K L E · ËA N KOV I T Í
‰Èanka nejmen‰í (Micronecta minutissima) má ‰tíhlej‰í tûlo (CD 2–2,5 mm) a hnûdé zbarvení s vybledlou kresbou. Vyskytuje se v mûlãích tekoucích vodách s písãit˘m dnem, fiidãeji i v jezerech a rybnících. Jin˘mi bûÏn˘mi druhy v rÛzn˘ch typech vod jsou kle‰Èanka páskovaná (Sigara striata) a kle‰Èanka obecná (S. falleni). DorÛstají délky 7–8 mm a mají ‰tít se ‰esti, resp. osmi aÏ devíti pfiíãn˘mi Ïlut˘mi pruhy. kle‰Èankovití (Corixidae) – ãeleì plo‰tic. V˘hradnû vodní, stfiednû velké druhy (do 15 mm) pfiipomínající ➚ znakoplavkovité, av‰ak plavou „normálnû“ hfibetem vzhÛru. Mezi vodními plo‰ticemi jsou jedineãné jednoãlánkov˘mi pfiedními chodidly, slab˘m, zpravidla neãlenûn˘m bodcem a drobn˘m ‰títkem. Vzduchové váãky mají umístûné po stranách hrudi a pfii nadechnutí se vynofiují hlavou (nikoli jako znakoplavky zadeãkem). Dobfie létají (nejãastûji v noci) a mohou „startovat“ i pfiímo z vody. Jako jediné z vodních plo‰tic nejsou dravé, Ïiví se fiasami, které kle‰Èovit˘ma nohama se‰krabují z podkladu, a drobn˘m organick˘m detritem. Samci vydávají ve vodû jemn˘ cvrkot tfiením pfiedních nohou o hranu hlavy. âR: 28 druhÛ. kle‰tík vãelí (Varroa jacobsoni) – fiád roztoãi, ãeleì Laelaptidae – CD 1 mm. Je nápadn˘ nezvykl˘m, pfiíãnû ováln˘m a robustním tûlem (‰ir‰ím neÏ del‰ím). Hfibetní stranu kryje hust˘ porost brv, zbarvení je hnûdé. Cizopasí na ➚ vãele medonosné a Ïiví se tûlní tekutinou kukel, larev i dospûlcÛ. Do Evropy byl zavleãen pomûrnû nedávno z jihov˘chodní Asie, u nás se objevil poprvé v r. 1978. Jako karanténní ‰kÛdce ohroÏuje chov vãelstev. Jin˘ název: vãelík zhoubn˘. RÛzné druhy vãel napadá víc neÏ 100 druhÛ parazitick˘ch roztoãÛ. Onemocnûní se naz˘vá varroáza.
Klikoroh borov˘
a brouci se líhnou na jafie. Îiví se kÛrou a l˘kem mlad˘ch stromÛ, pfii silnûj‰ím v˘skytu zpÛsobují jejich usychání. Je pomûrnû dlouhovûk˘ (3–6 let). Klikoroh devûtsilov˘ (Liparus glabrirostris) patfií k na‰im nejvût‰ím nosatcÛm (17–21 mm), je ãern˘ a Ïlutû skvrnit˘. Vyskytuje se hlavnû na vlhk˘ch místech v horách a podhÛfiích zejména na vegetaci podél potokÛ. 8 klade vajíãka (po jednom) do kofienÛ devûtsilÛ, larva se jimi provrtává postupnû do pÛdy, kde se zakuklí; brouci se Ïiví devûtsilov˘mi listy. Jin˘ název: lenivec hnûd˘. Na polích se bûÏnû vyskytuje naopak jeden z na‰ich nejmen‰ích druhÛ – klikoroh vojtû‰kov˘ (Phytonotus variabilis) s ‰ed˘mi, hnûdû skvrnit˘mi krovkami; mûfií 4,5–5,5 mm. klikoroh devûtsilov˘, klikoroh vojtû‰kov˘ viz klikoroh borov˘ klínatka obecná (Gomphus vulgatissimus) – fiád váÏky, ãeleì klínatkovití – CD 50 mm, RK 70 mm. Má ãerné tûlo se Ïlutou ãi nazelenalou kresbou a nohy – na rozdíl od ostatních na‰ich klínatek – ãerné. Vyskytuje se pfii tekoucích vodách – u potokÛ, zatope-
