Kaynova doba
97
Nebo si váÏnû myslí‰, Ïe kdyby na‰i knûÏí zmizeli, Osmiãka by se ihned nespojila a nevyrazila pfies mofie, aby si vzala zpût, co jí kdysi patfiilo?“ Dant mlãel. O zemích, leÏících daleko na západû, za pou‰tí, divok˘mi pralesy, rozlehl˘mi stepmi a fiekami ‰irok˘mi jako záliv toho mnoho nevûdûl. Osm království pro nûj mohlo b˘t stejnû tak fií‰í snÛ jako bujn˘ch pfiedstav. „Dé‰È na jafie a hlubok˘ sníh v zimû pfiece také nemiluje‰, ani povodeÀ ãi horké dny nevítበs nad‰ením,“ pokraãoval otec, „a pfiece je to v‰echno dobré a dÛleÏité A mortaiové jsou v Etysu souãástí toho v‰eho. Jsou nositeli zmûny a v˘voje tam, kde by jinak byla jen stojatá, páchnoucí voda.“ Dant v otcovû pfiedná‰ce jasnû sly‰el ozvûny dávného vzdûlání v mortaiské ‰kole v Hymefie a zatvrdil se jen o to víc. Otec to poznal a vzdal to. „Radûji mi povûz, jak se cítí‰?“ „Jak se cítím?“ u‰klíbl se Dant. Na paÏích i na zádech uÏ mu nabíhaly rudé podlitiny po úderech otcov˘m opaskem. „Díky za starost.“ „Myslel jsem tím, jestli na sobû nepozoruje‰ nûjaké pfiíznaky ochranné kletby,“ vysvûtlil otec. „Ten v˘prask sis zaslouÏil. I kdyÏ jsem tû je‰tû vãera mûl za dospûlého, dneska ses zachoval jako kluk.“ „Jsem v pofiádku,“ odvûtil. „Ta kletba je‰tû pfiede mnou stihla toho druhého.“ „Nic bych si nepfiál víc, chlapãe.“ V tu chvíli se koneãnû otevfiely dvefie z loÏnice a do kuchynû ve‰la léãitelka Aiwass. Pozdravila Dantova otce a pfiijala misku teplé polévky. „Jak je s ním, Aiwass?“ zeptal se otec. „Zle, Goyde,“ odpovûdûla Ïena. „Má zlomen˘ch nejménû deset kostí, vysokou horeãku a spoustu zhmoÏdûnin
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169162
98
Karolina Francová
po celém tûle. Ztratil krev a zfiejmû má i nûjaká vnitfiní zranûní. Jin˘mi slovy – mé umûní mu nepomÛÏe.“ „Zemfie tedy?“ „Kdyby nebyl mortai, zemfiel by, ale jak jistû ví‰, knûÏské léãitelství je mnohem lep‰í neÏ umûní obyãejn˘ch lidí, jako jsem já nebo ty. PoÏádal mû o nûjaké byliny. Obstarám mu je a budu o nûj peãovat, aÏ se ponofií sám do sebe, aby napravil, co bylo po‰kozeno. Udûlám v‰echno, co mi fiekne, a on moÏná uspûje. Potrvá to ale urãitû nejménû t˘den.“ „Pak musíme poslat do Hymery,“ rozhodl se otec. „Urãitû ho uÏ hledají.“ „To sotva, on totiÏ nepochází z na‰eho kraje. Jeho domov je ve Skaledû. Ale nepfieje si, aby o nûm nûkdo vûdûl, takÏe radûji nikam Ïádnou zprávu neposílej, Goyde, uÏ takhle nám ty potíÏe pfierÛstají pfies hlavu,“ mínila Aiwass. „Jdu najít ty byliny, neÏ padne noc, je tfieba jednat rychle.“ Dant si ‰el lehnout pozdû a v hlavû se mu pofiád honily ty samé my‰lenky. Mortai z jiného kraje, mortai, kter˘ nestojí o pomoc sv˘ch, mortai, jehoÏ nûkdo pfiepadl a zbil k smrti na lesní cestû poblíÏ Kyji. Co tu dûlal? Jak se tam dostal? Kdo se na nûj odváÏil vztáhnout ruku a z jakého dÛvodu? SnaÏil se tomu porozumût, ale odpovûì neznal. KdyÏ se probudil, hfiálo ho na tváfii slunce, které dovnitfi dopadalo otevfien˘m oknem. Nûco mu na tom pfiipadalo divné a pak si to uvûdomil. Ráno sluneãní paprsky ozafiovaly jinou ãást jeho pokoje, práh a truhlici u dvefií. Pak se postupnû pfiesouvaly do nohou postele a stoupaly vzhÛru, aby ji po poledni zanechaly ve stínu. Nebylo ráno, spal aÏ do obûda, ale pfiesto se necítil odpoãat˘, ba naopak – jen stûÏí udrÏel oãi otevfiené a ve svalech ho tíÏila podivná, nepfiirozená malátnost.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169162
Kaynova doba
99
Srdce mu sevfiela hrÛza. OkamÏitû se zaãal zvedat, ale zatímco jindy hbitû vyskoãil z lÛÏka, teì mu to trvalo nekoneãnû dlouho a kaÏd˘ pohyb mu pfiiná‰el bolest, aÏ sténal. Pfiesto nakonec uspûl a postavil se na nohy. Hlava se mu toãila a celá místnost ztrácela ostré obrysy. Zachytil se pelesti a zhluboka d˘chal. Po chvíli slabost trochu ustoupila a mohl se odváÏit dojít ke dvefiím a vstoupit do chodby. V kuchyni narazil na otce. „Je mi nûjak divnû,“ fiekl a drÏel se zárubnû, aby neupadl. Otec vyskoãil z lavice a podepfiel ho. Pomohl mu ke stolu a volal Aiwass. Léãitelka vstoupila z loÏnice, kde se uzdravoval mortai, a peãlivû za sebou zavfiela dvefie, aby ho náhodou neru‰ily jejich hlasy. „Co se dûje?“ zeptala se. „Nejspí‰ kletba, Aiwass,“ obrátil se k ní vydû‰en˘ otec. Pfie‰la k Dantovi a stáhla mu z ramen tenkou ko‰ili, v níÏ spal, poslechla si jeho srdce a dech, prohlédla si jeho tváfi a dot˘kala se jeho pokoÏky. Pak pfiik˘vla. „Ochranná kletba, je to tak.“ „Co budeme dûlat?“ zasténal otec a Danta ochromila hrÛza. Zemfie, zemfie spolu s tím mortaiem. A pokud ne, tak ho ten mortai po svém uzdravení potrestá je‰tû krutûji za to, co si dovolil. „NemÛÏe‰ dûlat nic, Goyde,“ zavrtûla hlavou Aiwass, „jen ãekat. AÏ se knûz uzdraví, pak pros za Ïivot svého syna. Nemohu ti slíbit, Ïe se slituje, ale stává se to. Mortaiové jsou nepfiedvídatelní, to pfiece sám dobfie ví‰.“ Obrátila se k Dantovi. „Nenamáhej se. Pij jen pramenitou vodu, nejez Ïádné maso. Co nejménû se h˘bej. Nejlépe je sedût pfies den na slunci a spát. Spát je dÛleÏité, Dante. Musí‰ ‰etfiit sílu, která ti teì z tûla uniká s kaÏd˘m tepem srdce.“ „Nic víc dûlat nemÛÏe‰?!“ naléhal otec.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169162