když se směje slavík). Tepal v nich společenské neduhy, licoměrnost kléru, úplatkářství, vystupoval proti imperiální politice velmocí. V duchu social. realismu jsou napsány texty ze souboru Skica dhe tregime (1950, Črty a povídky). Ve sbírce básní Meditace (1957, Soditje) i v několika dalších sbírkách básní, které vyšly v 60. letech, vyzpíval hrdinství partyzánů a perspektivy nové výstavby země. Zároveň však v satirických verších a humoristických textech demaskoval prospěcháře a kariéristy. id BURINA Safet, 5. 4. 1907 Stolac (BaH) – 4. 12. 1977 Mostar (BaH), bosenskohercegovský básník. Po studiích pracoval jako profesor Vyšší pedagogické školy v Mostaru. Již B. pozdní básnická prvotina Vatromet senki (1965, Ohňostroj stínů) přinesla zralé, komorně laděné intimní verše. Psal převážně klasickou vázanou formou. • D. d.: sbírky básní Sunce u noći (1967, Slunce v noci), Svetla na obalama (1967, Světla na pobřežích), Pobijeljena jedra (1967, Vybledlé plachty), Pjesme (1974, Básně), Susreti na raskršćima (1974, Setkání na křižovatkách). Sestavil ant. makedonské básnické tvorby (1954). id BUZUKU Gjon, 16. století v severozápadní Albánii – 2. pol. 16. století v Itálii, katolický kněz. Překlady z evangelií a jiných liturgických textů vydal v první tištěné knize v albánštině Meshari (1555, Misál). V jejím úvodu vyjádřil svou lásku k lidu a přání vidět jej svobodným. B. kniha měla pro rozvoj alb. písemnictví značný význam, poněvadž Vatikán, kde se nachází jediný výtisk knihy, nedovoloval tisknout knihy v národních jazycích, a také turecké úřady zakazovaly lit. psanou v albánštině. id
C ÇABEJ [čabej] Eqrem, 1908 – 1980 Tirana (Albánie), albánský literární historik, jedna z nejvzdělanějších osobností moderní albánské kultury. Studoval filologii ve Vídni, kde se specializoval na indoevropeistiku. Později se orientoval na systematické studium alb. jazyka a literatury. Působil nejprve v pedagogickém institutu (1946), později v Ústavu dějin literatury v Tiraně. Jeho vědecké zájmy byly velmi široké – zabýval se jazykem, lidovou slovesností, etnografií, dějinami a literaturou. Položil základy studia národních dějin a dějin literatury. Největší pozornost věnoval otázkám dialektologie, etymologie a onomastiky a dějinám alb. písemnictví. • Hl. d.: Studime etimologjike në fushë të shqipes 1–3 (1947, Etymologické studie albánského jazyka), Fonetika historike e shqipes (1958, Historická fonetika albánštiny) aj. Provedl literárněkritickou analýzu Misálu → G. Buzukiho, díla → A. Xhuvaniho a mnoha dalších alb. autorů. Vykonal mnoho pro popularizaci albánské kultury ve světě. id
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170699
ÇAJUPI [čajupi] Andon (vl. mj. Andon Çako), 27. 3. 1866 Sheper (Albánie) – 11. 7. 1930 Káhira (Egypt), albánský básník, národní obrozenec, revoluční demokrat. Vysokoškolského právnického vzdělání se mu dostalo ve Švýcarsku. Sbírka básní Baba Tamorri (1902, Otec Tamorri, nazváno podle alb. vrchu) se skládá ze tří cyklů: Vlast, Láska, Skutečnost a smyšlenky. Jsou plny vlasteneckého patosu, výzev k ozbrojenému boji proti tureckým porobitelům i milostných záchvěvů. Jeho komedie (některé ve verších) Katërmbëdhjetë vjeç dhëndërr (1902, Čtrnáctiletý ženich) a Pas vdekjes (hráno 1910, knižně 1937, Po smrti) spolu s tragédií Burr’i dheut (knižně 1937, Hrdina země), pojednávající o Gjergji Skanderbegovi, položily základy alb. dramatu. V satirách vystupoval s politickou a sociální kritikou feudálních poměrů ve své vlasti a buržoazních pořádků v Egyptě, v pamfletu Soluňský klub (1909) tepal domácí zaprodance, kteří se poddávali Řekům a spolčovali se s nimi. • D. d.: sbírka básní Dhjat’e vjetër (knižně 1957, Starý zákon). Přeložil La Fontainovy bajky, básně H. Heina a výbor ze sanskrtské poezie Lulet e Hindit (1922, Květy Indie). id CAMBLAK Grigorij viz GRIGORIJ CAMBLAK CANEV Georgi, 21. 9. 1895 Borovan (Bulharsko) – 21. 7. 