JINCE
Rokem 1921 nastalo v Jincích tfietí „‰illingerovské“ období. Pivovar vzal v nájem uÏ v˘‰e zmínûn˘ Jaroslav ·illinger, diplomovan˘ inÏen˘r, jenÏ se zároveÀ ujal i funkce sládka. V roce 1927 pak jen zvolna se z váleãn˘ch restrikcí zotavující podnik ·illinger od Jindfiicha Hanau-Schaumburga odkoupil. Pivovar, v té dobû produkující sotva 7 000 hektolitrÛ piva roãnû, pomalu nabíral dech. Vûdomosti, získané studiem a nabyté pfiedchozí praxí, byly ·illingerovi základem pro rozsáhlé investice, které nov˘ a zároveÀ poslední soukrom˘ majitel v pivovaru postupnû provádûl. Do pivovaru bylo instalováno umûlé strojní chlazení sklepních prostorÛ a spilek, podnik mûl i elektrick˘ strojní pohon. Spilky byly vybaveny ocelov˘mi, vevnitfi smaltovan˘mi kvasn˘mi kádûmi válcovitého tvaru a do sklepÛ pfii‰ly, v té dobû zcela atypické, hliníkové leÏácké tanky. Pivovar, jehoÏ produkce dostoupala aÏ k hranicím 10 000 roãnû vystavovan˘ch hektolitrÛ piva, se stal sice mal˘m, ale modernû koncipovan˘m a technicky mimofiádnû cenûn˘m podnikem. Jako takov˘ zdárnû pfieãkal i dal‰í válku, spojenou s nacistickou okupací a zfiízením protektorátu. Jince byly uÏ za pfiedmnichovské republiky stfiedem rozsáhlého vojenského újezdu, za druhé svûtové války vyÏívan˘m nûmeckou armádou. Erár se tak stal i v˘znamn˘m odbûratelem místního piva, kdyÏ se o jeho konzumaci svornû dûlil s dûlníky v sousedních ãeÀkovsk˘ch hutích a Ïelezárnách, pracujících téÏ hlavnû pro vojenské úãely. Jineck˘ pivovar tak za-
„Srdce“ jineckého pivovaru s chladicím ‰tokem v podstfie‰í a k nûmu z opaãné strany pfiiléhající varnou. Stfiedov˘ blok pivovaru dále pozÛstával z kotelny se strojovnou. Opodál z hmoty budovy vyvstal sladovní hvozd. Na novûj‰ím snímku je patrná jiÏ zbofiená strojovna s chladicím agregátem (foto autora, 2004).
Ïil v protektorátním zfiízení léta prosperity, v na‰í zemi tou dobou ne zrovna ãasté. Váleãné, s mírnou nadsázkou fieãeno „okupaãní“ várky (po modernizaci jiÏ sedmdesátihektolitrové), vedl sládek Karel Malát, jenÏ pfii‰el do JincÛ v roce 1938 z n˘vltovského pivovaru v Plané u Plznû, kdyÏ Jaroslav ·illinger si ponechal jako majitel jen dohled nad pivovarem. S koncem války se pfiiblíÏil zásadní zlom v historii jineckého pivovarnictví, signalizovan˘ jiÏ v prvních letech po osvobození. Bûhem tfií let se na slád-
Kdysi zámek a od poloviny 19. století dal‰í, jiÏ tfietí pansk˘ pivovar v Jincích u Pfiíbrami, na snímku s je‰tû dochovanou strojovnou chlazení v pfiístavku pfied stfiedov˘m rizalitem (foto autora, 1984)
kovském postu zase vystfiídalo hned nûkolik sládkÛ – v roce 1947 v Jincích sládkoval dokonce b˘val˘ úãetní Josef Hrd˘. Po únorov˘ch událostech roku 1948 byla na podnik uvalena národní správa, v roce 1949 byl pivovar znárodnûn a jako pÛvodní firma „Jaroslava ·illingera pivovar a sladovna“ pfiifiazen k národnímu podniku Brdské pivovary. Prvním „socialistick˘m“ sládkem se stal Karel Janko, v krátké dobû vystfiídan˘ Václavem Anto‰em. Díky pfiedchozím modernizacím a téÏ po ohledání, Ïe je „provozuschopn˘“ a uznan˘ za „v˘robní podnik potravináfiského odvûtví“, nepotkal jineck˘ pivovar osud provozÛ okolních – pfiedev‰ím pak dlouholetého souputníka, pivovaru v Hofiovicích. Dal‰í peripetie odpovídaly dobû – Brdské pivovary vystfiídaly BerounskoRakovnické, to v‰e se je‰tû jednou protoãilo, aÏ rokem 1960 byl novû ustaven národní podnik Stfiedoãeské pivovary. Jineck˘ pivovar stále Ïil ze ‰illingerovské podstaty a existenãnû pfiekonal i kdysi v˘znamnûj‰í a v˘konnostnû vût‰í pivovarsk˘ podnik v nepfiíli‰ vzdálené Pfiíbrami. Objekt v‰ak v roce 1962 vyhofiel a zánik pivovaru se zdál b˘t na dohled. Nicménû konec nenastal, coÏ se dá vysvûtlit jedinû tím, Ïe na tehdej‰ím Pfiíbramsku – „pivnû“ potfiebném a • 97 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170633
JIRNY
Budovy zaniklého pivovaru pfii Jincích z pohledu od severu a dávné zámecké zahrady (foto autora, 2004)
z velk˘ch pivovarÛ ne zrovna snadno dostupném – chybûl dÛstojn˘ a produkãnû dostaãující pivovarsk˘ podnik. Malé pivovary v Dobfií‰i a Bfieznici nestaãily kraj plnû zásobit, pfiíbramsk˘ závod byl nedávno zru‰en˘, a tak se jineck˘ podnik hodil… Pivovar byl po pfiestálém a v jiné situaci se hodícím poÏáru novû rekonstruován a uveden do plného provozu. SlouÏil pak svému úãelu je‰tû cel˘ch tucet let a jeho ãinnost – pfii v˘stavu kolem 20 000 hektolitrÛ piva roãnû – byla ukonãena v roce 1974. Jako poslední jineck˘ sládek v nûm pracoval Ondfiej Hájek. V Jincích mÛÏeme dodnes najít celkem tfii objekty pÛvodnû pivovarnického úãelu. Nad pivovarem nejposlednûj‰ím (zámkem), a ve svahu pod starobyl˘m kostelem sv. Mikulá‰e (jinak nejstar‰ím objektem v mûsteãku), je poloÏen dÛm ãp. 23, nynûj‰í umûlecké kováfiství. Jedná se o nejpÛvodnûj‰í jineck˘ pivovarsk˘ podnik, kter˘ doslouÏil nûkdy v polovinû 18. století. Star˘ pivovar byl pozdûji pfiestavûn do podoby obytného domu a tento charakter si uchovává dodnes. Jihov˘chodnû od zámku a oddûlen od nûj jen ne‰irokou uliãkou stojí pfiízemní, stodolovitá budova druhého jineckého pivovaru, dnes zaujímající katastrální parcelu ãp. 391. Slohovû se objekt tohoto pivovaru vfiazuje do barokního období, které charakterizují pfiedev‰ím oválná okna ve ‰títech – tzv. „volská“ oka. Interiérovû je pivovar zcela novodob˘ a ukazuje Antonínem ·il-
lingerem prosazenou jeho úpravu na stodolu. Dnes jsou v budovû prostfiedního jineckého pivovaru, funkãního do poloviny pfiedminulého století, dílny soukromého autodopravce (BOFI). Ani poslední jineck˘ pivovar (zámek) nelze pfiehlédnout, kdyÏ jeho trojkfiídle disponovan˘ komplex zaujímá rozsáhlé místo takfika uprostfied dne‰ního mûsteãka. Po ukonãení pivovarské ãinnosti byly budovy upraveny na sodovkárnu, ale nyní jsou jiÏ fiadu let bez náleÏitého vyuÏití a silnû chátrají – dokonce tak, Ïe jsou vedeny v seznamu nejohroÏenûj‰ích nemovit˘ch památek v âR. Hlavní kfiídlo, situované soubûÏnû s kolem pivovaru probíhající silniãní komunikací, je ve svém stfiedu osovû pojednáno dvoupatrov˘m blokem vûÏovitého charakteru, vytváfiejícím hmotovou dominantu celého objektu. Stfiedov˘ rizalit je plasticky zdoben pilastry a fiímsami. Jednopatrové hlavní kfiídlo vybíhá ze stfiedu dvûma smûry, na koncích je pak doplnûno dvûma krat‰ími, boãními kfiídly vysunut˘mi k jiÏ zmínûné silnici, stranovû k jihozápadu. Charakteristick˘m znakem je pÛdorysn˘ tvar zámecko-pivovarského komplexu – krátké a dopfiedu vystupující boãní kfiídla jsou k hlavní budovû napojena v nepravém, ponûkud po‰ikmûlém úhlu. Vnitfiní prostor pivovarsk˘ch budov vytváfií velice pÛsobiv˘ ãestn˘ dvÛr lichobûÏníkového tvaru. Stfiedov˘ blok je ve smûru do dvora mírnû vysunut – kdysi byl více, kdyÏ na vystupující rizalit navazoval pfiístavek
strojovny, nyní jiÏ snesen˘, takÏe v˘sledn˘ pÛdorysn˘ tvar vytváfiel podobu písmene E. Stfied pivovaru obsahoval „tepl˘“ blok – varnu s kotelnou a strojovnou, nad nimi pak b˘val do dvora otoãen˘ chladicí ‰tok, umístûn˘ v podstfie‰í druhého patra. Podle dobov˘ch pramenÛ b˘vala v této ãásti pÛvodní zámecká kaple, patrnû v místû pozdûj‰í varny, jejíÏ prÛãelí je otoãeno k severov˘chodu, do prostoru dávné zahrady. Varna zde b˘vala dvojnádobová, Ïelezná. Souãástí stfiedového traktu je i sladovní hvozd, dvojlískov˘ a svou vûÏovitou stavbou obrácen˘ kfiiÏnû proti varnû do dvora. Hvozd tak vytváfií hmotov˘ protipól a zároveÀ i doplnûk varního bloku. Obû tyto v˘robní instituce souãasnû dûlí objekt na ãást pivovaru a sladovny. Ta se nacházela, pfii ãelním pohledu do dvora, vpravo po na‰í ruce (tj. v jihov˘chodním a jiÏním kfiídle), pivovar pak b˘val v budovách v tomtéÏ pohledu nalevo, severov˘chodním a severním kfiídle. Zatímco sladovna obsahovala ve svém pfiízemí humna a v patfie sladové pÛdy, pivovar zahrnoval spilku a sklepy s pÛvodní lednicí, která mûla b˘t zaloÏena aÏ pod stfiedov˘ trakt. Patro nad sklepy a spilkou vyplÀovaly obytné celky, kanceláfie apod. Nádvorní pfiízemí pivovarského dílu obsahovalo stáãírnu piva s v˘stavní rampou a um˘várnu pivovarského nádobí – tak fieãen˘ „va‰hauz“. Na poãátku devadesát˘ch let minulého století stal se jineck˘ pivovar objektem podnikatelského zámûru. Projekt, dle nûhoÏ mûl b˘t star˘ zámek s b˘val˘m pivovarem centrem kulturnû-obchodního vyÏití, v‰ak zkrachoval a zÛstaly tu po nûm jen zãásti opravené stfiechy a do budovy zavedená ekologická kotelna. Investice byly zastaveny, nepokraãují a objekty postupnû chátrají – náklady na zaji‰tûní zámeck˘ch budov se odhadují na 12 milionÛ korun. JIRNY V˘chodnû od Prahy, na jejím okraji a za Horními Poãernicemi, nacházíme ves Jirny. Ta je vlastnû rozdûlena na dvû ãásti – Nové a Staré Jirny, ale nás (jak jinak) zajímá ona star‰í jirenská ãást. UÏ proto, Ïe se v ní nalézá pivovar. Dvojãástnost Jiren je doloÏena uÏ ve stfiedovûku, kdy se tu vedle sebe nacházely dvû samostatné osady – Jirny a Ji-
• 98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170633
JIRNY
