ENCYKLOPEDIE S L O VA N S K Ý C H B O H Ů A M Ý T Ů
KNùZ
Rus pfiicházely takovéto pfieklady z Bulharska. Podle tûchto star‰ích vzorÛ byl ve 13. století (1215–1231) samostatnû sepsán Kijevopeãersk˘ paterik, jedna z nejv˘znamnûj‰ích literárních památek staré Rusi. Jeho jádro tvofií korespondence mezi vladimirsk˘m a suzdalsk˘m biskupem Simeonem († 1226) a mnichem kijevopeãerského klá‰tera Polikarpem, kter˘ pfiidává dal‰í pfiíbûhy po smrti Simeona. PÛvodnû obsahoval 22 vyprávûní, v pozdûj‰ích redakcích byl roz‰ifiován. Do ãe‰tiny byla pfieloÏena fiada v˘ÀatkÛ, vydan˘ch jako Povídky ze staré Rusi v roce 1984 v Praze. Paterik je cenn˘m zdrojem informací o poãátcích kfiesÈanství na Rusi, i o nûkter˘ch epizodách z polsk˘ch dûjin a samozfiejmû o klá‰terním Ïivotû. KNùZ (➚Thietmar, Herbord, ➚Saxo Grammaticus) – pohan‰tí knûÏí (Ïreci) jsou nejlépe doloÏeni v Pobaltí. Víme, Ïe jejich samozfiejmá existence je spjata aÏ s 10.–12. stoletím, pfiedtím ➚obûti vykonávali zfiejmû pfiedáci rodÛ nebo kníÏe. Konkrétnû je zmiÀován veletsk˘ kníÏe Dragovit, kter˘ roku 789 vykonával v chrámu obûÈ a poté se setkal s Karlem Velik˘m. V 11. a 12. století vznikla i urãitá hierarchie knûÏí (niωí a vy‰‰í knûÏí), v latinsk˘ch pramenech se setkáváme se tfiemi odstupÀovan˘mi pojmy (flamines, archiflamines a protoflamines). V ãele centrálních chrámÛ stál veleknûz (➚Arkona, ➚Retra, ➚·tûtín), kter˘ jako jedin˘ mohl vykonávat nejdÛleÏitûj‰í obfiady. ZároveÀ mûl velk˘ vliv i na svûtskou oblast – prostfiednictvím ➚vû‰teb ovlivÀoval politiku, otázky války ãi míru. Podle Thietmara byli knûÏí na poãátku 11. století voleni snûmem, obdobnû jako kníÏata v 9. století. Nedá se vylouãit ani jin˘ postup (napfi. adopce vhodného kandidáta). KnûÏí se odli‰ovali speciálním odûvem, dlouh˘mi vlasy a vousy. Mohli jako jediní sedût, kdyÏ ostatní museli stát. KnûÏí pfii nûkter˘ch zaklínáních upadali do extáze (popsané jako kfieãe a stavy ‰ílenství; napfi. v Pomofiansku), jejich modlitebním gestem byly zvednuté mírnû pokrãené paÏe (tzv. gesto oranta). KnûÏí pÛsobili i v posvátních ➚hájích (➚Svatoborech), jménem je doloÏen napfi. knûz Mike. Knûz SvantovítÛv musel vstupovat do chrámu se zadrÏen˘m dechem, „aby dech lidsk˘ pfiítomného boha neovanul a tím neznesvûtil“, pro dal‰í nadechnutí musel bûÏet ke vchodu. Jde o obdobu praktik zarathu‰trovsk˘ch knûÏí, ktefií si pfii obfiadech zakr˘vali ústa, aby sv˘m dechem neposkvrnili svat˘ oheÀ. KnûÏí si pfii obfiadech vypomáhali i vnûj‰ími efekty, napfi. vyuÏitím fieckého ohnû ve ➚Wolinu. KN¯TLINGA SAGA – sága o Knutu Velikém a jeho následovní98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169088
KOLEDA
cích, sepsaná kolem roku 1265. Objevují se v ní ojedinûle i zmínky o slovansk˘ch bozích v Pobaltí, napfi. o ➚âernohlavovi. KOHOUT – pták zasvûcen˘ u v˘chodních SlovanÛ bohÛm ➚Svarogovi a ➚Chorsu. Obûtoval se téÏ ➚RoÏanicím, zvlá‰tû v souvislosti s porodem, pfiednost se vût‰inou dávala ãernému ptáku. B˘val házen do Dunaje pfii pohfibívání mrtv˘ch (10. století), figuroval takto i pfii pohfibu ruského velmoÏe na Volze roku 922. Obûtování kohouta b˘valo souãástí rituálÛ k zaji‰tûní úspû‰nosti stavby, nálezy obûtovaného kohouta pocházejí i z kostrov˘ch hrobÛ na stfiedním Dunaji. Jeho ranní kokrhání zahánûlo zlé síly, mizela náhle ‰kodlivá síla duchÛ. V polsk˘ch církevních statutech z doby Kazimíra Velkého (14. století) se doãteme o tûch, ktefií vz˘vají démony nebo „prokazují ãest více neÏ jednomu Bohu nebo místo boha ctí ptáky, stromy a jiná stvofiení“. Podle vût‰iny badatelÛ jsou mínûny pfiedev‰ím obûti kufiat a kohoutÛ. KOLÁâ, téÏ korovaj (➚Saxo Grammaticus, Slovo nekojego christoljubca) – jeden z atributÛ boha ➚Svantovíta. Za obrovsk˘m medov˘m koláãem se skr˘val knûz SvantovítÛv a tázal se shromáÏdûn˘ch, zda je za ním vidût. KdyÏ nebyl vidût, pfiedpovídal dobrou úrodu (zaznamenáno ve 12. století). Obdobn˘ rituál se zfiejmû praktikoval na Vánoce po celém Slovanstvu (doloÏeno etnograficky). Hospodáfi se schovává za hromadu koláãÛ a ptá se rodiny: „Vidíte mne?