Z
REBELŮ REVOLUCIONÁŘI
ně kontraproduktivní, že si historik nutně klade otázku, zda mentální naladění a očekávání těch, kdo v koloniích ovládli politický diskurs, neurčovalo již předem výsledek jakéhokoli, byť sebebanálnějšího střetu. I když byly britské celní patroly obecně nenáviděné a některé cenové relace, ovlivněné merkantilistickými obchodními pravidly, pro kolonisty nepříznivé, nejednalo se o stav, který by zhoubnou měrou dopadal na převážnou část koloniální společnosti. Po prolomení západní hranice se před mnoha lidmi otevřela nová obrovská oblast nadějí a příležitostí, k níž mohli zaměřit své schopnosti a úsilí. Bílá Amerika se odvracela od pobřeží a začala svou budoucnost spojovat s vnitrozemím, kde ji čekali jiní protivníci, osobité nároky a svérázná nebezpečí, odpoutávající její historický prožitek definitivně od evropských zkušeností. Přesun těžiště směrem na západ a oslabení imperiálních námořně-obchodních závislostí by si pravděpodobně po nějaké době samy vynutily uvolnění, reformu a posléze zánik politických pout s metropolí. V roce 1773 však národ na revoluční cestu sváděla skupina lidí, kteří v Americe nejvíce hleděli na východ a s Anglií byli svázáni tisíci obchodních, zájmových a finančních pout: dálkoví obchodníci velkých přístavních měst a plantážníci-vývozci z pobřežních nížin. Republikánská a přirozenoprávní rétorika, kterou použili pro ospravedlnění svých zištně motivovaných rozhodnutí, připoutala k jejich zájmům výkvět koloniální inteligence, jejíž nejlepší mozky daly své výjimečné schopnosti do služeb myšlenky americké emancipace a posléze i nezávislosti. Británie sklonku 18. století byla globálním impériem, jehož jednotlivé vzdálené části na sebe mohly působit 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169204
P ODIVNÁ
REVOLUCE :
D LOUHÁ
CESTA
A MERIČANŮ
K NEZÁVISLOSTI
(1763–1783)
v nečekaných souvislostech. Jeden paprsek propojené pavučiny vztahů tvořila východoasijská politika Londýna, reprezentovaná v Indii a v Číně od počátku 17. století působením Východoindické společnosti, nejmocnějšího dobového obchodního monopolu s množstvím vlivných podílníků. Čaj, který společnost dovážela téměř výhradně z Číny, představoval jeden z hlavních spolehlivých zdrojů zisku a vlastně i důvodů anglické vojenské přítomnosti v Asii. Na počátku 70. let se shodou okolností – výhodnými nákupy v Asii, poklesem poptávky v království – nahromadilo v jejích skladištích obrovské množství čaje za téměř 17 milionů liber, které hrozilo zahltit trh s katastrofálními cenovými následky. Ve finanční turbulenci počátkem r. 1773 poklesla hodnota akcií společnosti na londýnské burze téměř na polovinu a na představenstvo dolehla hrozba bankrotu. Vláda se přirozeně snažila podnikatelskému kolosu, na jehož prosperitě měla kromě osobních výhod a konexí i nezištný obecně ekonomický zájem, pomoci daňovým zvýhodněním. Dne 23. dubna 1773 předložil premiér North v Dolní sněmovně návrh, aby Východoindická společnost směla obejít plavební zákon a vyvézt část čajové zásoby z londýnských skladů do amerických kolonií, aniž by musela zaplatit povinné „meziproclení“ v Anglii. V platnosti ovšem zůstal poslední pozůstatek Townshendova systému – celní poplatek, kterému čaj podléhal při vstupu do amerických přístavů a který měli uhradit kolonisté, spolehliví čajoví zákazníci a pilní konzumenti. Tři pence, vybírané z libry čaje, se tak po dani z melasy 1764 staly druhou proslulou třípencou mincí, lemující americkou cestu k nezávislosti. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169204
Z
REBELŮ REVOLUCIONÁŘI
Premiérův návrh nevzbudil ve sněmovně významnější opozici. Východoindická společnost bylo vlivné sdružení s dlouhými prsty a koneckonců koloniální cena čaje, zbavená zátěže britského „skladištního“ proclení, by díky zákonu poklesla až na úroveň srovnatelnou s cenou pašovaného čaje holandského, ne-li nižší. Praktičtí obchodníci, jimiž Američané nepochybně byli, jak neustále prokazovali ve zcela racionálně a materiálně motivovaných protestech, mohli takové opatření jedině uvítat. Odstavce zákona, které dovolovaly rozprodávat dovezený čaj do koloniálního maloobchodu pouze agentům a smluvním kontrahentům Východoindické společnosti a zbavovaly tak výdělku domácí síť drobných distributorů, nikdo nepokládal za zvláště škodlivé. Dne 10. května 1773 vstoupil „čajový zákon“ v platnost. Protesty v koloniích propukly s plnou silou mnohem dříve, než první loď s nákladem části z celkového množství půl milionu liber čaje, povoleného pro americkou destinaci, dorazila koncem listopadu 1773 do Bostonu. Bezprostřední důvody k organizovaným nepokojům se z odstupu dějin zdají poněkud malicherné. Je pravdou, že jediná zbývající Townshendova daň se v obecném povědomí díky ustavičné agitaci změnila z drobného poplatku v symbol metropolitní „zvůle“ a kolonisté pokládali za věc cti, aby konzumovali výhradně čaj pašovaný. K jeho plynulé dodávce byla vytvořena zvláště pěstovaná distribuční síť, jejíž články byly nyní ohroženy ve svých příjmech. Dílčí zájmy však zřejmě překrylo ideologické zasazení čajového zákona do diskursu parlamentní korupce a nerovných imperiálních vztahů. Vlastenecká propaganda zdůrazňovala, že opatření bylo přijato 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169204