1692—1693 byla nákladem Sibylly Augusty Bádenské postavena centrální kaple sv. Floriána, a to na jih od jihozápadního nároží kolejního kostela jako projev díků za záchranu před požárem roku 1691. Další stavbou (1709—1711) byla kaple Panny Marie einsiedelnské, vzniklá jihozápadním směrem od téhož nároží kostela nákladem téže markraběnky. Šlo o kopii švýcarské poutní svatyně, která byla postavena na nevysoké terase. Byla přístupná schodištěm a zdobily ji znaky vévodů sasko-lauenburgských a markrabat bádenských a na průčelí byly osazeny reliéfy Zvěstování, Narození a Zesnutí Panny Marie. V roce 1780 došlo k přeměně nižšího gymnázia na hlavní školu. Po osvícenské krizi byl v koleji umístěn noviciát a juniorát. roku 1782 připadl Ostrov císařskému domu a v letech 1811—1918 byl v majetku vedlejší větve arcidomu rakouského (velkovévodové toskánští). roku 1804 došlo k obnově ostrovského gymnázia, zprvu ve čtyřech třídách, později jen ve třech. V roce 1852, tedy čtyři roky po nových školských zákonech z roku 1848, bylo gymnázium zrušeno a kolej i s kostelem byly uzavřeny. Budovu koleje převzala obec, která zvažovala ji předat obnovenému Tovaryšstvu Ježíšovu, ale zásluhou Leopolda II., velkovévody toskánského, byly v roce 1863 školy (gymnázium a hlavní škola) znovu otevřeny pod vedením piaristů. Dne 9. 7. 1865 došlo k nové konsekraci obnoveného kostela, doplněného o oltář sv. Josefa Kalasanského. Pak následovaly již jen pohromy. Dne 9. 5. 1866 při oslavách dvoustého výročí existence kostela vypukl požár, který poškodil celý areál. V roce 1876 byla kolej piaristů definitivně uzavřena a řeholníci zůstali jen pro výkon duchovní služby. Nicméně i ti v roce 1877 Ostrov opustili, aby se již nikdy nevrátili. Kostel Zvěstování Panny Marie je jednolodní s hlubokými bočními kaplemi a vytváří západní křídlo koleje. Původně byl chrám spojen krátkou chodbou s pohřební kaplí vévodů ze Sachsen-Lauenburgu. Chrám zdobil původně jen hlavní oltář a tři boční oltáře (další dva jsou novější). Jsou raně barokní a jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému, sv. Antonínu Paduánskému a sv. Floriánovi. K nim v první třetině 19. století přibyly ještě oltáře Čtrnácti sv. pomocníků a sv. Aloise. Budova tříkřídlé koleje je jednopatrová s ambity v přízemí. V letech 1898 až 1945 sloužila jako klášter sester křesťanské lásky. Pak však byly řeholnice vyhnány, protože byly německé národnosti. V roce 1933 byla renovována kaple sv. Floriána jako památník obětem první světové války. Od počátku 50. let 20. století areál sloužil vojenským účelům jako kasárna a začal být postupně devastován. Došlo ke zničení raně barokního mobiliáře chrámu, z pohřební kaple se stala zřícenina (v 90. letech byla stavebně zajištěna) a z drobné kaple sv. Anny (Panny Marie Bolestné) se zachoval jen malý fragment zdiva. Koncem 20. století byla opravena i kaple Panny Marie einsiedelnské. Dne 31. 3. 1995 opustila bývalý piaristický areál v Ostrově armá97 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170651