fienec. PÛvodní Jirny jsou dokladovány k roku 1360, tehdy mûli ke zdej‰ímu kostelu podací právo praωtí mû‰Èané Jake‰ BolkÛv a Pe‰ek z Kluãova. Pravdûpodobnû v první polovinû 15. století vznikla v Jirnech i gotická tvrz, doloÏená k roku 1458, kdy na ní sedûli (souãasnû?) Jan Kozel a Jaroslav Plichta ze Îerotína. Trochu podivnost, ale ony star‰í dûjiny Jiren jsou vÛbec dosti spletité a rozporuplné. Tomu odpovídá i nedostatek informací o dal‰ích vlastnících zboÏí. AÏ v polovinû 16. století dochází k jistému uklidnûní pomûrÛ, byÈ v majitelích panství i nadále pfievládá chaos a ãasté zmûny. V rychlém sledu hospodafiili na Jirnech Vanãurové z ¤ehnic, Severínové z Kapí Hory, páni z Proseãe… Za tfiicetileté války zpustla a zfiejmû i zanikla stará tvrz. V roce 1707 pfii‰ly do Jiren dominikánky od konventu sv. Anny na Starém Mûstû praÏském. Jepti‰ky, které vyuÏívaly Jirny jako své letní sídlo, ob˘valy uÏ mezitím vystavûn˘ zámek, jenÏ nahradil dávnou tvrz. Za nich je v Jirnech uvádûn i pivovar, písemnû doloÏen˘ k polovinû 18. století. Dominikánky vlastnily jirenské panství aÏ do zru‰ení svého klá‰tera v roce 1781. Jejich vinou zadluÏené a neprosperující panství pak získal Jan Koc z Dobr‰e, ten v‰ak uÏ o ãtrnáct let pozdûji umírá a Jirny jdou opût z ruky do ruky. V roce 1805, draÏbou, získal jirenské panství s hospodáfisk˘m dvorem
Valenû klenut˘ prostor pÛvodního hvozdu jirenského pivovaru, kde mÛÏeme snadno vytu‰it pfiítomnost starobylého „valachu“ (foto autora, 2002).
a pivovarem praÏsk˘ podnikatel a velkostatkáfi Jakub Veith – ten dal Jirny vûnem své dcefii Kláfie, provdané za praÏského mû‰Èana Martina Wagnera. ManÏelé Wagnerovi následnû pfiestavûli star‰í budovu zámku na dodnes viditeln˘ objekt, zbudovan˘ v duchu romantické vize poloviny 19. století. Za WagnerÛ, jimÏ patfiil jirensk˘ velkostatek aÏ do roku 1890, se hospodáfi-
K zámku smûfiující trakt panského pivovaru v Jirnech u Prahy (foto autora, 2002)
ská úroveÀ panství silnû pozvedla a Jirny proÏívaly dobu své nejvût‰í slávy a prosperity. Zámek, doplnûn˘ o nové kfiídlo (návrh byl dílem známého praÏského architekta Vojtûcha Ullmanna) a vyzdoben˘ malbami Josefa Navrátila, se stal místem setkávání honorace a praÏské smetánky. Jeho okolí tvofiil skvostnû upraven˘ park a hospodáfisk˘ dvÛr byl roz‰ífien o cukrovar. Svoji ãinnost pov˘‰il i pivovar, tûsnû pfiiléhající k zámeckému parku, v nûmÏ byl leÏáck˘ sklep – zvan˘ „Bavorák“. Pojmenování sklepa vypl˘valo z funkce pivovaru – vafiívalo se v nûm pr˘ „po bavorském zpÛsobu“, tj. na spodní kva‰ení, a ãást produkce pak zfiejmû tvofiilo tmavé pivo. Dle v‰eho mûl pivovar vlastní v˘ãep pfiímo v objektu, zbylé pivo se rozváÏelo po okolí a ãepovalo se téÏ v pivovarském hostinci v Praze, v domû „U bílého beránka“ na Pofiíãí. Pivovar, jehoÏ produkce nebyla nikterak veliká (asi tisíc hektolitrÛ piva roãnû), zanikl kolem roku 1870. Jeho objekt byl následnû pfiestavûn na byty a sklad rÛzného charakteru. Dnes je pivovar v podstatû opu‰tûn a jeho budova chátrá. Ale stále je z provozních ãástí dochována sladovna s humnem a prostorem dávného hvozdu (valachu), viditelná je i pÛvodní spilka… Sklep za ohradní zdí parku je v‰ak uÏ zasypan˘ a tudíÏ nepfiístupn˘. • 99 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170633