Současnost církví reformačního typu
93
tato církev někdy k reformaci hlásí. Vazbu na husitství vyjádřili r. 1971 rozšířením názvu na dnešní Církev československá husitská. 6.2.4 Současné evangelikální křesťanství Historické reformační směry si ponechaly silnou vazbu na státní moc. Z radikálních směrů v době reformace spíše okrajových se vyvinulo mohutné hnutí, které je nesnadné charakterizovat souhrnně. Bývá řeč o svobodných církvích, což může mít několikerý význam. Vedle předpokládané nezávislosti na veřejné moci se míní i obvyklá nezávislost jednotlivých sborů na slabém, spíše koordinujícím než řídícím ústředím. A pak ovšem princip, že členství v církvi se nedědí v rodině, nýbrž každý se v době, kdy už toho je schopen, rozhoduje, chce-li vyznat víru a následovat Ježíše Krista. Protože hnutí vzniklo v historických protestantských církvích nazývaných též lidové v podobě hnutí označovaných jako probuzení, mluví se rovněž o probuzeneckých církvích. Dnes se často užívá výrazu církve evangelikální. V některých jazycích, vedle (odborné) češtiny např. v němčině, je odlišení od církví evangelických jasné. V angličtině se výrazu evangelical užívá jak v témže smyslu jako v češtině „evangelický“, tak i ve významu „evangelikální“ a terminologie není ustálena. Uvádí se několik odlišujících znaků od ostatních protestantských (a ostatních křesťanských) církví:48 důraz na osobní obrácení, misijní aktivita, biblicismus často spojený s přímočarým ztotožněním Bible a Božího slova a zdůraznění Ježíšova zástupného utrpení na kříži v osobním životě a životě komunity.49 Evangelikalismus by neměl být snadno zaměňován za fundamentalismus, který jako jeho konzervativní větev vznikl v jeho prostředí. Přístupy analogické původnímu fundamentalismu a s podobnými kořeny a projevy nalezneme v jiných křesťanských církvích i v jiných náboženstvích. Interpretujeme-li sociální a politickou roli evangelikálního křesťanství, nemůžeme vidět jen zvláštní prolnutí ekonomického neoliberalismu s autoritativními tendencemi v politice, jež je příznačné pro americký fundamentalismus. I do tohoto prostředí zasahuje důraz na občanská a sociální práva, sociální odpovědnost a solidaritu, např. v prostředí nového hnutí zvaného Emerging Church, označovaného někdy Může jít ovšem spíše o odlišení důrazu nebo intenzity, nelze říci, že by žádný z dále uvedených znaků v těchto církvích nebyl vůbec přítomen. 49 David W. BEBBINGTON: Evangelicals in Modern Britain: A History from the 1730s to the 1980s, London: Unwin, 1989, s. 3. 48
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169079
94
Současnost křesťanství
jako evangelikální, jindy jako „postevangelikální“. Požadované osobní obrácení vyvolává diskuse o psychologii tohoto jevu. Pozoruhodné je až mystické označování tohoto procesu jako znovuzrození. Není bez zajímavosti, že v historicky a prožitkově podobném prostředí luterského pietismu se úvahy o znovuzrození spojovaly např. s alchymickou transmutací.50 V USA se pro evangelikálství vžil rovněž výraz Born Again Christianity, snad přeložitelný novotvarem „znovuzrozenecké“ křesťanství. Jedna z církví působících v Česku měla přímou kontinuitu s předreformační radikální větví husitství, a sice s Jednotou bratrskou. Exilová skupina bratří v Sasku, na niž dnešní obnovená (a později do vlasti předků se navrátivší) Jednota navazuje, se formuje relativně pozdě (1722–1727), v době, kdy už radikalita z raných dob dávno vyprchala a Jednota se mohla snadno usadit v prostředí luterského pietismu. Už od 18. století je po všech světadílech rozšířeným, i když ne masovým společenstvím a její vliv se uplatnil např. při vzniku metodistického hnutí původně v anglikánském prostředí. Jednotou bratrskou se měl inspirovat i autor rané konstituce svobodných zednářů, presbyteriánský kazatel James Anderson. To je ovšem těžko prokazatelné, protože, v době, kdy