23. ÚNORA
„ S V O R N O S T M E Z I B R AT R Y J E V Z Á C N Á . “
(Ovidius)
Svátek mají Svatopluk a Polykarp. Dnes je v občanském kalendáři svátek Svatoplukův. Toto jméno má prastarý slovanský původ a znamená, že jeho nositel je „silný v plucích“, „ve svém vojsku“ a „v síle z něho pocházející“. Asi nejznámější náš Svatopluk byl synovcem knížete Rastislava a původně pokojně spravoval svůj nitranský úděl. To mu však bylo málo. V květnu roku 870 svého strýce zrádně zajal a vydal ho franskému Karlomanovi, synovi samotného císaře Ludvíka Němce, jenž se velice rád pletl do našich záležitostí. Svatopluk se domníval, že za odměnu za svou zradu dostane vládu nad celou Velkou Moravou. Přepočítal se, jako ostatně celá plejáda našich dalších zrádců. I císař věděl, že kdo jednou zradil, zradí zase, a poslal raději na Moravu vlastní lidi. Svatopluk nakonec skončil v jeho vězení. Moravané se však proti cizí nadvládě vzbouřili. Když se nedařilo povstání zlomit, rozpomněl se císař na svého vězně a vedením jedné z franských trestných výprav pověřil Svatopluka. Chtělo by se říci další zrada. Ne však tak docela. Svatopluk sice opět zradil, ale tentokrát Franky. Když totiž dorazil s vojskem do vlasti, spojil své šiky nečekaně s Moravany, a připravil tak vetřelcům drtivou porážku. Poté se konečně splnil jeho sen – opanoval celou Velkou Moravu. Nejprve ještě odrazil několik nepřátelských útoků a hned potom začal svou říši stabilizovat. Podařilo se mu opět obnovit arcibiskupství a dosáhl propuštění vězněného Metoděje. V letech Svatoplukovy vlády (871–94) nabyla Velká Morava největšího rozsahu a měla úplnou kontrolu i nad Čechami. Roční dávky mu platili i Polabští Slované. V té době se moravský panovník obrátil na jih – do Podunají a do Potisí. Písemné prameny jej označují jako krále a papež ho nazývá „synem svým milým a jediným“. Navenek silná říše se však začala rozkládat zevnitř. Po Metodějově smrti se dostal do čela moravské církve Wiching. Patřil k latinské církvi a s tichým Svatoplukovým souhlasem nechal vyhnat na 200 staroslovanských Metodějových žáků. Západní orientace se však Svatoplukovi nevyplatila, nový arcibiskup jej po celou dobu svého úřadu zrazoval Frankům. Vzdor tomu byla však pozice Velké Moravy za Svatoplukovy vlády neotřesitelná. Východofranský král Arnulf dokonce roku 890 veřejně uznal Svatopluka vládcem nad Čechami, jenže po smrti velkého Moravana (894) to začalo jít s říší z kopce. Nejednotná a pouze mečem spojená území začala jedno po druhém odpadat a konec Velkomoravské říše se začal pomalu blížit.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170697
V církevním kalendáři má dnes svátek Polykarp. Líčení jeho mučednictví, zapsané smyrenskou církevní obcí kolem roku 156, je nejstarší zprávou o něm. Polykarp byl jmenován biskupem ve Smyrně apoštolem Janem. Zde také nalezl svou smrt. Dne 23. února asi roku 155 upadl do rukou pohanů, kteří jej odsoudili k smrti upálením. Uvrhli ho do plamenů, ale oheň se jej prý ani nedotkl. Proto se na něho jeden voják vrhl a probodl téměř osmdesátiletého starce nožem. Křesťané potom jeho tělo pochovali a každoročně uctívali. Nyní jsou jeho ostatky v římském kostele S. Ambrogio della Massima. Dnes měli Římané tzv. slavnost mezníků – Terminalia. Sousedé se tohoto dne scházeli na hranicích svých pozemků a společně zde obětovali za dobré sousedské vztahy. 24. ÚNORA
„ S TAV S V Ě TA J E S TAV E M M Y S L I . “
(A . S. Eddington)
