TABULKA VII: Lhôtova klasifikace her SPOLEČENSKÉ HRY
OSUDOVÉ HRY
tělesné
iluzivní
psycho-aleatorické
divinační
tanečky slepá bába
eskamotérství optické iluze
poker a jiné karetní hry
vrhcáby loterie
imitační
intelektové
obratnost
intelektověaleatorické
konstrukce bludiště kostky
hádanky rébusy hlavolamy
biliár aj.
bridž aj.
HRAČKY
PROSTOROVÉ HRY
lidské figurky
symboly světa
závody
umísťování
loutky panenky masky
vlček míč obruč
střelba hopskoč závody
loto domino
redukované modely
liturgické předměty
boj
kombinace
armády auta jesličky
řehtačka houpačka papírový drak
box fotbal
šachy magický čtverec
Prostorové analogie egovývoje v mimetické konstruktivní hře Kouzlo, kterým na nás dýchne oživený svět hraček v pohádkách typu Hoffmannova Louskáčka, Goethova Nového Parida, Andersenova Cínového vojáčka, nebo v hudebních dílech, ať již jde o Ravelovo Dítě a kouzla, Debussyho Skříňku hraček či o Jesselův pouťový a zcela nenáročný Pochod cínových vojáčků, má v sobě cosi strhujícího. Není to jenom pasivní nostalgie, kterou jsme vztahováni k dětství. Dětská imaginativní hra jako by otvírala rezervoáry fantazie, z nichž čerpá kreativní činnost dospělého. Propojení magic97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169150
kého období předškolního věku, kterému je tato hra vlastní, s vývojem afektivity, imaginace a kreativity v následných obdobích na sebe upoutává trvalou pozornost nejen umělců, ale i pedagogů a psychologů. Mimetické hry a psychologické techniky
Mimetické, resp. symbolické hry člení Smilanská na hry konstruktivní a hraní rolí (Smilansky, 1968). Mezi oběma typy her však nevede úplně jasná hranice a často do sebe vzájemně přecházejí. K čistě konstruktivním hrám patří hry se stavebnicemi, ať jde o dvourozměrné mozaiky nebo třírozměrné stavebnice. Aglomerace hraček pak nabývají na složitosti od monotematických her s vojáčky, hipodromy, autodromy k polytematickým stavebnicím města či vesnice. Prvek hraní rolí se objevuje s přítomností lidských figurek. Ten vystupuje ve hrách s pokojíčky a domy loutek a zcela převažuje v loutkovém divadle. Nakonec se hraní rolí zcela osvobozuje od konstruktivní složky. Psychologické přístupy využívají celé škály konstruktivních her i hraní rolí a v rámci jokoterapie byla vytvořena řada diagnostických a terapeutických metod. Na úrovni jednoduché stavebnice je to např. Lowenfeldové Mosaictest (Lowenfeld, 1949). Stavebnice s komplikovanějšími aglomeracemi hraček využívají techniky světa (či universa). V loutkových scénách, jejichž nejznámější formou je Scénotest Gerdhildy von Staabsové, zatlačuje již hra s figurkami konstruktivní hru (Staabs, 1943). Konečně v technikách doll-play jsou dítěti nabídnuty hotové pokojíčky loutek k sehrání rolové hry (Moore, 1964; Kotásková, 1969/1971). Na principu loutkového divadla je vybudována známá Shneidmanova technika Make A Picture Story Test (Shneidman, 1960). A tak se dostáváme až k technikám hraní rolí typu Morenova psychodramatu. Budeme se věnovat technikám, v nichž převažuje konstruktivní složka. Mikrosvěty
K tradičním dětským hrám patří miniaturizace světa ve hrách se stavebnicemi měst, vesnic, betlémů, ve hrách se zvířátky a vojáčky, s domky a pokojíčky (resp. lamezony a fraucimory) loutek. Psychologické explorace a zaměřeného bádání se tyto hry dočkaly až na počátku XX. století. Určitým pionýrským činem byla pragmatická pedagogika H. G. Wellse, který podlahové hry se svými syny popsal před první světovou válkou v neobyčejně poutavé brožurce (Wells, 1911). Ale psychologický zájem o oblast fantazijní (či v duchu Cailloisovy klasifikace mimetické) hry vyvolaly až studie psychoanalytiků, kteří 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169150
začali hru využívat nejprve psychoterapeuticky a později s rozvojem tzv. projektivních metod i diagnosticky (Bowyer, 1970; Borecký, 1982). V rámci psychoanalýzy daly podněty ke zkoumání dětské hry již základní práce Sigmunda Freuda, zvláště jeho analýza případu malého Hanse (Freud, 1936) a jeho významná esej Mimo princip slasti (Freud,1998). Prvenství v práci s hračkami náleží vídeňské analytičce H. Hugg-Helmuthové, ale širšího ohlasu se metoda dočkala až díky Melanii Kleinové a Eriku Homburgeru Eriksonovi (Hugg-Helmuth, 1921; Klein, 1932; Homburger, 1937; Erikson, 2002). Paralelně s Kleinovou se věnovala v pedopsychiatrii hře z pozic odmítajících psychoanalytický redukcionismus londýnská lékařka Margareta Lowenfeldová (Lowenfeld, 1935). Ještě před druhou světovou válkou se nechala Lowenfeldové Technikou světa inspirovat psycholožka Charlotta Bühlerová, manželka představitele vídeňské denkpsychologie Karla Bühlera, která později ve Spojených státech standardizovala soubor hraček jako Test světa (Bühler, Kelly-Lumry, Carroll, 1951). Když Margareta Lowenfeldová předvedla první veřejnou demonstraci své techniky na mezinárodním kongresu v Paříži v roce 1937, zaujala tato metoda samotného C. G. Junga, který na místě improvizoval výklad sestavy (Bowyer, 1970). Jungova žačka Dora M. Kalffová pak navštívila londýnský Institut dětské psychologie Margarety Lowenfeldové (ICP) a vytvořila vlastní metodu Hry v písku (Kalff, 1966). Po druhé světové válce vytvořil ve Francii nezávisle na uvedených vlivech psychiatr Henri Arthus zcela původní metodu pod názvem Test vesnice (Arthus, 1949). Na něj navázal Pierre Mabille s podnětnou topologickou interpretací prostoru hry (Mabille, 1950). Roger Mucchielli se pak pokusil sjednotit francouzské a anglosaské proudy ve vlastním Testu imaginární vesnice (Mucchielli, 1976). Techniky universa jsou v různých verzích rozšířeny ve Švédsku, Holandsku, v Itálii, v Maďarsku, v Indii, v Japonsku i u nás (Bowyer, 1970; Monod, 1970; Borecký, 1989). Topologie a konfigurace v teorii a ve hře
Empirické postupy interpretace hry s projektivními technikami universa přiléhavě ilustrují teoretické úvahy o topologii osobnosti a o imaginativních konfiguracích v jejich vývojovém průběhu. V konkrétní hře získávají teoretické úvahy názornou oporu a průkaznost a poukazují na protiklady reduktivního scientistického vysvětlování a restitutivního humanistického porozumění. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169150