n˘ch kanálÛ a níÏinn˘ch fiek s písãit˘mi ãi ‰tûrkov˘mi náplavy, fiidãeji u pfiehradních nádrÏí a velk˘ch rybníkÛ s ãistou vodou (V.–VII.). Vajíãka, která 8 vypou‰tí z v˘‰ky 20–30 cm na vodní hladinu, klesají ke dnu. Larvy se zahrabou na bahnit˘ch místech a lÏícovitou maskou vybírají z bahna hlavnû larvy pakomárÛ a málo‰tûtinatce; jejich v˘voj trvá 3–4 roky a pfied promûnou mûfií aÏ 30 mm. Dospûlci Ïijí asi mûsíc. U nás b˘vala bûÏná, se stoupajícím zneãi‰tûním vod, na které je mimofiádnû citlivá, z fiady míst vymizela. Od Vzácná klínatka Ïlutonohá (G. flavipes) vyhledává vût‰í meandrující fieky s bahnit˘mi bfiehy. Dfiíve byla známá z Polabí, ze souãasnosti nálezy chybûjí. Na ãern˘ch nohách má podélné Ïluté pruhy. Kod klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) – fiád váÏky, ãeleì klínatkovití – CD 50–55 mm, RK 70 mm. U obou pohlaví pfievaÏuje na hrudi zelenoãerné a na zadeãku Ïlutoãerné zbarvení. Vyskytuje se porÛznu na celém území âR zhruba do 1000 m n. m. poblíÏ lesních potokÛ a fiíãek s nezarostl˘m, písãit˘m dnem (VI.–X.), na kterém Ïijí v proudivûj‰ích úsecích tokÛ larvy. Sod EIA NAT klínatka vidlitá (Onychogomphus forcipatus) – fiád váÏky, ãeleì klínatkovití – CD 4,8 cm, RK asi 7 cm. ¤ídce se objevující druh s nápadnû velk˘mi, zahnut˘mi zadeãkov˘mi pfiívûsky u samcÛ. Zbarvení má dost promûnlivé, na zadeãku obvykle ãernobílé a na hrudi ãernoÏluté. Dospûlci létají od konce V. do VII. u rychle tekoucích potokÛ s mûlk˘mi pefiejemi, zejména v horách, a s oblibou odpoãívají na obnaÏen˘ch kamenech. Sod klínatka Ïlutonohá viz klínatka obecná
klikoãárnice zelná viz mÛra zelná
klínatkovití (Gomphidae) – ãeleì váÏek. Stfiednû velké druhy ➚ ‰ídel, jejichÏ kfiídla 1. a 2. páru se tvarem li‰í. Oãi se jim na hlavû nest˘kají. Larvy jsou zavalité, zplo‰tûlé a hustû ochlupené. âR: 5 druhÛ.
klikoroh borov˘ (Hylobius abietis) – fiád brouci, ãeleì nosatcovití – CD 8–13 mm. Pomûrnû velk˘, smolnû hnûd˘ brouk s hluboce vrásãit˘m ‰títem a pfiíãn˘mi fiadami Ïlut˘ch skvrn na krovkách. Vyskytuje se bûÏnû v jehliãnat˘ch lesích, mívá sklon k pfiemnoÏení. Larvy Ïijí na pafiezech a tlejících kofienech, pfies zimu se zakuklí
