„Nechme toho,“ fiekla jsem, „Co bylo, nezmûníme.“ „A co bude?“ „Co má b˘t?“ „Nic?“ Díval se na mne pátravû, ne, vÛbec se nezmûnil, v‰echno je, jako bylo, i já, zbláznûná, nemocná touhou, opût bez její pomoci, vydána na pospas, a ãemu? Takhle to pfiece nemÛÏe zÛstat, Queri. Cítila jsem, jak je v‰echno ‰patnû, kdybych byla schopna pfiátelství, snad. Vzdychla jsem. „Vám stále je‰tû není dobfie,“ fiekl mi s úãastí. „Proã si neodpoãinete? U‰tvete se a co z toho kdo bude mít.“ „Já. Pocit splnûné povinnosti. Splnûn˘ch plánÛ.“ A divila jsem se své odpovûdi. Proto pracuji? Bylo to divné, ale jin˘ dÛvod mû nenapadl.CtiÏádostivá? Kdo si to kdy o mnû myslil? Pokrãil rameny. „·koda, Ïe jsem v létû tohle nevûdûl. Vypadala jste tak bájeãnû, jako Ïe se ze zásady v‰ude ulejváte, bylo mi to hroznû sympatické. A vy zatím… Kdybych to byl jen trochu tu‰il, urãitû jsem vám to rozmluvil.“ „To by se vám tûÏko bylo podafiilo.“ „Máte pravdu.“ Z‰edl˘ hlas. „Mnû se s vámi nedafií vÛbec nic.“ „Luká‰i,“ zaãala jsem, ale nedal mi domluvit, vybuchl ve smích, aÏ se lidé kolem nás otoãili. „Jak mi to fiíkáte?“ Smál se do hrsti. „Nejmenujete se Luká‰?“ „Uji‰Èuji vás, Ïe jsem se tak nikdy nejmenoval. Ani minutu.“ „To nebyl vበrukopis?“ A co jsem nad ním proÏila! „VypÛjãen˘. Vypadalo to, Ïe se k vám jinak nedostanu.Doma jste mû nechtûla, a zfiejmû je‰tû nechcete…“ Zpytav˘ pohled. „Proã nesmím k vám?“ Jak odpovûdût? Co vysvûtlit? Mlãela jsem. „ProtoÏe jsem kluk,“ odpovûdûl si sám. „ProtoÏe se vám nelíbím. ProtoÏe vám nestojí za to ztrácet se mnou ãas. Drahocenn˘ ãas, kter˘ byste jinak vûnovala zvy‰ování pravdûpodobnosti, Ïe vás skolí infarkt.“ Lítost. „Ne, Queri,“ fiekla jsem a hned se usmál, „to je v‰echno úplnû jinak.“ „Jak jinak?“ Nadûje v hlase i v oãích. „Já vám to nemohu vysvûtlit.“ „Máte nûkoho? MuÏe myslím?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169172
Zavrtûla jsem hlavou a v témÏ okamÏiku se jeho ruka poloÏila na mou. Vysunula jsem ji. Proã jsem nek˘vla? Copak mu vÏdycky musím fiíkat pravdu? Jako by mû nakazil sv˘mi zásadami. V‰echno mohlo b˘t vyfie‰eno. Uzavfieno. A není. „Já taky nikoho nemám,“ fiekl ti‰e, „vÛbec nikoho. Îena, jíÏ jsem se naposled dotkl, jste vy. Antimo, fiíkala jste, Ïe mû máte ráda. Je‰tû to platí?“ K˘vla jsem oãima, sedíme v parku za Kurshotelem, nic mi nefiíkejte, já vím, Ïe mû máte ráda. „Asi málo,“ dodal. „Jinak byste se mi nevyh˘bala, jinak byste mû nebyla nechala tak dlouho ãekat. Jinak byste mû byla pozvala k sobû.“ „Naopak, Queri.“ Neprozfietelná slova.Tváfi se mu promûnila, v oãích mûl náhle prÛzraãn˘, modr˘ svit, drÏela jsem se stolu, teì ho pfiece nesmím pohladit! „Antimo,“ fiekl, „ãemu se vlastnû bráníte?“ „Vám. Sobû. V‰emu.“ Moci ti lhát, mÛj mil˘, jak snadno by se v‰echno spravilo. Snadno? „Ale proã, proã?“ Dívala jsem se na nûho. Ano. Proã? „VÛbec vám nerozumím. Nemáte hezké vzpomínky na kurs?“ Nemám vÛbec Ïádné jiné vzpomínky, niãím jin˘m neÏiji! Chtûlo se mi kfiiãet. Mlãela jsem. „Pozval bych vás k sobû,“ fiekl. „kdyÏ nesmím k vám. Ale já bydlím na koleji.