do l n í s n ě movn a
Dolní sněmovny v některých státech (stav v roce 2003) Argentina Austrálie Belgie Brazílie Bulharsko Čína Dánsko Egypt Estonsko Finsko Francie Chile Chorvatsko Indie Indonésie Irsko Island Itálie Izrael Japonsko Kanada Litva Lotyšsko Maďarsko Mexiko Německo Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Švýcarsko Ukrajina USA Velká Británie
Sněmovna poslanců (257 míst) Sněmovna reprezentantů (150 míst) Sněmovna lidových zástupců (150 míst) Poslanecká sněmovna (513 míst) Lidové shromáždění (240 míst) Všečínské shromáždění lidových zástupců (2 979 míst) Folketing (179 míst) Národní shromáždění (454 míst) Státní rada (Riigikogu) (101 míst) Říšský sněm (Eduskunta/Riksdag) (200 míst) Národní shromáždění (577 míst) Sněmovna poslanců (117 míst) Poslanecká sněmovna (151 míst) Sněmovna lidu (545 míst) Sněmovna reprezentantů (500 míst) Poslanecká sněmovna (Irské shromáždění) (166 míst) Althing (63 míst) Poslanecká sněmovna (630 míst) Knesset (120 míst) Poslanecká sněmovna (480 míst) Dolní sněmovna (301 míst) Seimas (141 míst) Saeima (100 míst) Národní shromáždění (Országgyüles) (386 míst) Sněmovna poslanců (500 míst) Bundestag (603 míst) Druhá komora (150 míst) Stortinget (165 míst) Sejm (460 míst) Shromáždění republiky (230 míst) Národní rada (183 míst) Poslanecká sněmovna (346 míst) Duma (450 míst) Shromáždění Řeků (300 míst) Národní rada (150 míst) Státní shromáždění (90 míst) Poslanecká sněmovna (350 míst) Riksdag (349 míst) Národní rada (200 míst) Nejvyšší rada (450 míst) Sněmovna reprezentantů (435 míst) Dolní sněmovna (659 míst)
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169086
d o y en
doložka nejvyšších výhod (angl. most favoured nation clause) – závazek smluvních stran poskytovat si v hospodářském styku všechny výhody, které jsou poskytovány kterékoli třetí zemi. Doložka nejvyšších výhod má zabránit ➚diskriminaci a zajistit rovné podmínky (dovozní, celní apod.) všem zemím, se kterými byla sjednána. Hraje důležitou roli především u států s výraznou obranářskou zahraniční obchodní politikou. Velmi důležité je udělení doložky nejvyšších výhod ze strany USA (ty se např. snažily ovlivňovat politické postoje Číny cestou odebrání doložky nejvyšších výhod této zemi, tedy omezením jejího vývozu do USA). Rozlišuje se nepodmíněná a podmíněná doložka nejvyšších výhod. Při nepodmíněné doložce (tzv. evropské) se výhody poskytnuté smluvní stranou jiné (třetí) zemi uplatňují ve vztahu ke druhé smluvní straně automaticky a bezpodmínečně. Podmíněná doložka (tzv. americká nebo reciproční) znamená, že na smluvního partnera se vztahují bezpodmínečně (automaticky) pouze ty výhody, které byly druhou smluvní stranou poskytnuty třetí zemi bez protihodnoty. dominium (z lat. dominium = vlastnictví) – zámořská država britské říše s plnou ➚autonomií; název států v rámci Britského společenství (➚Commonwealth). Původně se tak nazývaly všechny zámořské državy Velké Británie. Později se název používal pro zámořská území s určitým stupněm ➚samosprávy. Westminsterským statutem z roku 1931 pak získaly úplnou autonomii ve vnitropolitických i zahraničněpolitických záležitostech, včetně práva diplomatického zastoupení v jiných zemích a v ➚mezinárodních organizacích. Formální hlavou dominia je britský panovník, jenž na návrh vlády dominia jmenuje generálního guvernéra dominia, který zastupuje britského krále (královnu). Současná dominia Velké Británie
Bývalá dominia Velké Británie
Austrálie Kanada Nový Zéland
Indie Irsko Jihoafrická unie Nový Foundland Pákistán
od roku 1901 od roku 1867 od roku 1907
1947–1950 1922–1938 1910–1961 1917–1933 1947–1956
