„Prozradíš mi někdy, jak to děláš, Bengu?“ zeptal se vladař. „To není žádné tajemství, můj příteli a vládce. Nepotřebuji zrak, abych viděl.“ Císař zadumaně pohlédl do vodní hladiny. Spatřil v ní svou ustaranou tvář. „Zin Zarovy oddíly se daly do pohybu,“ zašeptal. „Míří k Měsíční řece. Překročí ji a vtrhnou do severních provincií. Pán z Fu je mocný. Mocnější než kdy dřív.“ „Nezměníš, co je ve hvězdách psáno,“ zavrtěl Be Jang hlavou. „Bylo předpovězeno, že se Prokletý vrátí ze zapomnění. Tak se stalo. Otcové ho nedokázali zatratit navěky. Přenechali ten nelehký úkol budoucím pokolením. Někteří se vrátili v nových inkarnacích, aby dokončili to, co začali. Čas dozrál, svedeme nelehký boj.“ „A zvítězíme?“ podíval se na něho císař s nadějí. „Vítězství jsou prchavá. Stejně jako porážky. Neumím odpovědět na tvou otázku,“ povzdechl si slepý skřítek. „Některé odpovědi nehledej ve hvězdách, ale v srdcích smrtelníků.“ Panovník se dotkl hladiny jezírka. Červená rybka ho dloubla do prstu. „Pan-Wi vyhledal tvého přítele a teď míří na místo setkání,“ pravil věštec po chvíli soustředění. „Nacházejí se v Blatech. Cítím, že jim hrozí nebezpečí.“ „Nezbývá nám mnoho času,“ posmutněl císař. Pohlédl k nebesům na zeleně zářící měsíc. Když před několika lety změnil barvu z modré na zelenou, oznámili mu skřítčí astrologové, že nastal dlouho očekávaný Zin Zarův návrat. „Za několik dní vstoupí měsíc do souhvězdí Draka. Nešlo by náš plán uspíšit? Obávám se, že pak už bude pozdě.“ „Hvězdy nelze oklamat,“ zvážněl Be Jang. „Vyčkej, dokud nenastane noc shledání. Do té doby smíme jen doufat.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170020
„Pak tedy musím učinit vážná rozhodnutí. Ráno se má vojska vydají k Měsíční řece. Doufejme, že se brzy drak a kočka opět shledají. A s nimi i další staří přátelé. Nechť se stane, jak jsi před lety předpověděl.“ „Není lehké nahlížet do budoucnosti,“ vzdychl Be Jang. „Ani věštec nezná pravý smysl svých vizí. Jedno však vím jistě. Vaše setkání přinese naději.“ „Kéž je to naděje pro lepší zítřek,“ přikývl císař. „Pojď, příteli. Popijeme spolu čaj. Poslední, dokud se nevrátí čas míru...“
Slunce se vynořilo nad hřebenem Skřítčích vrchů. Na okamžik jej zakryl stín. Obrovský rudý drak rozpřáhl křídla a zamířil na jih. Dračí pán horských skřítků vzlétl do války.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170020
Matka Blat „Ztratili jsme je,“ oznamoval skřítčí zvěd Poki kapitánovi Lu-Lu. „Jak je to možné?“ nadzvedl ramenatý skřítek obočí. „Odpusťte, pane, ale není to má vina,“ poklekl před ním voják a sklopil hlavu. Měl na sobě strakatý hnědozelený oděv z jemné, avšak velice odolné látky. Také on byl o něco vyšší než většina ostatních skřítků v doprovodu. Spolu s kapitánovým pobočníkem Ti-Fanem patřili k jednotkám Horského císařství. Zbývajících osmnáct bojovníků pocházelo z řad místních povstalců a vesničanů, které Lu-Lu a jemu podobní cvičili pro vznikající armádu Malé císařovny. „Vím, že to není tvá chyba,“ uchopil velitel zvěda za rameno. „Tejča určitě použila čáry, aby nás zmátla.“ „Děkuji za prominutí, můj pane,“ uklonil se skřítek a opět vstal. „Pojď, zavedeš mě tam, kde stopy končí,“ pokynul mu Lu-Lu. Zanedlouho se oba vrátili. Kapitán měl zachmuřený výraz ve tváři. „Co se děje?“ zeptal se ho Pan-Wi. „Vypadá to, že již delší dobu kráčíme po nesprávných stopách,“ povzdechl si Lu-Lu. „Zdejší duchové se mnou nehovoří, jsou nasáklí zlobou. Ovládá je cizí vůle.“ „Tejča?“ „Obávám se, že za tím stojí někdo daleko mocnější,“ mračil se kapitán. „Teď je ten správný čas na dobrý čaj!“ přerušila jejich hovor Maj-Ja. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170020