“ „Nevidíme,“ odpovídají pfiítomní. „KéÏ byste mne pfií‰tí rok zase nevidûli!“ odpovídá hospodáfi a vyjadfiuje pfiání hojné úrody v novém roce. Nedávno bylo zji‰tûno, Ïe obdobn˘ rituál se provádûl i ve Spartû pfii uctívání Apollona v Amyklai. Je velmi pravdûpodobné, Ïe ‰lo o obfiad indoevropského pÛvodu, jeÏ se u SlovanÛ dochoval prakticky nezmûnûn asi po dobu tfií tisíciletí. Koláã (korovaj) b˘vá také obûtován ➚RoÏanicím a hraje dÛleÏitou úlohu pfii pohanské ➚svatbû a jin˘ch obfiadech. S koláãem ãi chlebem byl vyobrazen kamenn˘ ➚idol nalezen˘ v ➚Powiercii pod Kolem v Polsku. Obdobnou úlohu jako koláã hrál také obfiadnû peãen˘ chléb, popfiípadû jeho magická náhraÏka, tzv. hlinûn˘ chlebec (miniaturní model), kter˘ mohl pfiedstavovat jak chléb, tak koláã. Unikátní je dochovan˘ voskov˘ model nalezen˘ v ➚Novgorodû. KOLEDA, téÏ koljeda, koljada – zimní svátek související sv˘m jménem s fiímsk˘mi kalendami (calendae), oznaãujícími poãátek mûsíce, tudíÏ také první den roku. Právû v tomto v˘znamu pro99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169088
ENCYKLOPEDIE S L O VA N S K Ý C H B O H Ů A M Ý T Ů
KOLJEDA
niklo slovo do slovanského prostfiedí. Slovansk˘ svátek byl v Bulharsku církví zakazován jiÏ v 9. století, v ruském prostfiedí aÏ v 11. století (Zapoveì sv. Otce). O pÛvodním prÛbûhu svátku mnoho nevíme, jeho podstata zfiejmû spoãívala v obcházení vesnice s figurou symbolizující novû zrozené Slunce. Odrazem toho mÛÏe b˘t srbsk˘ název BoÏiã (ve smyslu syn boha ãi mlad˘ bÛh). Pfiitom se uplatnily písnû, modlitby a prosby o podarování. Prokazovaná ‰tûdrost mûla zaruãit bohatství a dostatek v dal‰ím roce, ãasto se míra bohatství zji‰Èovala ➚vû‰tbou. Tyto prvky zahrnula církev do ãasovû blízké slavnosti Tfií králÛ (6. 1.). KOLJEDA viz KOLEDA
Schulzendorf: vzácné vyobrazení postavy v adoraãním gestu smûrem k pfiiplouvající lodi na zlomku nádoby z pfielomu 7. a 8. století lze spojit s modlitbou za klidnou plavbu.
KO¸OBRZEG (Polsko; západní Slované; ➚Thietmar Mersebursk˘) – pohansk˘ chrám zmiÀovan˘ historicky roku 1000, kdy biskup Reinbern niãil a pálil svatynû a pla‰il ãi zahánûl démony mofie. Ti byli vypuzeni pomocí ãtyfi kamenÛ pomazan˘ch svat˘mi oleji, vykropen˘ch svûcenou vodou a vrÏen˘ch do mofie. Jde o jedin˘ písemn˘ doklad dokumentující uctívání nadpfiirozené síly mofie.
KONSTANTIN VII. PORFYROGENNETOS (= zrozen˘ v purpuru) – byzantsk˘ císafi, vládnoucí v letech 912–959, autor fiady spisÛ, napfi. O ceremoniích byzantského císafiského dvora, O thematech (tj. o administrativním rozdûlení fií‰e). Pro nás je nejdÛleÏitûj‰í spis O správû fií‰e (De administrando imperio), v nûmÏ zachytil nûkteré dÛleÏité informace o Slovanech v 9. a 10. století a tlumoãil, byÈ nejednoznaãnû, vyprávûní o pfiíchodu a zabrání zemû jiÏními Slovany. Viz téÏ ➚dva bratfii, ➚Chorvat. KOPÍ – symbolická pomÛcka pfii rozhodování o válce a míru; zkfiíÏená kopí obvykle pfiekraãoval posvátn˘ ➚kÛÀ v dobû ➚vû‰tby (➚Arkona, ➚·tûtín). S kopím jako váleãn˘m atributem je vyobrazena postava z ➚Wolgastu, snad podoba boha ➚Jarovita. Po100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169088