„Úplně to tu rozsvítily, nemyslíte?“ prohodil diktátor. Zjevně ji nechtěl nutit dál. „Ano,“ přikývla. „Škoda že je kvůli tomu museli uříznout, že?“ Starý pán přivřel oči, jako by ho už unavovali lidé, kteří se nedokážou zorientovat v realitě. „Tam, odkud pocházejí, jich je víc,“ ujistil ji, bez varování se natáhl přes stůl a podal paní Samprasové obálku. Gala se při prohlížení fotografií své rodiny snažila zachovat klid. Zhluboka dýchala a několikrát zamrkala. Celý balíček prošla několikrát, ale ruce se jí při tom netřásly. Nakonec řekla: „Ty fotografie mých dětí jsou velmi dobré. Velmi ostré. Člověk vidí, že byly pořízeny velmi nedávno.“ Diktátor se pohodlně opřel a židle spokojeně zaskřípala. „No, rostou jako z vody, co?“ prohodil. „Ano, díkybohu rostou,“ řekla paní Samprasová. „Ale… fotografie mého manžela už nevypadá tak nová. Po pravdě řečeno mohla být pořízena před lety.“ „Ujišťuji vás, že je z nedávné doby.“ Paní Samprasová se zamračila a zvedla si fotku blíž ke tváři. „Nevypadá ani zdaleka tak starý,“ namítla, „jak bych očekávala.“ Diktátor se zasmál. „To by mě zajímalo, jestli by mu to polichotilo, nebo ho to dojalo.“ „Nevím,“ odpověděla paní Samprasová. „Budu se ho muset zeptat sama.“ „Doufám, že k tomu dostanete příležitost.“ „Ach, ano…“ pronesla paní Samprasová pochybovačně, jako by jí hrozilo, že se přestane soustředit na celou řadu záležitostí. „Otázka zní kdy.“ „A odpověď zní,“ ujistil ji diktátor, „jak jen to bude možné. Být svědkem takového shledání by potěšilo srdce sta-
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169228
rého muže. Po pravdě řečeno se na to nesmírně těším. Bezpochyby půjde o zlatý hřeb mé rekonvalescence.“ Gala si olízla rty a několikrát polkla. Po jistém úsilí se jí podařilo přestat – aspoň prozatím. „Bude potřeba, abyste shodil pár kilo,“ povzdychla si. Diktátor překvapivě vyskočil ze židle a začal energicky švihat rukama, jako by běžel maratón. Jeho nohy, skryté za stolem, se pohybovaly chabě, ba skoro vůbec ne. „Vidíte!“ dobíral si ji žoviálně a bez dechu. „Už jsem začal!“ Týden nato, ráno před operací, se paní Samprasová ještě jednou setkala s diktátorem v jeho pracovně. Na diktátorově postavě se nic nezměnilo, přesto však po Gale vyžadoval chválu za to, jak zhubl. Gala ho s kamennou tváří chválila. Nemělo smysl znepřátelit si ho kvůli jeho špekům; boj kdo s koho si vyhradila na záležitosti, na nichž skutečně záleželo. „Nemůžete mít na sále muže s pistolemi,“ poukázala, když domlouvali průběh odpolední operace. „Budou si držet řádný odstup,“ argumentoval diktátor. „Skoro si ani nevšimnete, že tam jsou.“ Gala zavřela oči a pevně sevřela rty. Před duševním zrakem nebo na zadní straně sítnice jí vyvstal negativní obraz sluncem zalitých květin. Dnes to byly rudé růže – do vázy jich nacpali až příliš mnoho, stonky měly od ulámaných trnů ošklivé a hubené. „Jedno smítko prachu z pistole,“ řekla, „obsahuje milión baktérií, dost na to, aby se vám prohnaly tělem jako mor. Přezka vojákova pásku vás může zabít – a ne jen tím způsobem, který je v naší zemi obvyklý.“ „Myslíte si, že to nevím?“ ohradil se diktátor. „Mám z toho univerzitní titul. Myslel jsem tím, že vás moji muži budou moci sledovat skrz sklo. Bude to poučné. Jednou třeba budou muset sami operovat.“
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169228
Gala Samprasová se starci zadívala přímo do očí. „Doufám, že nedostali pokyn, ať mě zastřelí, pokud se bude zdát, že vám sebemenším způsobem ubližuji,“ řekla tiše a rozumně. „Koneckonců, vyříznu vám díru do hrudi, otevřu vás jako aktovku a zastavím vám srdce. Doufám, že vědí, že takhle je to v pořádku?“ Jestli to diktátora vyvedlo z míry, nedal to na sobě znát. „Budou si všímat… vaší šetrnosti,“ řekl. „Sledovat vaši důkladnost, naprostou soustředěnost, vaši… finesu. Víte, slyšeli, že když se dáte do díla, děláte to s láskou, jako by tam na stole leželo vaše vlastní dítě.“ Jeho buclatá ruka něžně hladila vzduch mezi nimi, opisovala půlkruhovitou křivku jako srpek měsíce, dětskou hlavičku nebo obnažené ženské ňadro. „A samozřejmě,“ dodal, „se nakonec budou dívat, jak se probouzím.“ Gala si poprvé připustila, že i přes veškerou její zdatnost by výsledek mohla diktovat brutální síla přírody a statistiky. „Pane prezidente,“ hájila se, „uvědomujete si, že tato operace byla podniknuta jen několikrát a obvykle na mnohem mladších mužích?“ „Buďme optimisté!“ zvolal diktátor. „Tato země byla koneckonců vybudována na optimismu.“ Za oknem hvízdla píšťalka. Diktátor vyskočil, jako by již dostal nový život. Nadšeně na paní Samprasovou zagestikuloval, ať přejde k němu k oknu. Pospíšila si mu vyhovět, aby ji nemusel tahat za ruku. Společně se zadívali na nádvoří. V perspektivním zkrácení mnoha poschodí tam jedna teenagerka nejistě šla mezi dvěma šiky vojáků; kráčela skutečně prkenně a nepřirozeně. Přestože měla postavu mladé ženy, módní sestřih a další rysy, kterými se tak nesmírně odlišovala od dítěte, jímž byla ještě před několika lety, šlo nepochybně
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169228