slovy skryté obsahy pacientových slov, ale pouze „zrcadlil“ to, co pacient říkal. „Později začali rogersovští terapeuti zdůrazňovat, že k žádoucímu účinku nevede ani tak technika, jako spíš zaujetí pro pacienta, opravdovost a schopnost vcítění.“ 40 Tyto tři podmínky byly v terapii pro Rogerse nezbytné, na druhou stranu je pro terapii považoval za dostatečné. Akceptace neboli přijetí klienta „znamená základní postoj, kdy je terapeut vůči pacientovi zcela otevřený, vstřícný a přijímá ho bez výhrad jako hodnotnou bytost, zasluhující si úctu a respekt.“ 41 Současně se v akceptaci projevuje jeho ochota věnovat se duševnímu životu pacienta. Mluví o úctě a pozitivním přijetí bez kladení podmínek. Terapeut si pacienta váží a uznává ho jako člověka. Neohlíží se na to, zda se pacient chová „vhodně či nevhodně“, a bezvýhradně ho přijímá. Rogersův pohled na člověka byl optimistický. „Byl přesvědčen, že člověk je vrozeně dobrý a že jen vlivem vnějších tlaků a nepříznivých životních zkušeností se u něho projevuje nepřátelské, egoistické nebo neurotické chování. Poskytneme-li mu příznivé podmínky, jaké vytváří chápající nemanipulující atmosféra důvěrného vztahu, bude se vlivem svých vnitřních sil znovu rozvíjet kladným zdravým směrem.“ 42 Rogers věřil, že lidé jsou v podstatě dobří a že dovedou své problémy řešit, když akceptují skutečnost, že svůj osud drží ve svých rukách. Velice důležité je i neverbální chování terapeuta, jeho mimika, gesta, tón hlasu a hlavně plná a soustředěná pozornost zaměřená na klienta. Empatie má základ v intuici, soucítění a v pozitivním zájmu o člověka. „Empatie je pocitově nesený způsob poznání jiného jedince, který se projevuje ochotou a snahou co nejpřesněji vnímat, zachytit a pochopit jeho aktuální i potenciální vnitřní svět se všemi subjektivními významy a pocity.“ 43 Empatii lze charakterizovat jako porozumění vcítěním. Terapeut vci ováním prožívá klientův osobní svět a snaží se mu sdělit, jak jeho svět chápe. 40
Kratochvíl, Základy psychoterapie, 2000, str. 56
41
Vymětal a Rezková, Rogersovský přístup k dospělým a dětem, 2001, str. 70
42
Kratochvíl, Základy psychoterapie, 2000, str. 55
43
Vymětal a Rezková, Rogersovský přístup k dospělým a dětem, 2001, str. 83
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169238
Kongruence neboli autenticita, to znamená pocit opravdovosti, je soulad mezi terapeutovým chováním a prožíváním. „Terapeut je v každém okamžiku ve svém jednání sám sebou, tedy konkrétním, nezáhadným člověkem, jehož projev i komunikace jsou jasné a odpovídají terapeutovu momentálnímu prožívání a smýšlení.“ 44 Být autentický ke klientovi znamená, že terapeut musí být autentický i sám k sobě. Ke konci života Rogers kladl velký důraz na prezentismus neboli soustředěnou pozornost na pacienta, jemuž je terapeut k dispozici. Autenticita ovšem není jen naprostá upřímnost, může zde být i jistá selekce autenticity vůči pacientovi. Terapeut však nic nepředstírá, nenalhává sobě ani druhému, nemusí skrývat své pravé reakce. Když klienta bezvýhradně akceptuje, je ale také tolerantní, taktní a má k němu úctu a ohleduplnost.
5 . 2 . V Ý VO J R O G E R S OV S K É P S YC H OT E R A P I E U N Á S Počátky rogersovské terapie v naší zemi lze najít už u první poválečné generace klinických psychologů, a to u R. Bursíka a L. Kubičky. Ti byli v písemném kontaktu s C. R. Rogersem a dostávali od něho tiskové i zvukové materiály. R. Bursík přednášel rogersovský přístup na Katedře psychologie FF UK v Praze. J. Vymětal se více seznámil s rogersovskou psychoterapií během ročního studia na Institutu psychologie filozofické fakulty univerzity v Hamburku u R. Tausche. Po návratu do Československa s tímto přístupem seznamoval odbornou veřejnost. První „výcvik“ v rogersovské terapii se uskutečnil s podporou S. Kratochvíla, a to v roce 1984. Na začátku 90. let minulého století proběhly dva dvouleté vzdělávací cykly v tomto přístupu, posléze i víceletý výcvik pro pracovníky diakonie. V roce 1992 J. Vymětal založil pražský Institut pro psychoterapii a poradenství zaměřené na klienta, v jehož čele dále stály V. Junková a V. Rezková. Tento institut nebyl komerční a posléze utlumil činnost, protože neodpovídal duchu doby. 44
Vymětal a Rezková, Rogersovský přístup k dospělým a dětem, 2001, str. 100
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169238
O rok později vznikl v Brně Český institut pro přístup zaměřený na člověka, v jehož čele stojí O. Tegze, a v roce 1994 Institut PCA Praha, který řídí J. Holeyšovský. Institut PCA Praha patří mezi zakládající členy Evropské sítě PCA asociací. Oba instituty jsou od roku 1994 sdruženy v Asociaci pro psychoterapii, poradenství a přístup zaměřený na člověka. Předsedou Asociace je V. Lepičovský. Úkolem Asociace je rozvíjet rogersovský přístup u nás a spolupracovat se zahraničím. Jak pražský, tak brněnský institut nabízejí akreditovaný výcvik v terapii zaměřené na člověka. Mezi oběma výcviky jsou v základních oblastech jen drobné rozdíly.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169238