Fikce V L A S T I M I L Z U S K A / M I M É S I S – F I KC E – D I S TA N C E
v němž vyjádřené nemá (pro nás) jinou existenci než tu, která ho vyjadřuje: Druhého jako expresi možného světa. V psychickém systému já – já objektové funguje Druhý jako centrum obalování, zahrnování nebo implikace.“ Deleuze, G.: Différence et Répétition, c.d., s. 261. K tomu srv.: „Pozice tvůrce fikce je pozice prezentování. Fiktivní pozice spočívá v prezentování, v nabídce k úvaze o jistých situací pro nás – abychom je reflektovali, uvažovali o nich, prozkoumávali implikace.“ Wolterstorff, N.: Works and Worlds of Art. Oxford 1980, s. 231. Redukce, zmiňovaná Deleuzem, odpovídá ztrátě distance, ať už metafyzické Lévinasovy nebo estetické Bulloughovy, a „zvláštní podmínky zkušenosti“ pak distancovanému estetickému postoji, epoché od reality, suspenzi generální teze přirozeného postoje. 43 inferential walks – termín U. Eca z práce The Role of the Reader (Bloomington 1979) označující opouštění textu fikce v zájmu získání intertextové podpory pro konstituci možného světa fikce. S psychology řečeno, jde o poddruh exploračního chování, tzv. rozšiřujícího, rozbíhavého (diversive).
97
2.2 „Síla“ žánru jako funkce vzdálenosti možného světa Denně jsme svědky taxonomické „nekázně“ v recenzích, reklamách, informujících statích apod., kde se s žánry, resp. s žánrovou atribucí zachází volně, až na hranice libovůle. Takže se snadno zaměňuje thriller s hororem, krimi s detektivkou, pohádka s fantasy atd. atp. Navíc se v povědomí diváků a filmových fanoušků fixují ustálená spojení typu „Hitchcock = král hororu“, třebaže z jeho 53 filmů je hororem jen jediný. Pokusíme se proto ve snaze snížit množství výskytu žánrových konfuzí o přidání jednoho z kritérií žánrové klasifikace. Motivem je tázání, proč kontaminace určitým prvkem (i syntaktickým) např. žánru fantasy mění sci-fi ve fantasy, proč prvek sci-fi mění detektivku ve sci-fi, proč metafora „zli-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169175
V L A S T I M I L Z U S K A / M I M É S I S – F I KC E – D I S TA N C E
Fikce
98
terárňuje“ text (včetně filmového), tedy co je v pozadí relativní „síly“ žánru. Dvě relevantní studie k tomuto problému vyšly i v českém překladu: Altmanův Sémanticko-syntaktický přístup k žánru a Carrollova Podstata hororu.1 Obě studie jsou v jistém ohledu komplementární, neboť Altman neuvažuje pragmatickou dimenzi a Carroll se zmiňuje, třebaže jen letmo a bez dalších analýz, o dvou třídách žánrových konceptů. Podle struktury (tuto třídu popisuje Altman) a podle působení (např. horor). Tato členění se často mísí bez rozlišení a bez nahlédnutí jejich pozadí, totiž implicitní koncepce, pojetí estetického objektu (v Beardsleyho členění objektové, intencionální /pozor, nikoli ve fenomenologickém smyslu/, afektivní a postojové pojetí estetického objektu). Strukturální, tj. i strukturalistické pojetí odpovídá objektovému chápání estetického objektu abstrahujícímu od autora i recipienta, klade např. detektivku jako striktně určenou vnitřními vztahy a prvky. Afektivní pojetí stanoví jako určující kritérium žánrové příslušnosti působení na diváka (čtenáře). Námi sledované kritérium integruje oba přístupy a jeho pozadím je koncepce estetického objektu jako intencionální předmětnosti ve fenomenologickém smyslu (viz např. Ingarden). Dále využíváme konceptu možného světa (původně logického), a proto nejprve podnikneme krátký exkurz k tomuto pojmu – vzhledem k žánru. I. Využití „možných světů“ a přidružených pojmových nástrojů se v žánrových studiích objevuje kupodivu vzácně a nadto skoro výhradně v literární teorii. Dosud nejpropracovanější pokus M.-L. Ryanové 2 pracuje vedle „možného světa“ se vztahem přístupnosti (accessibility relation) a v některých ohledech se blíží zde prezentovanému pojetí. Ryanová jemně rozlišuje aktuální svět (realitu), aktuální svět textu (možný svět textu) a referenční svět textu. Přístupnost pak traktuje
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169175
Fikce V L A S T I M I L Z U S K A / M I M É S I S – F I KC E – D I S TA N C E
na základě vztahů aktuálního světa (reality) a aktuálního (možného) světa textu, identity nebo kompatibility vlastností, objektů, časových (historických) souřadnic, taxonomické, logické a lingvistické kompatibility. Výsledkem je síť relací či tabulka, do níž lze zařadit většinu literárních (fiktivních) žánrů podle snižujícího se počtu modalit („cest“) přístupnosti. Zcela nepřístupný možný svět tedy není světem možným, je z reality nepřístupný. „Blokování přístupových cest“ s rostoucí vzdáleností (i v našem pojetí) tak 1) zabraňuje návratu do „nižšího žánru“, 2) vysvětluje relativní „sílu“ příslušných žánrů, kdy při vzrůstající „fantastičnosti“ za sebou příslušný žánrově se vyvíjející text pálí mosty přístupnosti, charakteristické pro žánry nižší, realističtější. Podle Ryanové je vzdálenost mezi aktuálním světem a alternativním aktuálním světem textu měřena množstvím relací přístupnosti; čím je jich méně, tím je možný svět reprezentovaný textem vzdálenější (sci-fi, pohádka, nonsens až „Jabberwockyism“). Maně se nám vybaví klasická studie T. S. Eliota,3 kde je tematizován mimo jiné problém originality. Absolutně originální dílo, možný svět textu bez jakýchkoli vazeb (přístupnosti) k životnímu, zkušenostnímu světu, včetně zkušenosti s celkem umělecké kultury, by byl nesrozumitelný, dílo jako dění smyslu by bylo nesmyslné a jako dílo by neexistovalo, neboť bychom neměli přístup k jeho možnému světu. Členění na aktuální svět textu (the textual actual world) a referenční svět textu [the textual reference world] nachází podporu ve významné práci K. Waltona,4 kde možný svět díla (Walton má ovšem v podstatě oprávněné výhrady k tomuto pojmu a upřednostňuje koncept fiktivního /fikčního podle L. Doležela/ světa) slouží jako pomůcka, nástroj, rekvizita (props) pro hru na předstírání (game of make-believe), pohyb a pobyt v modu „jakoby“, kdy teprve tato hra s aktivní účastí diváka, čtenáře, tvoří aktuální možný svět. Do světa díla (referenčního světa textu) recipient vstoupit nemůže.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169175