Celibát Latinské přídavné jméno caelebes znamenalo podle římského básníka Horatia mládenecký život. To by mohla být definice. Apoštol Pavel nebyl ženatý, ale celibát nevyžadoval. Jeho filozofií bylo, že ten, kdo se ožení, činí dobře, kdo zůstane svobodný, činí lépe. Bylo to logické. Život bez manželství poskytuje více svobody pro věc Pána. Ale už ve 4. století církev bila na poplach. V 6. století vystupoval nejčastěji proti manželství papež Gregor Veliký. Viděl ho jako cestu do pekel. Nakonec svůj omyl uznal. Pochopil, že je to boj s větrnými mlýny, a že volání přírody je mnohem mocnější. Vyhnat konkubíny V roce 1139 papež Inocenc II. na koncilu v Římě, kterého se zúčastnilo asi pět set biskupů, dštil oheň a síru na adresu konkubín, které „patřily k vybavení“ každé lepší fary. Řekl to jasně. Kdo je nevyžene, přijde o benefity, a třeba i o úřad. A ještě se přitvrdilo. Zaveden byl celibát. Kněžím se doporučovalo navštěvovat ženské kláštery jen z naléhavého důvodu. Kdo neuposlechne, toho čekají tresty v podobě půstů, finančních pokut, bičování a sebebičování. Nařízení se dostalo i do těch nejmenších kostelíků. Nikdo se nemohl vymlouvat, že o tom nevěděl. Celibát – nejčastěji porušovaný zákon Papež Benedikt VIII. si v roce 1022 stěžoval, že se do kněžského úřadu vetřeli mnozí, kteří místo toho, aby sloužili Bohu, plodí děti. Mohučský arcibiskup Albrecht v roce 1540 prohlašoval: „… že kněží mají konkubíny“ a co prý proti tomu může dělat. „Když jim to zakáži, budou požadovat manželky, nebo se stanou luterány,“ tvrdil. Největším problémem bylo, že děti odnímaly bohatství církvi a ta se stávala nejchudší z chudých. Proto přitvrdila. Žádné manželství, ani děti mimo zákon, a majetek se vrátí církvi. Kdo se nepodřídí, přijde o úřad. Matkám bylo vyhrožováno posláním do otroctví. A fungovalo to. Církev se tak stala nejbohatší institucí na světě a celibát nejčastěji porušovaným zákonem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170207
Metresy papežů Zákon se podle Georga Denzlera, církevního historika a autora knihy „Dějiny celibátu“, obcházel. Píše doslova: „Místo manželství nastoupil konkubinát. V domech kněží se objevovaly nepříbuzné ženy.“ A Denzler dále píše: „V šestnáctém století bylo deset procent duchovních nemanželského původu. Čtyři pětiny všech nemanželských dětí pocházely od kněží. Minimálně jedna třetina kněží žila v konkubinátu. V patnáctém a šestnáctém století bylo stěží najít papeže, který by neměl metresu a vlastní děti.“ To tedy musela být hotová Sodoma a Gomora. Církev trvala na dodržování celibátu, ale neměla nic proti životu v chudobě. A jak se celibát zdůvodňoval? Je to boží dar a jeho dodržováním se mohou duchovní snáze oddat službě bohu. Výhody celibátu Podle mě rozhodně existují. Jednak zdravotní. Tady především odpadá riziko přenosu pohlavních nemocí. Zabrání se také přelidnění planety. Nehrozí zdravotní nebezpečí a člověk navíc není odváděn od pracovních povinností. To přece potvrdí každý špičkový manažer. Potřebuje katolická církev celibát? Svobodný kněz když má „škraloup“, je bez problémů přesunutelný na jiné místo. Nemusí se shánět školka pro dítě a zaměstnání pro ženu. Jedním slovem, kněz bez manželky a dětí je snadněji ovladatelný. Jako vojáci na vojně. Potřebovala církev celibát? Zřejmě ano, jinak by na něm tak urputně netrvala. Církevní hodnostáři by nemohli tak jednoduše manipulovat s podřízenými. Kněží bez dětí navíc, „nerozfrcají“ církevní majetek. Ten zůstává církvi. Od síly ekonomické, se odvozuje i moc politická, tedy moc ovládat svoje podřízené.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170207
Našli se i odvážní Duchovní si slibovali, že až po Janu Pavlu II. nastoupí nový papež, ledy se pohnou. Našli se odvážní biskupové, kteří se na základě nedávných pedofilních skandálů snažili celibát „zjemnit.“ Jinými slovy dosáhnout toho, aby za určitých předem stanovených podmínek bylo kněžím manželství povoleno. Jedním z nich byl kardinál Schönborn z Vídně, narozený jako šlechtic nedaleko Lovosic, žák kardinála Josefa Ratzingera, dnešního papeže Benedikta XVI. Ten však neuspěl. Papežovým mluvčím pak bylo světu oznámeno, že kardinálova slova byla vytržena z kontextu. Skandály s pedofilií v Německu, Rakousku, USA nebo Irsku prý s celibátem vůbec nesouvisejí. Bylo rozhodnuto. Na celibátu se nic měnit nebude. Papež přece musí vědět, co je dobré pro jeho ovečky. Papež sám ženatý není. Jak by také mohl být. A přesto rozhodl. Napadá mě v této souvislosti jistá paralela, ale v opačném gardu. Připomíná mi to situaci, jako kdyby řidičskému umění a dopravním předpisům učil člověk, který nikdy neměl řidičský průkaz a neměl ani ponětí o dopravních předpisech. V případě, že tato paralela kulhá, zbývá už jen hledisko ekonomické.
20. Máří Magdaléna
a
záhadné Rennes le
Château Na jihu Francie leží malebné městečko, které se jmenuje Beaucaire. V místní kryptě je údajně sarkofág, o kterém se prohlašuje, že patří Máří Magdaléně. Místní katolíci sice netvrdí, že je tam přímo pochována, ale v sarkofágu spatřují druh relikvie. Bylo to v podstatě přesvědčení katarů, kteří nebyli katolickým hodnostářům právě nakloněni. Další zajímavostí je, že naproti kapli v Beaucaire si postavil nádherný zámek titulární král jeruzalémský. Proč právě tváří v tvář sarkofágu Máří Magdalény? A aby toho nebylo dost, mysteriózní se stala i vesnička na jihu Francie Rennes le Château.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170207