klínûnka jírovcová (Cameraria ohridella) – fiád mot˘li, ãeleì vzpfiímenkovití – CD 3–4 mm, DK 7 mm. Má rezavû hnûdá pfiední kfiídla s nûkolika pfiíãn˘mi bíl˘mi pruhy klínovitého tvaru (odtud klínûnka). Pochází z Asie, k nám se dostala z Balkánu poprvé v roce 1992. Její housenky vyhlodávají rozsáhlé miny v listech jí-
klikoãárnice pampeli‰ková viz mÛra pampeli‰ková
Larva klínatky obecné
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170632
K LO PU · K A C H LU PATÁ
rovcÛ, listy se krabatí a usychají, v nich na zemi pak i ve stadiu kukly klínûnka pfiezimuje. Jin˘ název: klínûnka ochridská. Dal‰ím invazním druhem, kter˘ nedávno pronikl na na‰e území, je klínûnka lipová (Phyllonorycter issikii). Pochází z v˘chodní Asie a Japonska, v âR byla poprvé zji‰tûna v okolí Brna (2000). Je stínomilná, housenky se vyvíjejí na dolních vûtvích lip, na rozdíl od pfiedchozího druhu se v‰ak napadení neprojevuje zasycháním listÛ. Mot˘li se bûhem roku vyskytují ve dvou formách – pestrobarevné letní (V.–VIII.) a ‰edé aÏ ‰edoãerné podzimní (od VIII.), která pfiezimuje. Nûkdy b˘vá vyãleÀována samostatná ãeleì klínûnkovit˘ch (Lithocolletidae). klínûnka lipová, klínûnka ochridská viz klínûnka jírovcová klínûnkovití viz klínûnka jírovcová klínovníãkovití (Glyphipterigidae) – ãeleì mot˘lÛ. Málo známá a vzhledovû rÛznorodá skupina se siln˘m ‰upinkat˘m sosákem; mot˘li v klidu trhavû pohybují kfiídly. Housenky minují nebo vyÏírají kvûty i semena a zhotovují si zápfiedky z listÛ. Z více neÏ 10 na‰ich druhÛ je nejznámûj‰í klínovníãek bikov˘ (Glyphipterix bergstraesserella) s pfiedními kfiídly zlatohnûd˘mi a modfie skvrnit˘mi. Ob˘vá kfiovinaté stránû, paseky a svûtlé listnaté lesy; housenka Ïije na bikách. klí‰È luÏní (Haemaphysalis concinna) – fiád roztoãi, ãeleì klí‰Èatovití – CD 4 mm. Vzhledem pfiipomíná klí‰tû, tmavoãerven˘ ‰títek mu kryje vût‰í ãást tûla. Vyskytuje se pfiedev‰ím na vlhãích místech v níÏinn˘ch luÏních lesích s mnoÏstvím kfiovin na jiÏní Moravû. Saje hlavnû na ptácích a je znám˘ jako pfiena‰eã rickettsií. klí‰Èák holubí (Argas reflexus) – fiád roztoãi, ãeleì klí‰Èákovití – CD 6 aÏ 10 mm. Má protáhlé vejãité tûlo Ïlutohnûdé aÏ ‰edavé barvy. Saje na holubech a drÛbeÏi, proto se ponejvíc vyskytuje v holubnících, kurnících a ve star˘ch vûÏích. PfiíleÏitostnû napadá také ãlovûka a zpÛsobuje znaãnû svûdivé zánûty pokoÏky. Jin˘m cizopasníkem drÛbeÏe je klí‰Èák zhoubn˘ (A. persicus), vyskytující se hlavnû v tepl˘ch oblastech na v˘chodû území âR. Naopak o nûco men‰í klí‰Èák netop˘fií (A. verpertilionis) je v˘hradnû parazitem ➚ netop˘rÛ. Jeho tûlo je zakulaceného tvaru a tmavû Ïluté.
