Kdo byl František Erhardt, hluchý muž, který šel do práce? Svobodný bezdětný devatenáctiletý havíř německé národnosti. Chlapec, který měl život před sebou a byl ve špatnou chvíli na špatné lesní cestě. V úmrtním listu má v kolonce „poznámka“ vepsáno „pouze pro úřední potřebu“. Kdo je tedy vinen zmařením jeho života? ÚDV nově vyslechl jednoho ze „střelců“. A podal návrh na zahájení jeho trestního stíhání. Střelec popsal situaci takto: V úseku, kterým jsme procházeli jako hlídka, nebyla žádná uranová šachta a nikdo z velitelů nám nikdy neřekl, že by tam někdo pracoval nebo chodil tudy do práce. Tu noc byla mlha, tma a my byli těsně u hranice. Školeni jsme byli v tom, že jakmile se někdo objeví u hranice a neuposlechne výzvy, okamžitě střílet!!! Stále je nejasný počet výstřelů a z čí zbraně nakonec vyšel smrtící úder. První střílel ml. str. Ladislav M. Měl vystřelit pět ran, ale žádnou netrefil. Velitel hlídky, kterého ÚDV vyslýchal, se ostře ohrazoval proti tomu, že by byl Erhardt zastřelen až jím: „Zastřelit jsem ho měl podle zprávy já, ale jak jsem se lekl, upadl jsem na zem a tím mi vyšly ze samopalu rány. Ale bůhví kam!“ Bývalý člen PS se podle své výpovědi necítí vinen a viní ty, kteří jej školili. Dále se ohradil, že i kdyby Františka Erhardta zastřelila jeho kulka, je případ promlčen. Státní zástupce 23. září 2003 tuto námitku označil za nepřípustnou.
František
Erhardt
–
Poslední
cesta
do
práce
| 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169703
V této chvíli se zdá, že se vyšetřovatelům daří jednoho ze střelců postavit před soud… Další výslech velitele dotyčné hlídky Milana P. je už výslechem obviněného. (Pro trestný čin zneužití moci úřední podle paragrafu 380 říšského zákona č. 19/1855 Sb.) Znovu se probírají všechny podrobnosti posledního listopadového dne roku 1949: V zásadě se popis situace nemění. Zdůrazňuje, že byli školeni v tom smyslu, že když člověk v hraničním pásmu nezastaví, mají okamžitě použít zbraň! Na otázku, proč muže nezastavili jinak, odpovídá, že to byl příkaz od velitelů – po neuposlechnutí výzvy střílet. Na otázku, jestli je nenapadlo i po opakovaných výzvách, že je muž nezaregistroval, odpovídá, že to vypadalo, že měl kalné úmysly. V žádném případě je nenapadlo, že by je neslyšel. Vše spělo k soudu: V červnu 2004 dostal ÚDV dopis, ve kterém obviněný píše, že v květnu obdržel dopis z MS, kde mu sdělují rozhodnutí o amnestii prezidenta republiky z 1. 1. 1990. Na konci svého dopisu píše, že i kdyby nebyl amnestován, cítí se nevinen, neboť postupoval podle předpisů. 30. července 2004 podal ÚDV návrh na podání nové žaloby. V popisu zastřelení tentokrát nedošlo k posunu v ději, ale k posunu ve vnímání děje: Příslušníci PS útvaru Černý potok Milan P. a Ladislav M. začali toho dne svoji pravidelnou obchůzku revíru v šest večer. V devět odbočili na lesní silnici jdoucí od hostince Bílý jelen k Černému potoku a vydali se lesní cestou vedoucí od státní hra102
|
František
Erhardt
–
Poslední
cesta
do
práce
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169703
nice k Vejprtům. V té chvíli spatřili asi čtyřicet metrů před sebou postavu muže, který šel proti nim. Jelikož jim jeho chování bylo podezřelé, schovali se za stromy, a když se přiblížil, vyskočili a mladší strážmistr Ladislav M. zakřičel „Stůj, zde hlídka SNB!“ Muž však pokračoval v chůzi. V tu chvíli začal křičet i velitel hlídky Milan P. Muž stále šel. A tak velitel opakoval výzvu německy. Nicméně muž stále nezastavoval. A tak proti němu mladší strážmistr vystřelil. Muž konečně zastavil a začal vyndavat ruce z kapes. V tu chvíli se hlídka cítila ohrožena – předpokládala, že bude následovat útok. Střílet začal i velitel hlídky. Muž padl k zemi. Mrtev. Kolik pokusů je třeba ještě učinit, aby se někdo začal cítit vinen?
Příloha 1: Pokyn velitele SNB-útvaru 9600 k objasnění možného postižení zastřeleného F. Erhardta Příloha 2: ERHARDT – záznam o použití zbraně s „výsledkem“ Příloha 3: Poškozený ERHARDT – plánek místa střelby František
Erhardt
–
Poslední
cesta
do
práce
| 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169703