vydal Konstituci (uváděnou též jako Old Charges),51 tedy r. 1723, byla Jednota ve své vlasti potlačena rekatolizací a ještě nedošlo k její obnově v Herrnhutu (Ochranově). Dnešní česká provincie světové Unitas fratrum navazuje na dědictví Petra Chelčického, ale i bratrských škol, na mistrovské dílo humanistické vzdělanosti, jímž byl překlad Bible z původních jazyků, a na renesanční osobnost Jana Ámose Komenského selektivně. Prosadila se tu letniční orientace, hnutí původem z USA, dnes velmi vitální a spoluurčující představu o křesťanství u veřejnosti. Členové, kteří tento posun neakceptovali, museli českou provincii Jednoty (v létech 1999–2000) opustit a navázat spojení se světovou Jednotou novým způsobem. Dnes má pozměněná Jednota bratrská 25 sborů, z toho tři z pěti na původních místech. Tradici Jednoty v Ochranovském seniorátu Českobratrské církve evangelické chce zachovávat devět sborů, z toho dva původní. Vazbu dalších církví na českou reformaci vyjádřenou např. názvy můžeme pokládat za dnešní přihlášení k tradici. Arthur VERSLUIS: Wisdom’s Childern: a Christian esoteric tradition, Albany: State University of New York Press, 1999. 51 Staré povinnosti svobodných zednářů, Bratislava: CAD Press, 1993. 50
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169079
Současnost církví reformačního typu
95
Když někdejší už zde stručně připomenutá Svobodná církev reformovaná přijala r. 1919 název Jednota českobratrská, můžeme v tom číst přihlášení k historické Jednotě i tehdy zdůrazňovaný národní motiv. Když se však církev rozšířila i na Slovensko, nebylo už toto označení vhodné a přišel r. 1967 dnešní název Církev bratrská. Hlásí se výslovně k evangelikálnímu proudu a je jeho eminentním reprezentantem. Je to společenství vycházející ze skromného základu, ale vitální, rostoucí a prosperující (hlásí 69 sborů). Má oddané členy, kteří na chod církve přispívají tak, že dlouho nebyla odkázána na státní financování. Nezdůrazňovaná historická vazba na původní anglické puritány se projevuje silným důrazem na mravní závazky plynoucí podle jejich mínění z víry. Při tak řečené sborové kázni vidíme tendenci individuální mravnost členů kontrolovat a za prohřešky trestat. K profilu církve náleží i nedůvěra k jiným náboženstvím. Přitom k respektované názorové pestrosti patří i pracovník této církve, religionista Pavel Hošek, autor publikace o mezináboženském dialogu.52 Baptistická historie dobře ukazuje princip svobodných církví, jak svobodu vůči státu, tak svobodné sbory bez komplikované vícestupňové organizační struktury, jakož i svobodného jednotlivce, který se do křesťanství nerodí, nýbrž se svobodně rozhoduje přijmout nabízenou spásu a vstoupit na cestu následování. V raném baptistickém hnutí v 17. století můžeme vidět podobné impulsy jako v soudobém luterském pietismu, osobní zbožnost spojenou se svobodným přístupem k církevním strukturám a naukám. Pro baptistickou tradici je však charakteristická i obhajoba lidských a občanských práv. Později došlo k posunu hnutí směrem k evangelikálnímu křesťanství, jehož odlišujícím rysem je konstruování závazných doktrinálních a morálních stanovisek. S jistou mírou zjednodušení můžeme pietismus označit jako liberální a evangelikalismus jako konzervativní. Tento spor jde napříč baptistickým hnutím. Baptisté nepřijímaní ve svých počátcích v katolické ani protestantské Evropě nacházeli útočiště ve Spojených státech amerických. Tato větev křesťanství je sice v podobě malých společenství rozšířena po téměř všech zemích světa, ale více než polovina (47 milionů, přičemž se na rozdíl od lidových církví nepočítají děti baptistických rodičů) jich je právě v USA. Většinu tam tvoří konzervativní jižní baptisté, kteří Pavel HOŠEK: Na cestě k dialogu: křesťanská víra v pluralitě náboženství, Praha: Návrat domů, 2005. 52
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169079