vzdali výměnou za restituci bývalého kláštera. Císař pak potvrdil městu patronátní práva k děkanskému kostelu a radní byli zavázáni postoupit dominikánům někdejší klášteřiště a pomoci při výstavbě konventu a opravě kostela. Dne . . byl na jižní straně kostela položen základní kámen k novému konventu. Ten byl z části dostavěn roku a osazen eofilem, který rezignoval na děkanství, a třemi dalšími řeholníky. Snad byl zároveň opravován i kostel, který byl nově zasvěcen Panně Marii Růžencové. Z jeho gotické stavby se zachoval jen barokně upravený presbytář. Roku proběhly ještě vrcholně barokní úpravy kostela, který měl dvanáct oltářů, z nichž dva zdobily Škrétovy obrazy. Na tyto stavební práce přispěl především hrabě Morzin. V roce byl dosavadní hospic povýšen na převorství, protože vedle převora žilo v konventu ještě řeholníků. Josef II. ale klášter s kněžími a bratry laiky roku zrušil. Jeho jmění bylo vyčísleno na zl. Od náboženského fondu koupila roku obec východní část kláštera, kam byla umístěna farní škola. Západní část koupili právováreční měšťané, kteří si tam zřídili vinopalnu. Pustý kostel (mobiliář byl rozprodán) byl zprofanován tím, že tam bylo nejprve skladiště vojenských zásob a později (po roce ) tam město mělo i sklad obilí, sena a slámy. V roce byla farní škola změněna na hlavní farní školu o čtyřech třídách s českým vyučovacím jazykem. Téhož roku nabídl nymburský měšťan Jan Nepomuk Zedrich obnovit vlastním nákladem kostel pro potřeby školní mládeže pod podmínkou, že si tam zřídí rodinnou hrobku. Upraven byl však jen bývalý presbytář kostela, zatímco loď byla oddělena příčkou a zůstala i nadále sýpkou a skladištěm. Při konsekraci ( ) bylo změněno patrocinium (na sv. Jana Nepomuckého) a bývalý chór byl nově vybaven (obrazy Josefa Hellicha). V roce došlo i k přestavbě lodi na radnici a divadlo. Později tam bylo již jen divadlo, aby se nakonec stal celý objekt skladištěm (depozitářem) muzea. K O LÍN — K O N V E N T S K O S T E L E M PANNY M AR IE (p o — ) Klášter byl založen zřejmě současně s městem, tedy kolem roku . Nepřímo je uváděn k roku a výslovně je doložen až v listině ze dne . . . Další zmínka je z roku v souvislosti s útokem Albrechta Habsburského, který zaútočil na město zvláště z té strany, kde stál dominikánský klášter. Útok byl však odražen posádkou pod vedením Jaroslava ze Žirotína. V roce žil v konventu převor, podpřevor, kněží a několik laiků. Z roku se dochoval zápis moritátu, v němž se hovoří o zločinu spáchaném v rychtářově domě. Konšel Václav Koler se tam pohádal s Vavřincem z Bělé a těžce jej poranil mečem. Pak uprchl k dominikánům, kde využil jejich práva azylu. Po několika dnech pořídil umírající Vavřinec závěť, v níž dominikánům (
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170649
odkázal tři kopy grošů a peníze na ornát. Výslovně uvedl, že obnos musí být použit na opravu kostela, a nikoliv na klášter, který v testamentu nelichotivě nazývá „slofhaus“ (tj. asi zkomoleně schlafhaus — noclehárna). Klášter, který se těšil značné přízni měšťanů, jak dosvědčují hojné dary, však neměl mít dlouhého trvání. Dne . . , po dobytí Českého Brodu, Kouřimi a po vypálení cisterciáckého opatství ve Skalici, přitáhli pražané a orebité ke Kolínu. Zastrašení měšťané se jim poddali a otevřeli brány, načež husité přepadli dominikánský klášter, který vyloupili, a asi . . ho vypálili. Pak se krutě vypořádali s duchovenstvem. Učeného kolínského faráře Hynka z Ronova vyvedli před Kouřimskou bránu, kde ho vsadili do vysmoleného sudu, vyplnili slámou a zapálili. Pak kolem sudu poskakovali a zpívali Kdož sú boží bojovníci a zákona jeho… Šest dominikánů, kterých se rovněž zmocnili, pak svázali a vhodili do ohně. Klášter již nebyl obnoven. Na sutinách kláštera s kostelem Panny Marie a na přilehlém hřbitově byl v letech — postaven Bedřichem ze Strážnice hrad, který byl kolem poloviny . století renesančně přestavěn. V průběhu . a . století tam vznikl pivovar a další obytné budovy. U H ER S K Ý B R O D — K O N V E N T S K O S T E L E M NANE BE VZE TÍ PAN N Y M A RI E ( / — c c a , o d ) K založení dominikánského kláštera v Uherském Brodě se váže hezká pověst. Podle ní prosila zemanka z Velenova Pannu Marii, aby jí umožnila porodit syna. Poté, co bylo její