da, která po sobě zanechala spoušť a prázdné prostory. Teprve pak mohlo dojít péčí Městského úřadu v Ostrově k nákladné obnově tohoto historicky cenného komplexu. B rT N I C e — P O K U S O Z A L OŽe Ní Ře H O L N í H O D O M U ( 1 6 71) Majitel brtnického panství Antonín Ferdinand hrabě Collalto požádal v dopise, datovaném 25. 10. 1671 ve Vídni, řádového generála P. Josefa Fedele a Visitatione B. M. V. o vyslání několika kleriků do Brtnice, kde měli podle jeho záměru vyučovat na nižším gymnáziu a na elementární škole. V listě zdůvodňoval výběr piaristů tím, že členy řádu poznal v Lipníku, Strážnici a v Mikulově a že se těší všeobecně dobré pověsti, a také svým zájmem o hudbu. K realizaci fundace však z dnes neznámých důvodů a příčin nedošlo. B e N e Š O V — PO K U S O Z A L OŽ e Ní KOLeJe (1676—1680) Uvedeno pod heslem BeNeŠOV (1703/04—1892). C HrU D I M — P O K U Sy O Z A L OŽ eNí K O L e J e ( 1 6 8 5 , 1 7 3 3 — 1 7 3 4) V roce 1784 sepsal chrudimský děkan P. Samuel Václav Hataš († 1685 v Chrudimi) fundační testament, ale ze závěti nevyplývalo jasně, zda šlo o vlastní fundaci nové koleje, či o polepšení nadace koleje v Litomyšli. Proto k žádnému založení v Chrudimi nedošlo. Druhý pokus byl učiněn v letech 1733—1734 z podnětu městské rady a zejména pak syndika Norberta Lehnera. Záměr podpořil i chrudimský děkan P. Bernard Lýr, pozdější královéhradecký kanovník, který se s plány města obrátil přímo na piaristu P. eugena Sebastianiho z Častolovic (1680—1762) jako na chrudimského rodáka s žádostí o podporu založení. Jednání však nebyla úspěšná, a tak v roce 1762 gymnázium založilo město samo. BeC H y N ě — PO K U S O Z A L O Ž eN í KOLe J e (1687) V roce 1687 zvažovala bechyňská vrchnost (hrabata Sternbergové) zřízení nadace pro piaristickou kolej se školami, ale k vlastnímu uskutečnění tohoto záměru nedošlo.
( 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170651
KrO M ěŘ íŽ — K O L e J S K O S T e L e M S V. JANA KŘTIT eL e, S Gy M Ná Z I e M A S e S e M I N á Ře M (1687—1879) Lokalita, kde vznikl řeholní dům (Domus Cremsiriensis) piaristů v Kroměříži (něm. Kremsier), měla v době založení koleje již svou dlouhou historii. Původně tam byla komenda johanitů (kolem 1200 — asi 1423), pak klášter františkánů (1606—1619) a také se tam uskutečnil pokus o založení koleje Tovaryšstva Ježíšova (1640—1643), jehož členové pak odešli do Uherského Hradiště. Zakládací listinu pro řád piaristů vystavil dne 16. 6. 1687 na zámku v Kroměříži olomoucký biskup Karel II. z Lichtenstein-Castelcornu. Fundace pro dvanáct řeholníků činila 26 000 zl. a po dvou letech byla zvýšena o další 4 000 zl., k čemuž přibylo ještě několik drobnějších darů. K uvedení piaristů došlo 25. 6. 1687, čímž se Kroměříž stala osmým řádovým ústavem v českých zemích a patnáctým severně od Alp. Řád dostal budovu někdejší johanitské komendy s kostelem sv. Jana Křtitele (patron johanitů), který byl původně pozdně románský (a tedy nejstarší kamenný chrám ve městě). Ještě před předáním kostela piaristům byl chrám opraven na příkaz a náklad olomouckého biskupa Karla. Dne 24. 5. 1688 byl položen základní kámen ke stavbě koleje, ale piaristé učili v provizorních podmínkách již od školního roku 1687/88, přičemž k oficiálnímu zahájení činnosti došlo 21. 7. 1687. Akt posvěcení provedl provinciál P. Alexius eder a S. Onuphrio a kámen byl uložen pod čtvrtým oknem refektá-
Piaristická kolej, dnes konzervatoř v Kroměříži (2006)
99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170651