7 kryje siln˘ ‰tít celé tûlo, Ïlutohnûdá 8 má ‰tít jen vpfiedu a zbytek tûla
Klí‰Èák zhoubn˘
klí‰Èák netop˘fií, klí‰Èák zhoubn˘ viz klí‰Èák holubí klí‰Èákovití (Argasidae) – ãeleì klí‰ÈatovcÛ. Vût‰í roztoãi s koÏovit˘m kruhovit˘m nebo vejãit˘m tûlem, nekryt˘m na hfibetní stranû ‰títkem, a bez v˘razné pohlavní dvoutvárnosti. PrÛduchy jim ústí pfied kyãlemi 4. páru noh. Dospûlci Ïijí více let, mohou dlouho hladovût a na hostitelích sají krátce – jen nûkolik desítek minut a pouze v noci. âR: 4 druhy. klí‰Èata viz klí‰Èatovci klí‰Èatovci (Ixodida, syn. Ixodides, Ixodiformia, Metastigmata) – podfiád roztoãÛ. Zahrnují vnûj‰í parazity sající krev obratlovcÛ, jimÏ vzdu‰nice ústí navenek prÛduchy (stigmaty) pfied nebo za kyãlemi posledního (4.) páru noh. Mezi roztoãi dosahují nejvût‰í velikosti (aÏ 30 mm), mají obvykle svrchu zplo‰tûlé tûlo a vychlípitelná klepítka, jejichÏ makadla se pfiemûnila v bodav˘ nástroj. Dfiíve byli fiazeni k ➚ ãmelíkovcÛm. âR: 2 ãeledi, pfies 20 druhÛ. Jin˘ název: klí‰Èata. klí‰Èatovití (Ixodidae) – ãeleì klí‰ÈatovcÛ. Vût‰í roztoãi s ováln˘m nebo vejãit˘m tûlem, vpfiedu kryt˘m ‰títkem, s v˘raznou pohlavní dvoutvárností (8 vût‰í neÏ 7) a s prÛduchy za 4. párem noh. Souãástí ústního ústrojí je nepárov˘ chobot (tzv. hypostom) se zpûtn˘mi háãky, kter˘ slouÏí k nafiíznutí pokoÏky hostitele a k pevnému uchycení v ránû. Na 1. páru noh je umístûn smyslov˘ HallerÛv orgán, zaznamenávající hlavnû chemické a tepelné podnûty. Na hostitelích sají dlouhodobû i nûkolik dní. âR: asi 20 druhÛ. klí‰tû my‰í, klí‰tû netop˘fií viz klí‰tû obecné klí‰tû obecné (Ixodes ricinus) – fiád roztoãi, ãeleì klí‰Èatovití – CD 7 2,2–2,6 mm, 8 3,5–4,5 (pfii nasátí aÏ 11) mm. Nejznámûj‰í roztoã, napadající bûÏnû i ãlovûka. Zatímco ãervenohnûdému
chrání zfiasená koÏovitá kutikula, umoÏÀující pfii sání krve znaãnû zvût‰it objem tûla (hmotnost se zvût‰í aÏ 200krát). Do rány pfiitom vpou‰tí látky zabraÀující sráÏení krve. V˘voj probíhá pfies 3 typy hostitelÛ. Z vajíãek, která naklade dospûlá 8 v tisících na rostliny, se za pár t˘dnÛ líhnou ‰estinohé larvy, sající krátce na je‰tûrkách a ptácích. V detritu pÛdy se po svlékání zmûní v osminohé nymfy (sají obvykle na drobn˘ch savcích) a aÏ poté svÛj v˘voj dokonãují. Dospûlé samice vyhledávají li‰ky, psy, jeleny, skot a jiné vût‰í savce, samci obvykle krev nesají. Cel˘ v˘vojov˘ cyklus trvá zpravidla tfii roky. Klí‰Èata ãekají na hostitele na travinách, bylinách a na kefiích; mají dva vrcholy aktivity na jafie a na podzim. V‰echna v˘vojová stadia (ponejvíc nymfy) mohou na zvífiata i ãlovûka pfiená‰et závaÏná onemocnûní, zejména virov˘ zánût mozkov˘ch blan a borreliózu. Pfiisáté klí‰tû se nejlépe vytáhne pozvoln˘m tahem pinzety, doporuãovan˘ krouÏiv˘ pohyb je nepodloÏenou povûrou. Na drobn˘ch hlodavcích ãasto saje men‰í klí‰tû my‰í (I. trianguliceps) a na netop˘rech nápadnû dlouhonohé klí‰tû netop˘fií (I. vespertilionis).
