Varování
97
z pfiedpokoje, aby si prohlédl trasy fieditelova pohybu po budovû a rozloÏení „faktorÛ nebezpeãí“, zvlá‰tû pak na cestû od automobilu u vstupu do budovy. Poté se aÏ do veãera usadil v pfiedpokoji a oãekával pfiíchod „bufiiãe“ – prvního námûstka Chalila Savagova. Ten se v‰ak neobjevil. Anton doprovodil Viktora Michailoviãe aÏ ke dvefiím bytu a odjel domÛ. Bylo mu trochu líto, Ïe nemohl fiediteli pfiedvést své schopnosti, moÏnosti a kondici. Valerie, kdyÏ se s ní podûlil o své my‰lenky, se jenom zasmála a fiekla, Ïe by byla ráda, kdyby jeho sluÏba i nadále probíhala stejnû nudnû a bez excesÛ. Druh˘ den se v˘raznû li‰il od prvního. Viktor Michailoviã byl neustále v pohybu. Anton musel napnout v‰echny síly a nervy, aby to zvládl. Na druhou stranu nechtûl pÛsobit jako vtírav˘, protivn˘ a vypla‰en˘ sluha, kter˘ se snaÏí pfiedvést svoji profesionalitu a oddanost, kdyÏ loví kaÏd˘ pohled svého pána. Nejdfiív nav‰tívili tfii objekty v areálu VVC. Byly to Centrální pavilon (ãíslo 1) hned naproti hlavnímu vchodu, potom 97. pavilon, kde sídlila firma Remstroj a osmdesát˘, kde se nacházelo hospodáfiské fieditelství. Potom jeli do Kremlu na schÛzku s prvním námûstkem prezidentovy administrativy. Tam fieditel pobyl víc jako hodinu. Po schÛzce za‰li do kavárny v Domû sovûtÛ a naobûdvali se tam. Poté jeli do Bílého domu*, kde se Kurillo setkal s místopfiedsedkyní vlády pro vûdu a kulturu Ludmilou Petriãenkovou. Tûsnû po tfietí hodinû se vrátili do VVC a nav‰tívili v˘stavu Klá‰tery a pouti, jiÏ organizovaly Moskevsk˘ patri* sídlo vlády Ruské federace
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169102
98
Vasilij Golovaãev / BûsÛv brloh
archát, DÛm národÛ Ruska a spolek Uzoroãje v pavilonu ãíslo 20. Nakonec se vrátili do fieditelovy kanceláfie. Anton si oddychl. Mohl si koneãnû odpoãinout a velice rád vypil ‰álek kávy, kterou mu uvafiil sekretáfi. „Jste unaven˘?“ zeptal se s úsmûvem KosÈa, kdyÏ se podíval na Antonovu strnulou tváfi. Gromov se uvolnil a slabû se pousmál. „Trochu.“ „Viktor Michailoviã vás nemuãil otázkami?“ „Vãera jsme si fiekli v‰echno potfiebné. Ptal se mne, kde jsem se narodil, kde studoval, jestli jsem Ïenat˘, mám-li dûti a tak dále. Dneska více ménû mlãel.“ „Má mnoho problémÛ. A kdyby je‰tû...,“ KosÈa se ohlédl na vchodové dvefie a zti‰il hlas. „Kdyby tu nebyl ten ãertÛv Kavkazan, bylo by tu daleko klidnûji.“ „Nezastavil se tady?“ „Urãitû pfiijde, a pak uvidíte, co je to za ptáãka. Buìte opatrn˘. Je mstiv˘ a nikdy nechodí bez tûch sv˘ch goril.“ „Nemáte ho rád?“ KosÈa se kfiivû usmál. „Radûji se zeptejte, kdo z pracovníkÛ fieditelství ho má rád. SprosÈák první tfiídy! Nechápu, jak se sem mohl dostat jako první námûstek. Pokusil jsem se ho zastavit...“ „No a co?“ KosÈa zrÛÏovûl. „Jeden z jeho rváãÛ mû pfiitiskl ke stûnû a hrozil, Ïe ze mû udûlá holku.“ „Je docela moÏné, Ïe patfií ke ãtyfiprocentní men‰inû.“ „Ale já jsem heterosexuál!“ Anton se zasmál. „Zklidnûte se, takoví primitivové nejsou opravdu nebezpeãní. Odteìka Ïádná gorila pana Savagova neohrozí ‰éfa ani vás.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169102
Varování
99
„Jste o tom pfiesvûdãen˘?“ byl na pochybách KosÈa. „Jistû!“ „To by bylo dobfie,“ sekretáfi zapnul televizi na stolku v rohu. Projel nûkolik kanálÛ, a pak k˘vl na obrazovku, z níÏ se linula reklama. „Ti, co dûlají reklamu, jsou neskuteãnû drzí. Takové krávoviny tam dávají...“ „To není vûc reklamních agentur, zadavatelé si diktují.“ „To je docela moÏné. Vãera v noci jsem si pustil televizi, a tam napÛl svleãená holka volá z ‰ílenû drahého mobilu mámû: ‚Nemusí‰ mít strach, mamão, pfiespím u kamarádky.‘ A vedle ní leÏí nah˘ chlap. To je reklama na lhaní?“ „Urãitû na ten drah˘ mobil.“ „Samozfiejmû, Ïe na telefon. Ale jsem pfiesvûdãen˘, Ïe si ho sice nikdo nekoupí, ale zato v‰ichni budou pfiesvûdãení, Ïe leÏ je základní norma.“ Anton se zvûdavû podíval na KosÈu. Mlaìouãk˘ kluk, maximálnû dvaadvacet, a reagoval na nemravnost zcela pfiesnû a rozpoznal to hlavní – snahu vym˘t mládeÏi mozek na první pohled pohodov˘m, ale absolutnû amorálním zpÛsobem. „Nebo tfieba,“ pokraãoval zamraãenû KosÈa a vypnul televizi, „vidûl jsi dûtsk˘ ãasopis Kul?“ Pfie‰el na tykání. „Teì na nûj ‰la reklama v telce. To je dûsn˘! Tam se propaguje zpÛsob Ïivota, kter˘ je jedin˘m fietûzcem animálních radostí. Ber si od Ïivota v‰echno!“ sekretáfi si odfrkl. „Co zbude normálním lidem, kdyÏ si dûcka zvyknou brát v‰echno?!“ „Souhlas.“ Anton se snaÏil skr˘t spokojen˘ úsmûv. „âestné a chytré lidi uvidí‰ na obrazovce zfiídkakdy, zato pivafiÛ, zvrácencÛ v‰ech moÏn˘ch druhÛ, primitivních ãarodûjÛ a léãitelÛ habadûj.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169102