n˘m a pravideln˘m. Jen si to pfiedstavte: KaÏd˘ rok stovka lodí, které jsou souãástí fiímské flotily, obchodních lodí naloÏen˘ch vrchovatû pepfiem, malabathrem, perlami, které se plaví do mé Alexandrie! A opaãn˘m smûrem z Muziris po sou‰i, po pevninû, nebo kolem pobfieÏí, do ãólského Puháru. Vzápûtí po tomto objevu, ihned po tom, kdyÏ jsem si uvûdomil, co v‰echno to mÛÏe znamenat, pocítil jsem hlodavé pochyby. CoÏ kdyÏ ty vûtry nejsou opravdu pravidelné? CoÏ kdyÏ vanou jenom slabû. Jal jsem se znovu poãítat. Byl jsem horeãnû vzru‰en, takÏe jsem se musel ke klidu pfiinutit, a fiíkal jsem si s vynucenou chladnokrevností: Z Alexandrie do Koptu: proti proudu Nilu s vûtrem – nûjak˘ch dvanáct dní. Z Koptu do Berenice (na velbloudech?): dal‰ích dvanáct dní. Z Berenice do Ocelis nebo do Cane: tady musím poãítat s dvaceti aÏ tfiiceti dny. Z Ocelis do Muziris v Indii, hnán vûtrem, budu-li se plavit jak my ¤ekové fiíkáme nychthémeros dromos ‚dnem a nocí‘: tfiicet dní. CoÏ znamená: Z Alexandrie do Indie, dejme tomu, nejv˘‰e sto dní, coÏ se tedy rovná pfiibliÏnû ãtrnácti t˘dnÛm! JestliÏe vypluji z Alexandrie zaãátkem ãervna, mohu pfiistát v Muziris nebo v Barkaré zaãátkem záfií. Na tomhle místû musím zdÛraznit, Ïe lodi v‰ech velikostí s nejrÛznûj‰ím nákladem, z Británie po ·panûlsko na západû aÏ po S˘rii na v˘chodû pfiiplouvaly do Alexandrie, kde bylo zboÏí pro Indii obvykle pfiekládáno do men‰ích lodic, které je vezly po Nilu do Koptu. Tam bylo pfieloÏeno na velbloudy – zdlouhav˘ a nepohodln˘ zpÛsob dopravy, pfiestoÏe dobr˘ „nákladní“ velbloud s prÛmûrnou zátûÏí ãtyfii sta liber mÛÏe urazit dvacet aÏ pûtadvacet mil dennû. Velbloudi donesli náklad do Berenice (nebo mysu Hormos), kde byly zakotveny velké trojstûÏníky, aby pfievezly zboÏí pfies mofie. Jak ale uvidíte, pfii‰el jsem nakonec na jin˘ zpÛsob, díky velmi pfiízniv˘m okolnostem a nedávn˘m událostem. Teì zpáteãní cesta: Dal bych sbohem ãérskému pobfieÏí Indie koncem prosince nebo zaãátkem ledna, a plavba do Alexandrie pfies Berenici a Koptos a dolÛ po Nilu by trvala nûjak˘ch ãtyfiiadvacet aÏ ‰estadvacet dní, takÏe bych byl zpátky doma v Alexandrii pohodlnû pfied koncem bfiezna! Bájeãné! âtyfii mûsíce strávené v Indii (zatímco ãekám na pfiíznivé vûtry) bych vûnoval buì obchodování podél pobfieÏí aÏ po ãólsk˘ pfiístav Khaberis Emporion – nebo dokonce je‰tû dál na sever po Sópatmu, anebo jiné ãinnosti ve vnitrozemí Tfií království, na trÏi‰tích v Argaru, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169142
Modúfie a jinde. A ãas mezi pfiíjezdem do Alexandrie (koncem bfiezna) a pfií‰tí plavbou (v ãervnu) bude vyplnûn vyfiizováním záleÏitostí v mém domovském mûstû, a nakládáním zboÏí z Itálie. Takto se tedy Indie pfiiblíÏí takfiíkajíc na dosah ruky k nám, a na‰e zisky, nበvliv a na‰e znalosti nesmírnû vzrostou. Musím ihned promluvit s císafiem! * * * Jestlipak uhodnete, co mnû imperátor odpovûdûl, kdyÏ jsem se mu pochlubil, Ïe dokáÏu pfiekonat vzdálenost mezi námi a Indií za pouh˘ch ãtyfiicet dní plavby ‰ir˘m mofiem? „Ex gallo lac et ova,“ fiekl, coÏ doslova znamená „Z kohouta mléko a vejce“. Není-li vám znám tento bûÏn˘ latinsk˘ obrat, pfieloÏím vám jej jedním slovem: „Nesmysl!“ „Caesare!“ vykfiikl jsem; zapomnûl jsem dokonale, pfied k˘m stojím. „Ale vÏdyÈ to je právû to, co sis Ïádal! To je právû ta bezpeãná a pfiedev‰ím rychlá a pfiímá cesta po mofii do Indie, kterou si tolik pfieje‰!