Klí‰tû obecné
klí‰tûnky (Piroplasmida) – parazitiãtí jednobunûãní ➚ v˘trusovci Ïijící v ãerven˘ch i bíl˘ch krvinkách savcÛ a pfiená‰ení ➚ roztoãi. Vût‰inou se vyskytují v tropech a subtropech, u nás zfiídka napadá skot klí‰tûnka tufií (Babesia divergens), jejímÏ pfiena‰eãem je ➚ klí‰tû obecné. klopu‰ka ãervená, klopu‰ka dravá viz klopu‰ka chlupatá klopu‰ka dvouteãná viz klopu‰ka opásaná klopu‰ka chlupatá (Lygus rugulipennis) – fiád plo‰tice, ãeleì klopu‰kovití – CD 4,7–5,7 mm. Jedna z na‰ich nejhojnûj‰ích b˘loÏrav˘ch plo‰tic s málo vykle-
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170632
K L O P U · K A M R AV E N â Í
na kopfiivách, ale i na zeleninû a bramborách. Poznáme ji podle Ïlutohnûdého zbarvení se dvûma ãern˘mi teãkami na ‰títu. Klopu‰ka chmelová (C. fulvomaculatus) napichuje plody ovocn˘ch stromÛ a jedovaté sliny zpÛsobují ve vpichu ztvrdnutí pletiv (napfi. tzv. kamenãivost hru‰ek). klopu‰ka rzivá viz klopu‰ka skákavá
Klopu‰ka dravá
nut˘m, jemnû ochlupen˘m tûlem a teãkovan˘mi polokrovkami. Je polyfágní a vyskytuje se na nejrÛznûj‰ích rostlinách, ve velkém poãtu ãasto na porostech vojtû‰ky pûstované na semeno. Je pfiíkladem druhu, kter˘ pfiezimuje jako dospûl˘ hmyz. Stejn˘ Ïivotní cyklus má i klopu‰ka dravá (Liocoris tripustulatus) s velmi krátk˘m, takfika nezfieteln˘m ochlupením. Najdeme ji skoro v‰ude na kopfiivách. Klopu‰ka ãervená (L. pratensis) je rovnûÏ hojná v lesích, na loukách i na polích. Má naãervenalé, naÏloutlé nebo hnûdé zbarvení s typickou svûtlej‰í srdcovitou kresbou na hfibetû. klopu‰ka chmelová viz klopu‰ka opásaná klopu‰ka mravenãí (Myrmecoris gracilis) – fiád plo‰tice, ãeleì klopu‰kovití – CD 4–6 mm. Snad jedinû nápadnûj‰í sosák ukazuje na pfiíslu‰nost k plo‰ticím, jinak velikostí, uspofiádáním tûla i zpÛsobem pohybu napodobuje mravence, v jejichÏ spoleãnosti zpravidla i Ïije. Tato neobvyklá podoba souvisí s potravou – stejnû jako mravenci si totiÏ oblíbila m‰ice a díky svému vzhledu se mezi nimi jako potravní konkurent ztrácí. Dospûlce bûÏnû zastihneme od VI. do VIII. v listnat˘ch a smí‰en˘ch lesích. klopu‰ka opásaná (Adelphocoris vandalicus) – fiád plo‰tice, ãeleì klopu‰kovití – CD 7–8 mm. Je to druh pfiíznaãn˘ pro teplá a suchá, v˘slunná stanovi‰tû, kde se dospûlci fiídce vyskytují na rÛzn˘ch bylinách v VII.–IX. Podobná a mnohem hojnûj‰í klopu‰ka svûtlá (A. lineolatus) naopak Ïije bûÏnû na loukách a polích (VII.–IX.); je fiazena mezi polní ‰kÛdce, zejména vojtû‰ky a jetele. Má ‰edozelené aÏ ‰edoÏluté zbarvení. RovnûÏ bûÏnou klopu‰ku dvouteãnou (Calocoris norvegicus) lze ve stejném období zastihnout zejména