donucení viz sankce doporučení mezinárodních organizací – právně nezávazná usnesení adresovaná členským státům organizace. Doporučení nemusejí sice členské státy plnit, ale i tak mají význam politický, a především morální. V některých případech jsou členské státy povinny doporučení projednat vnitrostátně. Závaznou povahu mají doporučení pro vnitřní orgány ➚mezinárodní organizace (např. doporučení ➚Valného shromáždění OSN adresované ➚Hospodářské a sociální radě OSN je pro tuto radu závazné). doyen (z franc. doyen = stařešina) – 1. služebně nejstarší ➚diplomatický zástupce nejvyšší hodnosti (zpravidla ➚velvyslanec), který je neoficiálně považován za před99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169086
dó že
stavitele ➚diplomatického sboru v příslušné zemi. V zemích, kde je akreditován diplomatický zástupce ➚Vatikánu, zastává právě on obvykle funkci doyena, i když není služebně nejstarší; 2. nejstarší konzulární úředník nejvyšší hodnosti, který stojí v čele ➚konzulárního sboru; 3. v přeneseném smyslu nejstarší představitel v určité oblasti (např. doyen českého filmu). dóže (z lat. dux = vůdce) – označení nejvyššího úředníka, resp. vládce některých italských námořních republik (Benátky, Janov). Dreyfusova aféra – jedna z největších politických afér moderních francouzských dějin (1894–1906). Atmosféru pro ni připravila antisemitská kampaň kolem skandálu s Panamským průplavem. Kapitán generálního štábu A. Dreyfus, pocházející ze židovské alsaské rodiny, byl obviněn ze špionáže ve prospěch Německa a odsouzen v roce 1894 k doživotním nuceným pracím na Ďábelských ostrovech. Časem byli zjištěni skuteční viníci z řad vysokých důstojníků a francouzská veřejnost požadovala revizi procesu. Proslulým se pod názvem Jʼaccuse (Žaluji) stal dopis spisovatele É. Zoly adresovaný prezidentovi, ve kterém Zola odhalil pozadí případu. Během nového procesu se sice hlavní výrobce padělaných důkazů přiznal, nicméně Dreyfus byl v roce 1899 znovu odsouzen, tentokrát na 10 let; prezident mu však udělil milost. Teprve v roce 1906 uznal apelační soud Dreyfusovu nevinu. Dreyfusova aféra byla typickou ukázkou neochoty politické ➚moci uznat vlastní chybu. Přímým důsledkem aféry bylo v roce 1898 založení Ligy pro lidská práva, podnítila i vznik ➚sionismu. Druhá internacionála viz Mezinárodní sdružení socialistických stran druhá republika – 1. též pomnichovská republika, oficiálně Česko-Slovensko, název pro ČSR v období od ➚Mnichovské dohody po rozpad republiky na ➚Protektorát Čechy a Morava a Slovenskou republiku. Po podepsání Mnichovské dohody (30. 9. 1938) odstoupil 5. 10. z funkce prezident E. Beneš. 6. 10. byla podepsána ➚Žilinská dohoda, na jejímž základě byla vyhlášena ➚autonomie Slovenska, 7. 10. jmenována autonomní vláda pod vedením J. Tisa, 11. 10. jmenována autonomní vláda pro Podkarpatskou Rus pod vedením A. Bródyho (od 26. 10. J. Vološina). 30. 11. byl novým prezidentem Česko-slovenské republiky zvolen E. Hácha a k 1. 12. jmenována nová vláda, vedená R. Beranem, která prostřednictvím zmocňovacího zákona vyřadila z činnosti ➚Národní shromáždění Republiky československé. 15. 3. 1939 toto období skončilo, zbytek českých zemí obsadila německá vojska a Česko-slovenská republika se rozpadla; 2. druhá francouzská republika, ustavená po svržení bourbonské dynastie (Ludvíka Filipa) v únoru 1848. Trvala jen do roku 1852, kdy se synovec Napoleona I. Ludvík Napoleon Bonaparte, který byl roku 1848 zvolen prezidentem, prohlásil císařem Napoleonem III. (➚druhé císařství). druhé císařství – období vlády Napoleona III. ve Francii v letech 1852–70. Princ Ludvík Napoleon, který byl zvolen po únorové revoluci 1848 prezidentem, provedl v prosinci 1851 státní převrat a v následujícím roce se prohlásil císařem Napoleo100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169086