“ Vidûl jsem, Ïe byl v mizerném rozpoloÏení mysli. Byl právû rok sãítání lidu, císafi byl neobyãejnû zamûstnán, a navíc zaãínal vûfiit tomu, co se mu doneslo o Messalinû, zejména tomu, co mu fiekl Narcissus o její chlípnosti a jejím vilném bûsnûní – Narcissovi musel chtû nechtû vûfiit, protoÏe jeho vûrnost a poctivost byly nade v‰í pochybu. Claudius se tedy musel rozhodnout. Ukázal jsem mu svou mapu. Vytasil jsem se se sv˘mi v˘poãty. Na oplátku mû poÏádal o podrobnou mapu v˘chodního pobfieÏí âólÛ. „Ano, Caesare, mám ji. Princ Nakkíran mnû dÛvûfiuje bez v˘hrad. DÛvûfiuje mnû dokonce natolik, Ïe mnû prozradil místo, kde je uloÏen ãólsk˘ královsk˘ poklad. Tady – na tomhle místû. V mûstû zvaném Kumbakónam. Je peãlivû stfieÏen, samozfiejmû. Podle prince jsou v nûm pfiedmûty zázraãné krásy. Perly nejrÛznûj‰ích tvarÛ, hladké, bûlostné jako labuÈ a velké jako holubí vejce. Smaragdy, rubíny, démanty, safíry, acháty, beryly a karneoly nepfiedstavitelné velikosti a lesku. Je stfieÏen eunuchy a otrokynûmi, a tyto stráÏe jsou bez slitování, nesmírnû kruté, bez nejmen‰ího citu, a absolutnû oddané ãólskému královskému rodu…“ Doufal jsem, Ïe toto blábolení zmûní do jisté míry rozpoloÏení jeho mysli, a dodal jsem: „Ale 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169142
dovol, Caesare, abych promluvil o lodi, kterou potfiebuji, abych se pfiepravil pfiímo pfies Erytrejské mofie –“ „Kdo kdy fiekl, Ïe se bude‰ plavit pfiímo Erytrejsk˘m mofiem -!“ „Caesare,“ odváÏil jsem se ve svém zoufalství pfieru‰it je‰tû jednou císafie. „Caesare, právû tohle je ta pfiíleÏitost, na kterou jsme tak dlouho ãekali! Koneãnû se mÛÏeme stát pány, naprost˘mi pány Indického oceánu! Koneãnû se mÛÏeme definitivnû zbavit ArabÛ a AfriãanÛ! A není vhodnûj‰í chvíle neÏ právû tato: Nakkíran, ãólsk˘ princ, bude na mé lodi. Je hotov plavit se se mnou! Ale k tomu potfiebuji loì -“ Umlãel mû mávnutím rukou. „Hippale,“ fiekl, „coÏ kdyÏ se ti to nepodafií? CoÏ kdyÏ tû ten tvÛj vítr zanese do neznám˘ch konãin, nebo doprostfied oceánu, z nichÏ není návratu? S ãólsk˘m princem na palubû!“ Radûji jsem to nesly‰el. „Potfiebuju loì dlouhou nejménû sto osmdesát stop, postavenou z cedru a téku, s tfiemi stûÏni, prostfiední stûÏeÀ skuteãnû masívní, se zvlá‰tními plachtami a zvlá‰È pevn˘m lanovím a ráhnovím, a se zesílen˘m kormidlem, protoÏe bude vystaveno neustálému tahu, a s trupem pevnû obtoãen˘m siln˘mi lany…“ „StûÏeÀ – jak vysok˘ chce‰ mít centrální stûÏen?“ „Sedmdesát stop.“ „U v‰ech bohÛ Pantheonu, ty jsi se zbláznil!“ „Dobrá tedy, ‰edesát stop. Stfiíbrn˘ smrk. ·est stop v prÛmûru u základny.“ „A zátûÏ?“ „Amfory s vínem a olejem. Nûkolik tisíc pytlÛ s ãoãkou a p‰enicí. A s penûzi – v hotovosti.“ „P‰enici? âoãku?“ „Ano, a peníze v hotovosti. ¤ímské mince.“ „A fiekni, Hippale, kdypak by sis pfiál, aby se ti dostalo této plující pevnosti?“ zeptal se císafi s kousavou ironií. „V polovinû dubna.“ „CoÏe? V polovinû dubna?! VÏdyÈ máme polovinu bfiezna! Ty si mû dobírá‰, Hippale. A co víc, zneuÏívበmou trpûlivost.“ „Caesare, tobû není nic nemoÏné. Musím vyplout z Ostie nejpozdûji v pÛli dubna, protoÏe musím vyrazit z Ocelis do Indie nûkdy mezi prvním a patnáct˘m ãervencem.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169142