‰tinami ovocn˘ch sadÛ. Mezitím vesnice, ubohé shluky kamenn˘ch chatrãí, které se sotva dají nazvat obydlím ãlovûka. Tu a tam panské sídlo, pfiízemní dfievûn˘ dvorec, s dfievûn˘m ledabyl˘m hrazením, kamennou vûÏí k pochybné ochranû pfied pfiepadením. Nedbalost a ‰pína. Knûz v duchu vidí ‰panûlské obce, vesnice kolem Sevilly, Toleda ãi Burgosu, ãichá jejich pachy a cítí jejich Ïiv˘, hmotn˘ tep. Rozdíl proti tûm fieck˘m odpadlíkÛm. A dodává: Lhostejnost. Lenost. Vidí stfiízlivé statky ‰panûlské ‰lechty, úãelná opevnûní, pofiádek, ãisto. A znovu: Lhostejnost, lenost. Má tohle neÏivé, znetvofiené kfiesÈanství opravdu tak ‰kodliv˘ vliv na ãlovûka, Ïe mu bere smysl pro ãistotu a práci? Clavijo je je‰tû v Trapezuntu. Byl nesmírnû zvûdav na ten státeãek v odlehlém koutku âernomofií, na tu dávno odfiíznutou odnoÏ cafiihradské fií‰e, na skomírající zbytek kdysi velikého panství mocného rodu. Byl zvûdav na jeho dne‰ního vládce, jehoÏ otec a dûd mohli je‰tû pln˘m právem nosit titul Velik˘ Komnén – Megas Komnénos. Pak stál pfied tím unaven˘m, sotva padesátilet˘m muÏem, mluvil s ním a poznal, Ïe velikost KomnénÛ je vûcí minul˘ch dob. Prázdná, zvet‰elá vzne‰enost trapezuntsk˘ch hradních síní pÛsobila tísnivû a trapnû; jako by zdûdili své sídlo po bohat˘ch pfiíbuzn˘ch. Musel se tomu zasmát. Ne, nehodil se na tu nedobytnou orlí skálu ten váhav˘ a nerozhodn˘ císafi ani jeho hezk˘ a hloup˘ následník. A to divadlo! Huben˘ stfiízliv˘ obliãej se sloÏil do úsmûvn˘ch vrásek. Stáli tam, v ohromné trÛnní síni, pfied zataÏen˘m rud˘m závûsem, zahaleni v oblacích kadidla, aÏ jim bylo nevolno, a ãekali. âekali dlouho, aÏ koneãnû zaklinkal zvonek; za pekelného hluku pí‰Èal a trubek se rozhrnul závûs a objevil se císafi v tûÏkém, zlatém, perlami posetém rouchu. Sedûl na vysokém trÛnû nehybnû jako socha. A strnule hledûl do prázdna. Zjevení trvalo nûkolik minut a po celou tu dobu nástroje nesnesitelnû jeãely. Pak se závûs zatáhl, hluk pfiestal jako kdyÏ utne a bylo po audienci. Hned potom následovalo ov‰em druhé, soukromé sly‰ení, kdy se Basileos jiÏ choval jako ãlovûk; ale proboha, pro koho, kvÛli komu se konal ten podivn˘ obfiad? „V‰iml sis té mladé, Ruyi?“ vpadá zezadu GómezÛv hlas. „Mhm,“ zavrãí Clavijo cosi vzdáleného. „Ta musí b˘t,“ rozvíjí Gómez své pfiedstavy. „Kouká jí z oãí v‰echna nefiest Cafiihradu. A pfiitom se chová jako dokonalá princezna. Chytrá, zkaÏená, vzne‰ená. A krásná. PaneboÏe, ta toho asi umí. Dal bych si ...“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169235
V˘kfiiky pana Gómeze se pomalu zmûnily v samomluvu. „Ale nechtûl bych b˘t v kÛÏi jejího manÏela – hú!“ souká dál pro sebe svou my‰lenku, „kdyÏ si ta nûco zamane – ta mÛÏe natropit vûcí ...“ RÛÏov˘ ‰lechtic je trochu jako kobylka Karie. I jemu by se chtûlo vyrazit kupfiedu, vybûhnout na vr‰ek a sebûhnout dolÛ, vyboãit z fiady, vyhazovat a skákat a vÛbec dûlat vûci neobvyklé a nedÛstojné. MÛÏe b˘t nûco pfiíjemnûj‰ího neÏ drÏet v prstech uzdu a cítit pod zadkem poctiv˘ koÀsk˘ hfibet? Kromû ov‰em ... Ale i toto je dnes jen prchavá my‰lenka vyvolaná vzpomínkou na svÛdn˘ zjev Kyry Theodory. Hlavní je, Ïe se koneãnû zbavil tûch proklet˘ch houpav˘ch lodních prken, smradlavého soleného masa, vûãnû vlhk˘ch rukou, pálících mofiskou solí, zatuchlé kajuty a protivného vûtru! Jak˘ poÏitek je pevná zemû! Jak bájeãnou zmûnou je námaha jízdy proti bezmocnému ãekání a nudné plavbû! Na rozcestí, kde star˘ komnénovsk˘ most pfietíná fieku Pyxites, kde temná postranní rokle ústí do hlavního údolí, krãí se od samého rána schoulená postava