. Ta se stala v letech 1922–36 součástí Zakavkazské federace a v prosinci 1936 byla přeměněna na svazovou republiku SSSR. Ve 20. letech 20. století v souladu se stalinskou národnostní politikou byla enkláva Náhorní Karabach, obývaná z větší části křesťanskými Armény, začleněna jako autonomní oblast do Ázerbájdžánu. Boj o kontro lu nad oblastí, obnovený na konci 80. let, přerostl v 90. letech v regulérní válku mezi Ar ménií a Ázerbájdžánem. Vývoj od 90. let 20. století V souvislosti se státoprávními změnami v SSSR byly změ něn název na Ázerbájdžánská republika (únor 1991) a 30. 8. 1991 vyhlášena plná nezávis lost. V prosinci 1991 se Ázerbájdžán stal zakládajícím členem Společenství nezávislých států (SNS), po svržení postkomunistického režimu a nastolení nacionalistické vlády (Li dová fronta v čele s Abulfazem Elcibeyem) však v říjnu 1992 z SNS vystoupil (opět do něj vstoupil o rok později, v září 1993). V červnu 1993 zorganizoval Suret Huseynov vo jenské povstání, jež svrhlo Elcibeyovu vládu a vrátilo moc bývalým komunistům v čele s Heydarem Əliyevem (legalizováno lidovým referendem v prosinci 1993). Na konci roku 1994 a začátku roku 1995 byly potlačeny pokusy o státní převrat. Do roku 1995 obsadila arménská a karabašská vojska v boji o enklávu Náhorní Kara bach dvě třetiny území okupovaného Ázerbájdžánem (podrobněji viz →Arménie, →Ná horní Karabach (Arcach)). V parlamentních volbách v listopadu 1995 a únoru 1996 přesvědčivě zvítězila Nová ázerbájdžánská strana (YAP), založená Hejdarem Alijevem (Heydarem Əliyevem), stejně tak i v dalších volbách v listopadu 2000 a lednu 2001. V referendu probíhajícím současně s volbami 1995/1996 se 91,9 % účastníků vyslovi lo pro novou ústavu, která mimo jiné dále posílila prezidentské pravomoci. Podle ní ob drželo Nachičevansko, rodiště prezidenta Aliyeva, autonomní statut, čímž byl dosavad ní status quo zakotven i v ústavě. Za občanské vláky v Ázerbájdžánu byla v červnu 1993 v šesti okresech jižního Ázer bájdžánu vyhlášena Talyšsko-muganská (autonomní) republika. Již po třech měsících, v srpnu 1993, však ázerbájdžánská vláda povstání potlačila. Vůdce talyšských autono mistů Alikram Alekper oğlu Humbatov byl zatčen a uvězněn. Nejvyšší představitelé: Prezident: 31. říjen 2003–, İlham Heydər oğlu Əliyev (* 24. 12. 1961) Předseda vlády: 4. listopad 2003–, Artur Tahir oğlu Rasizadə (2. funkční období) (* 1935)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170702
a z O r y ( a z O r S k é O S T r O v y )
Azory (Azorské ostrovy), PT‑20, Evropa/Atlantský oceán
[ 98 ]
P
oficiální plný název: Autonomní oblast Azory, portugalsky Região Autónoma dos Aço‑ res. oficiální zkrácený název: portugalsky Açores. úřední jazyk: portugalština (portu‑ guês). forma vlády: zámořské autonomní území. hlava území: portugalský prezident. hlava vlády: prezident autonomní vlády. rozloha: 2 329,7 km2. obyvatelstvo (2007): 243 355. hustota zalidnění: 104,5 obyv./km2. geografická poloha: Atlantský oce án, západně od Evropy. časové pásmo: UTC-1/UTC (Azorský čas/Azorský letní čas, AZOT/ AZOST). hlavní město: Ponta Delgada (20 052 obyv. – 2007), 37°45′ s. š., 25°40′ z. d. jiná města (obyv. – 2007): Angra do Heroísmo (11 901), Lagoa (9 420), Rosto do Cão (7 871). měna: euro (€, EUR) = 100 centů, portugalsky euro = 100 cêntimos. státní hymna: hymna →Portugalska. hymna území (1979): „Hino dos Açores“ (Azorská hymna), hudba: Teófilo
Frazão, slova: Natália de Oliveira Correia.