1986 Sofie (Bulharsko), bulharský kritik a literární historik, univerzitní profesor. Meziválečnou kritickou i redakční prací v řadě předních literárních orgánů, zvl. při vedení časopisu Izkustvo i kritika (1938–43, věnoval v něm i české literatuře), se po vzoru F. X. Šaldy, k jehož pojetí kritiky se od své literárněvědné specializace v Praze 1926–28 po celý život hlásil, stal autoritativní oporou své tvůrčí generace i nastupujících mladých talentů. Byl zastáncem real. občanské tvorby, stavěl ji proti moderně, epigonům symbolismu a módním vlnám, které označoval jako „mrtvý pruh“ literatury. Vyžadoval od autorů sociální cit a upřímnou, přirozenou výpověď bez pózy a rétoriky. Důrazem na uměleckou hodnotu díla oponoval čistě ideologickému hodnocení literární tvorby, převažujícímu tehdy v bulh. komunistických a levicových kruzích, k nimž se sám počítal. Po 2. světové válce patřil k vůdčím organizátorům literárního bádání na sofijské univ. i v BAV. Jeho zájmy se přesunuly od kritiky k lit. historii, především k interpretaci bulharské realistické klasiky a k portrétům významných autorů z údobí po osvobození Bulharska 1878 (I. Vazov, P. Javorov, P. P. Slavejkov, G. Stamatov, S. Michajlovski, A. Konstantinov, Elin Pelin, všichni →). Ve vzpomínkách Srešta s minaloto (1977, Setkání s minulostí) se vrací i k Čechám a k pražským studiím na filoz. fakultě. • D. d.: Ot simvolizăm kăm realizăm i socialna poezija (1948, Od symbolismu k realismu a sociální poezii), výbor Stranici ot istorijata na bălgarskata literatura v 4 toma (1967–75, Stránky z dějin bulh. literatury ve 4 dílech), Istoričeskijat roman v bălgar-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170699
skata literatura (1976, Hist. román v bulharské literatuře), Kniga za kritikata (1980, Kniha o kritice) aj. dh CANEV Stefan, * 7. 8. 1936 Červena Voda (Bulharsko), bulharský básník a dramatik. Absolvoval žurnalistiku v Sofii a filmovou dramaturgii v Moskvě, jako dramaturg se výrazně podepsal na profilu Divadla Sofija. Proti dobovým stereotypům pomáhala v 60. letech jeho záměrně nelíbivá poezie prosadit volný verš, bohatě metaforický jazyk, právo na experiment i nové uchopení občansky angažovaného tématu. Od počátku směřoval k rozsáhlejším skladbám, poemě, scénickým útvarům. V 70. a 80. letech se v jeho díle prohlubovala deziluze ze společenského marasmu, znechucení z lidské lhostejnosti a ideologických mýtů socialismu; dožadoval se neformální odpovědnosti za stav společnosti. Občansky aktuální je i C. poezie let devadesátých. Netradiční, většinou veršované div. hry koncipuje obvykle jako konflikt idejí a životních postojů – ideálu a jeho zrady, diktatury a svobody smýšlení, falešného a skutečného hrdinství. Do námětů zasazených převážně do hist. rámce promítá současné morálně-filozofické problémy. Užívá i parodii, prvky grotesky a muzikálu. Píše eseje, filmové scénáře, poezii a div. hry pro děti. • Hl. d.: sbírky básní Chroniki (1965, Kroniky), Perigei ili naj-goljamoto približavane do zemjata (1967, Perigea neboli Největší přiblížení zemi), Rekviem (1980), Lirika (1983), Poemi (1984), Nebesni premeždija (1986, Nebeská nebezpečí), Sezon na iluziite (1988, Sezona iluzí), Spasete našite duši (1992, Spaste naše duše), Stăpki po oblacite (1997, Kroky v oblacích), Parapeti (1998) aj., eseje Ubijcite sa meždu nas (1996, Vrahové jsou mezi námi), Vnimanie s vjatărnite melnici (1999, S větrnými mlýny opatrně), výbor z div. her Procesăt protiv bogomilite. Život – tova sa dve ženi. Poslednata nošt na Sokrat. Drugata smărt na Žanna d’Ark (1992, Proces proti bogomilům. Život – to jsou dvě ženy. Sókratova poslední noc. Druhá smrt Johanky z Arcu), z nichž č. vyšlo Život – to jsou dvě ženy a Poslední Sokratova noc (1986), Veličieto i padenieto na Stefan Stambolov (1992, Velikost a pád S. Stambolova) aj., výbor z veršů, esejů a dramat Šte se skăsa li Mlečnija păt? (1999, Přetrhne se Mléčná dráha?). Z tvorby pro děti – hra Džudžeto i sedemte snežanki + 1, (1976, Trpaslík a sedm sněhurek + 1), sbírka poem a básní Anini prikazki (1994, Anniny pohádky) aj. Č. ukázky v antologiích Mladá řeka (1979), Bulharská poezie 20. století (1983) a Most (1996, Sofie). dh CANKAR Ivan, 10. 5. 1876 Vrhnika u Lublaně (Slovinsko) – 11. 12. 1918 Lublaň (Slovinsko), slovinský básník prozaik a dramatik, vůdčí zjev slovinské moderny a vedle → F. Prešerna nejvýznamnější osobnost celé slovinské literatury. Po maturitě na lublaňské reálce odešel 1896 do Vídně, kde žil s přestávkami téměř 11 let. Sblížil se s dělnickým hnutím a 1907 kandidoval za sociálnědemokratickou
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170699