přání vyslyšeno, zjevila se Panna Maria šťastné rodičce a vyzvala ji, aby dala postavit kapličku v místě označeném kvetoucí růží na sněhu. Podle jiné legendy dal na místě kapličky postavit kostel sám uherský král Ondřej I., který mu věnoval obraz Panny Marie, dar byzantského císaře, údajně malovaný evangelistou Lukášem. Obecně je brán rok jako rok založení kláštera, protože je k tomuto datu doložen první řeholník Melchior. Jiný uváděný rok se vztahuje k udělení hlubčického městského práva Uherskému Brodu králem Přemyslem II. Otakarem. Již existujícímu klášteru daroval dne . . markrabě Karel pozemek, resp. „ostrov obklopený břehy řeky nazývané Olšava, na němž se nalézá louka zarostlá nyní hložím a trny a jenž přísluší k našemu hradu v Brodě“. Významně klášter obdaroval dne . . i Jan, rektor kostela v Brodě a syn tamějšího měšťana Henclina, který v testamentu odkázal dominikánům mlýn na Olšavě pod městem Brodem se zahradami a loukami a také dvě bible a jeden pasionál. Nejspíše roku bylo město popleněno husity z jejich ležení u Nedakonic a klášter byl přitom vypálen. Na podzim se město vzdalo vojsku, které vedl Prokop Holý. Dominikáni, pokud nebyli lapeni a zabiti, prchli (podle klášterního podání do Polska), ale po roce se vrátili. Své majetky nalezli rozchvácené )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170649
a řada platů jim byla upírána nebo zadržována. Tíživou situaci kláštera pomohl řešit zástavní pán města Jan Planknar z Kynšperka, který od roku sám poháněl uchvatitele klášterního majetku k soudu. Měl tedy nad konventem jakýsi patronát. Další držitel panství a města Jan z Kunovic je tradicí spojován s obnovou budov kláštera. Za jeho syna Jetřicha však byli dominikáni někdy kolem roku z Uherského Brodu vyhnáni luterány, kteří se zmocnili i opuštěného klášterního kostela. Město pak uchvátilo pozemkový majetek konventu a začalo ho pronajímat. Teprve pobělohorská doba umožnila návrat bratří kazatelů do Uherského Brodu, i když se objevily další překážky ( požár města a kláštera, další poškození vojskem generála Mansfelda). Až v roce pověřil na žádost řádového provinciála Antonína Ribase olomoucký biskup František kardinál z Dietrichsteinu čtyři komisaře z duchovního stavu, aby restituovali klášterní majetek. Dominikáni získali navíc i městský farní kostel sv. Jana Křtitele. Převor Zikmund Miškovský se stal v Brodu děkanem a Abraham Kalewský farářem ( ). Bratři kazatelé administrovali také okolní fary ve Vlčnově, Nivnici a v Šumici. V duchovní správě zůstali dominikáni přibližně do roku . V roce koupil klášter od Jana Šťastného ml. Želeckého z Počenic výnosný dvůr na předměstí, přičemž poslední splátka byla složena roku . Toho roku však Uherský Brod obsadil generál Torstenson a při požáru města utrpěl značné škody i klášter dominikánů. Kostel byl v sutinách a v troskách kláštera pobýval jediný řeholník ( ). Až do konce . století propukaly mezi konventem dominikánů a městem spory o pozemky kláštera, na nichž v období nepřítomnosti řádu v Uherském Brodě vyrostly různé soukromé domy. V letech — byly za štědrého přispění Eleonory hraběnky Kounicové, rozené z Dietrichsteinu, klášter i konventní kostel dobudovány. V roce daroval Dominik Ondřej Kounic uherskobrodským dominikánům ostatky sv. Justiny, pro něž byl zhotoven zvláštní oltář. Dne . . vydrancovali město i klášter Uhři. Z kostela sebrali i píšťaly z varhan, s nimiž pak chodili po městě a pískali na ně. Ve sklepě našli sudů vína, a co nezvládli vypít, vylili. Řeholníky zajali a teprve po příslibu výkupného je propustili. Zabit byl jedině laický bratr Vojtěch Klampfer, a to ženou přestrojenou za muže. Po odjezdu jezdectva vtrhla do města pěchota, která však více poškodila město než klášter. Další strádání způsobili konventu Prusové, kteří roku požadovali sumu zl. Zajali proto převora, odvezli ho do Olomouce a propustili až po zaplacení. V roce žilo v klášteře řeholníků, ale pak se začal jejich počet snižovat, patrně v důsledku poklesu darů a jiných příjmů nezbytných k udržení chodu většího kláštera. Za napoleonských válek zbyli již jen dominikáni, kteří museli navíc odevzdat na vedení války liber stříbra, včetně monstrance a dvou kalichů. (
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170649