státní zřízení: autonomní území Portugalska v čele s portugalským prezidentem, vý‑
konná moc: portugalský prezident, regionální vláda, zákonodárná moc: Zákonodárné shro máždění (Assembleia Legislativa). nejnižší bod: 0 m n. m. – hladina Atlantského oceánu; nejvyšší bod: 2 351 m n. m. – Pico Alto. pobřežní linie: ? správní rozdělení: 19 měst ských obcí (municípios): Município de Angra do Heroismo, Município da Calheta-Açores, Município do Corvo, Município da Horta, Município de Lagoa-Açores, Município de La jes das Flores, Município de Lajes do Pico, Município da Madalena, Município de Nordes te, Município de Ponta Delgada, Município da Povoação, Município da Praia da Vitória, Município de Ribeira Grande, Município de Santa Cruz da Graciosa, Município de Santa Cruz das Flores, Município de São Roque do Pico, Município de Velas, Município de Vila do Porto, Município de Vila Franca do Campo. hlavní jazyky (1992): portugalština (por‑ tuguês), madeirsko-azorský dialekt. etnické složení (1992): Portugalci (Azořané), malé africké menšiny. náboženská příslušnost: katolíci, protestanti, muslimové. Poloha a charakteristika Skupina 9 sopečných ostrovů a řady drobných ostrůvků v Atlantském oceánu asi 1 190 km západně od Portugalska. Největší z ostrovů jsou São Miguel (777 km2), Pico (447 km2) a Terceira (421 km2). Povrch je většinou hornatý s hlu bokými roklemi. Jednotlivé hory dosahují značné výše: Pico Alto na ostrově Pico má nadmořskou výšku 2 351 m, Pico de Varra na ostrově São Miguel 1 175 m, Bagacina-Pic na Terceiře 1 761 m, Pico de Esperanza na São Jorge 1 062 m. Většina ostrovů byla v minulosti zasažena sopečnou činností. Od roku 1444 byl nej častěji postižen São Miguel, celkem dvanáctkrát, nejhůře roku 1522, kdy byla zničena většina ostrova včetně jeho hlavního města Vila Franca. Mimoto upomínají na nevy haslou sopečnou činnost horké prameny na jednotlivých ostrovech, na Terceiře pak sol fatary, z nichž vystupují sirnaté páry. Vyhaslé sopečné jícny bývají naplněny jezírky. Původ jména Jméno je odvozeno od portugalského Ilhas dos Açores („Jestřábí ostrovy“, odtud starší český název). Tento název vznikl omylem, protože námořníci považova li místní káňata (Buteo buteo) za jestřáby (Accipiter gentilis). Angličané je nazývali Západ ní ostrovy (Western Islands).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170702
[ 99 ]
a z O r y ( a z O r S k é O S T r O v y )
Historický přehled Azory byly v minulosti pokládány za zbytky bájné Atlantidy. Os
trovy navštěvovali již Karthaginci, rovněž byly známy Arabům a Normanům. Přestože byly na mapách již v polovině 14. století, Evropanům byly poprvé uvedeny ve známost až portugalskými plavbami. Roku 1431 objevil portugalský mořeplavec Gonçalo Velho Cabral útesy Formigas, roku 1432 ostrov Santa Maria a do roku 1453 i zbývající ostrovy. Král Alfonso V. (1438–1481) postoupil roku 1466 ostrov Faial (též Fayal) na čas burgund ské královně Isabelle, která tam usadila četné osadníky z Flander („As Ilhas Flamengas“). Již roku 1480 byl však ostrov vrácen Portugalsku. Přes dočasné obsazení Španělskem (1580–1640, španělsko-portugalská personální unie) zůstaly Azory integrální součástí (nikoli kolonií!) Portugalského království. Roku 1828 stály Azory věrně při královně Marii II. de la Gloria a jejím otci Domu Ped rovi proti uchvatiteli trůnu Domu Miguelovi, a Terceira se stala útočištěm všech stou penců ústavní strany, kteří před Miguelovou krutovládou museli uprchnout z vlasti. Azory byly východiskem, odkud Dom Pedro roku 1832 podnikl svou výpravu na opětné dobytí Portugalska. V roce 1895 získaly autonomii, která však byla později zase zrušena. Za 1. a 2. světové války zde existovaly vojenské základny Velké Británie a USA. V roce 1943 se Azory staly spojeneckou základnou. Bývalá americká základna na ostrově Terce ira je nyní základnou pro operace NATO. V polovině 70. let 20. století na ostrovech půso bila autonomistická Fronta pro osvobození Azor (FLA). Po pádu salazarovské diktatury získaly Azory vnitřní autonomii (1976) a 10. 4. 1979 statut autonomní oblasti. Nejvyšší představitelé: Hlava území: portugalský prezident (→Portugalsko) Zástupce Portugalské republiky: 30. březen 2006–, Juiz Conselheiro José António Mes
quita (* 1935?)
Prezident vlády: 9. listopad 1996–, Carlos Manuel Martins do Vale César (* 30. 10. 1956) Literatura v češtině:
SYMINGTON, Martin: Portugalsko, Madeira a Azory. Z anglického originálu přeložili Lenka Svobodová a Jozef Koval. 3. vyd. V Praze, Ikar 2005.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170702