klopu‰ka skákavá (Halticus apterus) – fiád plo‰tice, ãeleì klopu‰kovití – CD 2–3,5 mm. Její tenká tykadla jsou del‰í neÏ tûlo. BûÏnû ob˘vá v˘slunná stanovi‰tû, ponejvíce se drÏí v trávû. Dospûlci se vyskytují v první polovinû léta (VII.–VIII.). Jasnû ãervenou klopu‰ku rzivou (Pseudoloxops coccineus) je tfieba hledat na jasanech (VII.–VIII.), mÛÏe v‰ak b˘t i Ïlutá s ãerven˘mi skvrnami. klopu‰ka svûtlá viz klopu‰ka opásaná klopu‰kovití (Miridae) – ãeleì plo‰tic. Nejpoãetnûj‰í skupina plo‰tic drobné aÏ stfiední velikosti s protáhl˘m, mûkk˘m (jen málo sklerotizovan˘m) tûlem, del‰íma nohama, velk˘ma oãima a s rÛznou potravní specializací (b˘loÏravé, masoÏravé i dravé); nûkteré druhy patfií mezi známé ‰kÛdce kulturních plodin. Zpravidla pfiezimují ve stadiu vajíãek (jen nûkteré jako dospûlci ãi larvy), nymfy se líhnou zjara a promûnu dokonãují zaãátkem léta; za pfiíhodn˘ch podmínek mají i víc generací do roka. âR: asi 300 druhÛ. klo‰ jelení (Lipoptena cervi) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì klo‰ovití – CD 5,2–5,8 mm. Vyznaãuje se mal˘m podlouhl˘m zadeãkem a velk˘mi kfiídly. Je to bûÏn˘ ektoparazit ➚ jelena lesního, ➚ srnce obecného a ➚ muflona, pfiíleÏitostnû se vyskytuje u ➚ prasete divokého, ➚ li‰ky obecné a ➚ jezevce lesního. Jeho pozornosti neunikne ani
ãlovûk – dobfie ho znají houbafii a lovci, na které zvlá‰tû za tepl˘ch podzimních dnÛ v mnoÏství nalétá a nesnesitelnû obtûÏuje, i kdyÏ nebodá. Po uchycení na pravém hostiteli zaleze do srsti a odvrhne kfiídla. Jin˘ název: lojnice. klo‰ koÀsk˘ (Hippobosca equina) – fiád dvoukfiídlí, ãeleì klo‰ovití – CD 8 mm. Má dobfie vyvinutá kfiídla, silné nohy s drápy a ãernohnûdé zbarvení se Ïlut˘mi skvrnami na hrudi. Îije v srsti a saje – navzdory názvu – krev nejen koním, ale i skotu. Pfii vût‰ím v˘skytu je to nepfiíjemn˘ parazit a zvífiata neustále zneklidÀuje. Má zajímav˘ zpÛsob rozmnoÏování – 8 vyÏivuje mal˘ poãet larev (nanejv˘‰ pût) v jakési dûloze mléãn˘m v˘mû‰kem pfiídatn˘ch Ïláz, ihned „po porodu“ se larvy zakuklí v zemi ãi v hnízdû hostitele a dospûlci se vylíhnou po 3–4 t˘dnech. Lidov˘ název: pfiipínák. V srsti volnû chovan˘ch ovcí nalézáme klo‰e ovãího (Melophagus ovinus). Postrádá kfiídla, má zakrnûlé oãi a kuklí se na hostiteli, ãasto b˘vá zamûÀován s klí‰tûtem. klo‰ ovãí viz klo‰ koÀsk˘ klo‰ovití (Hippoboscidae) – ãeleì krátkoroh˘ch. Cizopasní ➚ dvoukfiídlí, Ïivící se krví ptákÛ a savcÛ. Mají zplo‰tûlé tuhé tûlo, témûfi nepohyblivou hlavu, dlouhé nohy pfiizpÛsobené k pohybu v pefií ãi v srsti a rÛznû vyvinutá kfiídla (i zcela zakrnûlá). Patfií mezi ➚ kruho‰vé. âR: asi 16 druhÛ. kmitalkovití (Sepsidae) – ãeleì krátkoroh˘ch. Drobnûj‰í ➚ dvoukfiídlí (do 5 mm) mravencovitého vzhledu se znaãnû stopkat˘m zadeãkem; neustále kmitají kfiídly. Nûkteré druhy se brzy zjara vyskytují na vegetaci ve shlucích ãítajících desetitisíce ãi snad aÏ miliony jedincÛ, jiné Ïijí synantropnû. Larvy jsou koprofágní. Patfií mezi ➚ kruho‰vé. Pfiíkladem je kmitalka ãerná (Sepsis cynipsea); celkem se u nás vyskytuje okolo 20 druhÛ. knûz matefisk˘ viz knûzovka matefiská knûzovití viz knûzovkovití
Klo‰ jelení
knûzovka matefiská (Elasmucha grisea) – fiád plo‰tice, ãeleì knûzovkovití – CD 7–10 mm. Má z bokÛ rohovitû protaÏen˘ ‰tít a svûtle hnûdé zbarvení se Ïlut˘m lemem a ãernû skvrnit˘m okrajem zadeãku; bfii‰ní strana je hus-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170632