Svátek mají Matěj a Modest. Dnes má v občanském a římském kalendáři svátek Matěj, avšak český církevní kalendář jej připomíná až 14. května. Matěj a jeho varianta Matyáš jsou hebrejského původu. Prastaré znění jména Mattithjáh znamená „dar Boží“. Ze stejného základu vychází i Matouš. K tvarovému rozlišení obou jmen došlo už v řečtině (Matthíás a Matthaios), odkud se k nám jména dostala; jména Matěj a Matyáš vznikla z tvaru Matthíás. Matěj je velice pěkné jméno a v poslední době nastává opět jeho renesance. Nositelé tohoto jména se mohou pochlubit tím, že jejich patron je ochráncem stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů a krejčích. Vedle toho se k němu lidé modlí, aby od nich odvrátil černý kašel, neštovice a manželskou neplodnost. Matěj je také patronem trevírského biskupství, protože v tamním bývalém kostele sv. Eucharia (dnes sv. Matěje) odpočívají ostatky tohoto světce. Město Trevír (Trier) je tak jediné v Německu, které se může pochlubit, že v jeho zdech jsou uschovány ostatky skutečného apoštola. Matěj byl skutečně jedním z Kristových žáků a nastoupil na místo Jidášovo. Mezi apoštoly se dostal losem. Po Kristově vzkříšení působil Matěj jako misionář v Judeji a později se odebral do sousedních zemí, až se dostal i do Etiopie. O apoštolově smrti neexistují žádné přesné zprávy. Říká se, že kolem roku 63 jej prý pohané kamenovali a potom zabili sekyrou. Jeho ostatky přinesl počátkem 4. století biskup Agricius do Trevíru. Další jsou v kostelích S. Maggiore v Římě (Matějův relikviář) a také u sv. Justiny v Padově. Kolem apoštola Matěje se vyvinuly rozličné tradice. Ještě dnes je všude plno matějských pou-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170697
tí a dříve se razila i matějská mince. Také s počasím má Matěj co do činění. Existuje pořekadlo „Svatý Matěj ledy láme“. Znamená to, že tento den by měl být předzvěstí jara. U nás se dříve hojně ujal zvyk třást na sv. Matěje ovocným stromovím, aby hojně rodilo. Kromě toho sloužila matějská noc k četným předpovědím. Tak například večer se vkládaly listy břečťanu do mísy s vodou. Když do rána některý list změkl, znamenalo to nemoc v rodině. I když je toto jméno po staletí velice oblíbené, není Matějových vyobrazení mnoho. Většinou je na nich zachycen s knihou a svitkem a velice často se sekyrou, tedy nástrojem, jímž byl mučen. Dále bývá zobrazován i s mečem, kopím nebo kamením. Okamžik jeho mučednické smrti zachytil například Jan de Beer (Mučednická smrt apoštola Matěje, Umělecko-historické muzeum ve Vídni). U nás v Praze pak stojí velice známý kostel sv. Matěje v Dejvicích. V českém církevním kalendáři má dnes svátek Modest z Trevíru, který se narodil v 5. století a zemřel roku 486 v Trevíru. 25. ÚNORA
„ K V Ě T I N A J E K L Í Č E M K S R D C I Ž E N Y: O T E V Ř E H O S N A D N Ě J I N E Ž K L Í Č H O U S L OV Ý. “
( P. E b e n )
Svátek mají Liliana a Valburga. Dnes má v občanském kalendáři svátek Liliana. Toto jméno se rozšířilo prostřednictvím angličtiny a jedná se o odvozeninu ze jména Alžběta, po anglicku Elizabeth. Je ovšem možné, že základem je latinské slovo lilium, což je název překrásné a ušlechtilé květiny lilie. Liliana je tedy stejně jako tato květina symbolem čistoty. Jméno Valburga má staroněmecký původ a vykládá se doslova jako „mocný hrad“ či přeneseně „mocná ochranitelka“. Dnešní světice taková skutečně byla, neboť má velké množství patronátů. V prvé řadě ochraňuje šestinedělky, rolníky, ale také domácí zvířata, pomáhá modlitbou při kašli, kousnutí psem i při vzteklině. Z tohoto výčtu je patrné, že Walburga, Valburga nebo také Walpurga patří k velice uctívaným svatým. Pocházela z významné rodiny, byla dcerou Richarda z Wessexu a Wunny. Její sestrou byla svatá Wilibalda a bratrem svatý Wunibald. Narodila se okolo roku 710 v Anglii a výchovu dostala v klášteře Wimnorne. Jejím strýcem byl svatý Bonifác, který povolal mladou dívku do Německa, kde sám úspěšně působil. Walburga se zde stala řeholnicí v klášteře Tauberbischofsheimu. Po smrti bratra Wunibalda (761) převzala vedení podvojného kláštera v Heidenheimu, který její bratr založil. Svou misijní činností mezi zdejším oby-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170697