v tmavém plá‰ti. Sedí ve stínu mohutného jilmu a vytrvale vyhlíÏí na úsek trapezuntské cesty, nejãastûji tam, kde se ‰ed˘ pruh vynofiuje z hou‰tin v zátoãinû fiíãky. Koneãnû zahlédne jak˘si pohyb a souãasnû zachytí zazvonûní podkovy; v zákrutu se objeví ãervená skvrna heroldova plá‰tû. Pomalu se odlupuje z lesa kÛÀ za konûm. KdyÏ cizokrajn˘ ‰at jezdcÛ za císafiskou stráÏí potvrdí Theodorovi, Ïe neãekal nadarmo, opustí hoch svÛj úkryt a vystoupí na cestu. V tom okamÏiku vyboãí Karie z fiady, tah uzdy v hubû povolí a nûkolika skoky je klisniãka u svého pána. Králov‰tí vyslanci se zastavují a herold, kter˘ uÏ lhostejnû pfiejel, se musí zastavit téÏ. Theodor hladí jednou rukou Michalovy vlasy a druhou Kariiny nozdry a mlhou slz najednou vidí, Ïe je stfiedem celého hlouãku pozorn˘ch tváfií. Sedmimûsíãní vyhnanství v klá‰terní samotû se naráz projeví; nedokáÏe nic jiného neÏ padnout na kolena. Michal se vzpamatuje dfiív; vezme Theodora za ruku, pfiistoupí k páteru Alfonsovi – tehdy v Leontokastru byl z nich pfiece nejvlídnûj‰í – a pfiedstavuje ho: „MÛj bratr, Va‰e Milosti.“ Theodor na okamÏik pozvedne oãi. Knûz má vlídn˘, pfiívûtiv˘ pohled, usmívá se. Alfonso vidí polekanou chlapeckou tváfi, velké uslzené oãi, ve kter˘ch je docela zfietelnû vepsán ostych, nejistota a strach. Se98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169235
stoupí tedy a vezme chlapce za ruku. Tepl˘, konej‰iv˘ dotyk. „Tak ty pojede‰ s námi ke kníÏeti Timurovi,“ fiíká. „Nemusí‰ se bát. Bude‰ v bezpeãí tak dlouho, dokud i my budeme bezpeãni.“ Don Gómez se pfiátelsky ‰klebí, Clavijo hledí na okamÏik ménû zahloubanû a Theodor pomalu cítí, Ïe se sv˘ch nov˘ch pánÛ opravdu nemusí bát. Zb˘vá Michal. Clavijo, Gómez i herold uÏ dávno obrátili konû k dal‰í cestû, ale Michal stále je‰tû stojí, drÏí se Theodorovy ruky a ãeká. Karie frká a hrabe kopytem. Theodor uãiní pohyb, jako by ji chtûl uchopit za uzdu. Vtom v Michalovi cosi povolí a s pláãem se vrhne Theodorovi kolem krku. „Theo! Theo!“ vzlyká jako dítû. Theodor se zarazí v pÛli pohybu. Uvûdomí si, co se v chlapci dûje. Zaváhá. Obrátí se prosebnû k jedinému ãlovûku, kter˘ mu po dlouhé dobû ukázal vlídnou tváfi. Páter Alfonso je‰tû stojí u svého konû. Chápe. Chvilku pfiemítá. Marnû hledá v tûch dvou obliãejích známky té lenivé, poddajné lhostejnosti, která ho na zdej‰ích lidech tolik odpuzuje. Kromû toho je trochu dojat; ti dva se mají opravdu rádi, to je vidût. Pokynem zavolá Fernanda a fiekne mu dvû tfii ‰panûlská slova. Pfiistoupí k Michalovi a poloÏí mu ruku na hlavu. „Bude se ti st˘skat, maliãk˘?“ ptá se fiecky. Slzavé k˘vnutí. „A chce‰ jet také?“ Otázka, která mûní osudy. Dva páry oãí, stejnû ulekan˘ch, stejnû pln˘ch nadûje. KdyÏ Fernando pfiivede záloÏního konû, vidí, jak oba fieãtí ho‰i kleãí pfied Alfonsem, objímají mu nohy a roní vydatné potoky upfiímn˘ch dûtsk˘ch slz. Divadlo, které sahá k srdci, z kterého za‰típne v nose a zalechtá pod víãky. Pedro dojatû smrká, tu a tam se nûkomu zalesknou oãi, i svûtobûÏník Rodrigo kupodivu nekleje. Jen Fernando se nevraÏivû dívá, to je krámÛ s nûjak˘m fieck˘m usmrkancem; naã s sebou proboha potáhneme kluka? Vtom se od skupiny vojákÛ oddûlí jeden, není ani mlad˘ ani star˘, ani stopy po ne‰tovicích nemá v obliãeji, zato má divnû kos˘ pohled a vlhké studené ruce. Ruka se dotkne Fernandova ramene, pohled zatûká z jednoho na druhého a skonãí na Theodorovi. Ústa páchnoucí zlem se nach˘lí k uchu, ucho je náchylné ke zlu, poslouchá. Krátk˘m naléhav˘m 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169235