“ „Myslila jsem, Ïe jste z Prahy.“ K jinému tématu! „Stejnû byste nepfii‰la.“ Nepfiijal navrÏené téma, nic mi o sobû nepotfieboval sdûlit. Ani já jemu, a tak jsme nemûli o ãem mluvit Dlouhé mlãení, dopili jsme a dívali se na prázdn˘ stÛl. „Antimo,“ vzchopil se, „pojìme odtud. Tady…“ Mávl rukou. Vy‰li jsme do tenkého poprchávání. Na nábfieÏí se roztáhl stín,vítr nám hnal kapky v nepravideln˘ch závanech pfiímo do tváfií, chybûla mi ‰ála, rukavice, teplé boty, to v‰echno jsem je‰tû vãera mûla, a dnes, kvÛli schÛzce… Jsem pfiíãetná? Roztáhla jsem de‰tník. OkamÏitû mi ho vzal z ruky a drÏel ho nad mou hlavou, tûsnû vedle mne, Hevar a nástûnné malby, vrátit ãas! Opût jsme mlãeli. Posouvala jsem rukojeÈ k nûmu, byl v‰ecek zmáãen, ale neumûla jsem se s ním rozlouãit, poslat ho do sucha, do tepla, aspoÀ do au100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169172
tobusu nastoupit, nic, nic. Zastavili jsme se nad vodou, poloÏil na zábradlí noviny, abych se mohla opfiít. Jez syãel, nad hlavami nám klepaly kapky do de‰tníku. „Pojìte blíÏ,“ fiekla jsem „moknete.“ Pfiitiskl se k mému lokti, k rameni, k boku, pak vzal de‰tník do levé ruku a pravou mi objal ramena. „Antimo,“ ‰eptal, „je dosud léto, neodletûla jste, právû jsme se ulili ze cviãení, nepr‰í, je krásnû, vidíte tu modfi?“ Pozdvihl de‰tník a kouzelnick˘m pohybem mi pfiedloÏil ‰edivou oblohu pfied námi s Hradãany v cárech de‰tû, ale ve mnû bylo modro, pfiesnû jak si pfiál, necítila jsem vlhké punãochy, jeho blízkost promûÀovala i praÏsk˘ smog ve vÛni pomeranãÛ. „Queri,“ opfiela jsem hlavu o jeho rameno, „nemûl jste mû hledat.“ „Nechtûla jste mû vidût? UÏ nikdy?“ „Vidût,“ opakovala jsem a v duchu dodávala: A nemít. Ale proã nemít? „Byla bych na vás zapomnûla.“ „Nebyla. Zaãaroval jsem vás. Nepamatujete se?“ Rty v m˘ch vlasech. „Co mám tedy dûlat?“ Nechtíc jsem do té otázky vloÏila celou svou bezradnost. Rozumûl. „Vzít mû k sobû.“ Hlas modr˘ jako letní voda. „Nebo do nûkteré z petfiínsk˘ch oázek. Nepr‰í v nich a voní tam fíky jako v Hevaru.“ Neodpovûdûla jsem, nepohnula jsem se. Má tváfi se tiskla k jeho rukávu, na vodû se krouÏily klobouãky kolem kapek, pozorovala jsem je a nechala návrh odplynout do ticha. Dozníval dlouho, pak nebyl. Neobnovil ho. „Pojìme na autobus,“ pohnula jsem se, „kter˘m jedete?“ „Kter˘m vy. Doprovodím vás.“ „Zmoknete. Nemáte de‰tník.“ „PÛjãíte mi ho.“ „Abyste mi ho musel pfiijít vrátit?“ „Pfiesnû tak.“ Obrátili jsme se ke stanici. „Ale…“ NemÛÏeme pokraãovat, nebo nikdy nebude konec zoufalství, nebo uÏ vÛbec nebudu schopna Ïádné práce, nemohu-li ho mít úplnû a navÏdycky, nesmím ho mít vÛbec. âekal, co namítnu, byl trpûliv˘. Dojímav˘. Querido. Nemohu ti dát z lásky nic jiného neÏ rozchod, pochopí‰ to? Dát ti sebe by byl danajsk˘ dar. ·ílenství. „Jeìte sám,“ fiekla jsem. „Nechci se uÏ s vámi sejít.“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169172